(1949) Autobus Praga RND | Galerie

(1949) Autobus Praga RND

Značka	Praga
Země	Československá republika
Typ	Praga RND
Rok	1949
Motor (typ, počet válců)	RND řadový čtyřválec, nepřímé vstřikování paliva
Chlazení	kapalina
Kubatura (ccm)	4503
Vrtání (mm)	105
Zdvih (mm)	130
Výkon (výkon/ot.min)	44,1 kW (60 koní)
Karoserie (počet dveří)	autobus
Počet míst	25 míst k sezení
Délka (mm)	7450
Šířka (mm)	2350
Výška (mm)	3085
Rozvor (mm)	4200
Rozchod před/zad (mm)	1590 / 1570
Pohotovostní hmotn. (kg)	4275
Převodovka	4 stupňová mechanická (Praga)
Rychlost (km/h)	60
Brzdy	Kapalinová, ruční rohatková

Historie a popis:
   Vozy Praga RN a RND prošly za dobu své výroby složitým vývojem a výrobními změnami. První Pragy RN 1. serie se objevily už v roce 1933. Šlo o „rychlý nákladní“ automobil ( proto RN ) o výkonu 52 koní / 2800 ot. min. Šestiválcový motor při vrtání 80 mm a zdvihu 115 mm měl objem 3468 ccm. Byl osazen karburátorem Zenith 36 TP. Ventilový rozvod byl SV, blok válců odlit z litiny, kliková skříň z elektronu. Hlava motoru byla hliníková. Zapalování se používalo zn. Bosch a elektroinstalace měla rozvod 12 V. Výkon motoru byl přenášen přes suchou jednokotoučovou spojku na čtyřstupňovou převodovku, odtud kardanem k zadní nápravě opatřené dvoumontáží kol. Náprava byla v provedení „banjo“ a používala ozubení Gleason. Brzda byla u první série mechanická, později byla přepracovaná na kapalinovou. Rám byl lisovaný z ocelového plechu a výztuhu tvořilo šest příček. Přední i zadní náprava byla tuhá, odpružená podélně uloženými půleliptickými pery.
   Budka řidiče byla vyrobena smíšenou konstrukcí, na dřevěné kostře byly natlučené hřebíčky plechové pláty. Byla dvoudveřová se zatahovacími okny, původně značně hranatá. Její tvary se postupně zakulacovaly a v roce 1939 dostává Praga RN podobu, kterou si někteří pamatujeme. Oblou přední masku vodorovně žebrovanou, design konce 30. let.
   První série se začala vyrábět v roce 1934, 2. série v roce 1936, mění se karburátor, původní Zenith 36 TP je nahrazen typem 42 TB. Následující série mění tvar kabiny, motor se zdokonaluje a dostává výkon 68 koní, v roce 1937 ve třetí sérii již 72 koní. Od 5. série v roce 1938 se používá karburátor Solex 40 FAIP, od roku 1948 Solex 35 AIP ( 40 AIP ), který při zachování výkonu snižuje spotřebu paliva.
   Za války se vyráběly především valníky, které byly dodávány německé a slovenské armádě. Nesmíme přitom zapomenout na téměř 10 000 vozů Praga RN vyrobených v licenci v Jugoslávii.
   Po válce vyrábí Praga osvědčený typ i nadále. Zprvu dokonce na pohon dřevoplynem, kdy takto byly upraveny i vozy, které přežily válku. Od roku 1946 se opět plně rozbíhá výroba lehce modernizované RN podoby roku 1939. Rám byl zesílen a obdržel sedm výztužných příček, stejně tak byla zesílena listová pera. Vůz byl dodáván v provedení valník, vojenský valník (poznáme jej podle kruhového otvoru s víkem nad sedadlem spolujezdce), speciální skříňový automobil s různou možností využití (ambulance, pojízdná dílna, komunální vůz). Dále byly vyráběny sklápěče, cisterny, mnozí si pamatujeme nádherné kulaté autobusy. Karoserie s charakteristicky zaobleným zadním čelem již byla celokovová, vně oplechovaná. Vpředu po pravé straně byly jednokřídlové dveře, polstrovaná sedadla měla u linkové verze příčné uspořádání 2+2, u městských autobusů převažovaly podélné lavice. Autobusy Praga RND byly vyráběny již v době druhé světové války, největší dodávky spadají až do doby po jejím skončení. V městské dopravě se uplatnily v omezené míře, nicméně provozovány byly u většiny tehdejších dopravních podniků přibližně do poloviny šedesátých let. Dochovaný vůz na snímcích je z roku 1949 a byl vyroben pro Krajské oblastní divadlo Pardubice, později jej zakoupil tamnější n.p. Kniha. V období 1969 až 1970 sloužil ještě Svazarmu Transporty Chrudim. Posledním majitelem byl pan Ondráček, od něhož TMB autobus zakoupilo v roce 1988.
   Vozy RN byly vyráběny až do roku 1953, kdy továrnu opustila poslední 48. série. U nás bylo vyrobeno přes 23 tisíc vozů RN a dalších, již zmíněných téměř 10 000 v Jugoslávii.
   V roce 1934 představuje automobilka Praga výše popisovaný typ RN s dieslovým motorem. Vůz dostává označení Praga RND 1. serie. Šlo o řadový čtyřválec s rozvodem OHV. Kompresní poměr byl 18:1, vstřikovací soustava byla zn. Bosch. Výkon byl kolem 50 koní při 2000 ot/min., postupně byl zvyšován na 60 koní.
   Vše ostatní bylo totožné s typem RN včetně radikální změny karoserie v roce 1939. Poválečné RND dostaly další výztuhu rámu a to pod motor, dále měly těžší převod v rozvodovce, protože naftový motor měl menší počet otáček. Motor měl původně předkomůrky Ricardo Whirpool, které byly po válce nahrazeny typem Comet. Hlavy motoru byly dvě, každá pro dva válce, což umožňovalo snadnější opravy. Spotřeba paliva byla udávána 16-17l / 100km, což bylo na nákladní vůz třítunové kategorie skutečně málo. Na šasi RND byla v roce 1947 v převážné 15. sérii postavena řada autobusů.
   Motory RND měly obsah 4500 ccm při vrtání 105 mm a zdvihu 130 mm dávaly v poválečném provedení 60 koní ( 2000 ot. min. ). Poslední poválečné RND byly vyrobeny v roce 1955. Celkově opustilo továrnu necelých 16 tisíc kusů.
   U našich dobrovolných hasičských sborů se zachovaly, relativně často, automobilové stříkačky AS 16. Byly vyráběny počátkem 50. let na podvozku Praga RN. Karoserie byla smíšené konstrukce, dřevo pobité plechem. V prostoru řidiče byla kabina pro desetičlennou posádku. Navazovaly oddělené ukládací prostory pro hasičskou techniku přístupné z boků a zadní části vozidla. Vpředu, před motorem se nacházelo čerpadlo, které mohlo přepravit až 1600 litrů vody za minutu. ( proto označení AS -16 ). Původní stroje byly dodávány v zelené khaki barvě (interiéry většinou zůstaly). V 60. letech byly přestříkávány do známé červené barvy. Také původní červené majáky a světlomety byly nahrazeny modrými. Některé hasičské RN jsou do detailu renovovány.