Historie: Tradice výroby dvoutaktních motorů byla ve východním Německu velká. Už v předválečných dobách se ve Špandavě u Berlína vyráběly vozy DKW. Byly průkopníky dvoutaktních dvouválcových motorů. Tyto vozy DKW získaly velkou oblibu a byly vyhledávané díky slušným jízdním vlastnostem, jednoduché konstrukcí a příznivé ceně. Po skončení války se výroby ujala i nově vzniklá sovětská okupační zona, z níž vznikla Německá demokratická republika. Z vozu DKW F9 vznikla IFA F9, která byla modernizována na Wartburg 311. Z DKW F8 se postupně vyvinul vůz P70, který byl neustále modernizován a přes P50, P50/1 vznikly Trabanty 600. Již předchozí typy měly části karoserie z duroplastových panelů a tento materiál byl používán i nadále. Šlo o směs fenolové pryskyřice a odpadu z bavlny za horka spečené a slisované.Poté byly panely ořezány a připraveny k použití. U předchozích typů se montovaly na dřevěný skelet, později byl skelet vozidla již kovový. Trabanty 600 byly v roce 1963 nahrazeny novým typem Trabant 601. V témže roce byla vyrobena malá ověřovací série a v roce 1964 byl představen na lipském veletrhu. Sériová výroba se rozběhla v létě 1964. Zároveň s ní dobíhala výroba vozu Trabant 600 kombi, která skončila v roce 1965.
Popis: Motor byl převzatý z předchozího typu. Šlo o dvoudobý, vzduchem chlazený dvouválec o obsahu 594,5 ccm a výkonu 23 koní (17 kW). Na něj navazovala čtyřstupňová převodovka, přičemž čtvrtý stupeň byl vybaven volnoběžkou. V praxi to znamenalo, že když se při zařazeném čtvrtém stupni odstavil plyn, rychlost se odpojila a vůz jel dále setrvačností. Při přidání plynu rychlost opět zabrala a vůz se dostal do záběru motoru. Z praxe je známé, že tento systém byl občas poruchový a pod 60 km/h někdy nešla čtvrtá rychlost zařadit. Řadící páka byla zahlá tyč umístěná u sloupku volantu. Vlastní vůz byl postaven na stejné podlahové plošině jako byl předchozí typ 600. Rozvor náprav zůstal zachován, t. j. 2020 mm. Karoserie byla hranatější a delší díky zadnímu přívěsu kufru. Byla i více prosklená. Ve dveřích byl namontován klasický mechanismus spouštění oken do dveří, vozy předchozí měly otevírání řízené posunem. Přední část byla řešena tak, že po otevření kapoty vzhůru byl snadný přístup k motoru. V případě potřeby se dala velmi snadno odmontovat i přední maska a tím se motor s převodovkou odkryl úplně. Na mezistěně motorového prostoru se nacházela palivová nádrž v prostoru před spolujezdcem. Měla 24 litrů. Nebyla vybavena měřičem paliva. Ten nahrazovala umělohmotná tyčka s vylisovanými značkami množství litrů. Jelikož benzin proudil do karburátoru samospádem, musela se nádrž z bezpečnostních důvodů po odstavení uzavírat. Kohout byl pod nohami spolujezdce a zároveň sloužil k přepnutí na rezervu. Tedy obdobně, jak tomu bylo u motocyklů. Vedle nádrže s nacházela šestivoltová baterie. V zadní části vozu se nacházel poměrně velký kufr, který byl přístupný víkem otevíraným zvenku. Vešlo se do něj 0,415 m3 nákladu (teoreticky). Vůz měl jednookruhové hydraulické brzdy, kola byla třináctipalcová. Přerušovač zapalování se nacházel pod pravým podběhem. Svíčky měly 18 mm závit a musely se relativně často měnit. Původní vozy měly čtyřhranný tachometr, který byl v roce 1968 nahrazen klasickým kulatým s kontrolkou dobíjení a dálkových světel. Sedačky byly jednoduché, sklopné aby se dalo sednout dozadu. Vozy Trabant měly charakteristický „zápach“, který byl daný materiály, ze kterých byl vyroben. Projevoval se zejména v letních měsících a nemizel ani po desítkách let provozu. Už v roce 1965 přichází první modifikace. Jde o Trabant 601-H. Měl samočinné ovládání spojky, tzv. Hycomat. Vůz neměl spojkový pedál. Spojka měla automatické elektro-hydraulické ovládání. V témže roce začíná výroba kombi Trabant 601. Oproti limuzíně měl protaženou střechu a svislá zadní dvířka vyklápěná vzhůru. Délka kombíku byla 3560 mm a při sklopení zadního sedáku vznikl prostor 1,4 m3 pro uložení nákladu. Rok 1966 přináší typ Trabant 600 L, což byl vůz, který měl o něco luxusnější výbavu. Od roku 1967 se nazýval Trabant 600 de Luxe, vůz v základním provedení měl označení Trabant 600 Standart. (De luxe měl např. chromované nárazníky). Postupně se také mění přední maska, vůz dostává bezpečnostní pásy, mění se tvar stěračů, vůz dostává i jiné poklice. V roce 1973 na vůz montuje větší, 26 l velká nádrž. „S“ na přední kapotě je vyrobeno z plastu. O rok později se objevuje nová palubní deska s obložením z pěnové hmoty. Také motor dostal určitých změn. Pístní čepy jsou uloženy na jehlách a motor se může mazat směsí 1:50. Vedle běžných typů se v malé sérii vyrábí i Trabant 601 Kübel určený pro ozbrojené složky. Ten byl od roku 1978 přepracován i do civilní podoby označené Trabant P601 AZ „Tramp“. V roce 1980 dostává Trabant dvoukruhové brzdy a bezpečnostní pásy i na zadní sedadla, v roce 1983 se mění elektroinstalace na 12 Voltů. Další viditelnou změnou bylo zesílení středního sloupku karoserie a tím úměrné zkrácení zadního okna provedené v roce 1984. Nejmarkantnější změnou všech dob bylo zavedení čtyřdobého motoru. První vozy vyjely v roce 1988. Motor byl typu VW 1,1 l. Přesto výroba dvoutaktů pokračuje až do roku 1990. Výroba Trabantů končí v roce 1991. Od roku 1964 bylo vyrobeno cca 2.253 tisíc limuzínek, 565 tisíc kombi, kolem 10 000 otevřených kübel a 926 kusů Tramp. Trabantů se čtyřtaktním motorem bylo vyrobeno cca 29 tisíc. Během výroby se Trabanty velmi hojně vyvážely. Obohatily nejen náš trh, ale jezdily i v Polsku a Maďarsku. Dokonce se vyvážely i do kapitalistické ciziny, např.do Holandska, Dánska, Norska a NSR, odkud často putovaly zpět jako dárek bohatších příbuzných chudším východoněmeckým spoluobčanům. Z hlediska provozu byly Trabanty nenáročné, spolehlivě sloužící a věčné automobily. Pokud majitel vychytal jeho nectnosti a naučil se s ním zacházet, šlo o věrného pomocníka, který dojel kdykoli a kamkoli. Dnes je Trabant kultovní vůz a jeho obliba přetrvává.
