(1925) Tatra 13 | Galerie

(1925) Tatra 13

Značka	Tatra
Země	Československá republika
Typ	Tatra 13
Rok	1925
Počet vyrobených strojů	762
Motor (typ, počet válců)	2, boxer
Umístění motoru	vpředu
Chlazení	vzduch
Kubatura (ccm)	1057
Vrtání (mm)	82
Zdvih (mm)	100
Výkon (výkon/ot.min)	12 hp / 2500, od roku 1926 14 hp/2800
Karburátor (značka, typ)	Zenith 26 ABC, nebo Solex 26 MV
Karoserie (počet dveří)	užitková
Počet míst	2-12
Délka (mm)	dle provedení různá
Rozvor (mm)	2646 a dále dle provedení
Rozchod před/zad (mm)	1200/1200
Pohotovostní hmotn. (kg)	1000
Celková hmotnost (kg)	do 2200
Pohon	zadní
Převodovka	man. 4+1
Ráfek	přední 18
Pneu	přední 710x90, zadní 820x120
Rychlost (km/h)	45
Spotřeba (l/100km)	9-10
Nádrž (objem l)	32
Palivový systém	gravitační
Brzdy	mechanické bubnové
Elektřina	6 V
Výroba od r.	1925
Výroba do r.	1933

Historie:
V roce 1923 přichází Kopřivnická vozovka, akc. spol. se slavným vozem Tatra 11. Svou první premiéru si odbyl na 15. pražském autosalonu 28. dubna 1923. Vůz ihned zaujal odbornou i laickou veřejnost a záhy se dostavil i obchodní úspěch. Tatra byla dodávána s různými typy karoserií, které byly montovány na páteřový rám se střední nosnou troubou. Dle dobové dokumentace se prodávalo jedenáct různých provedení tohoto vozu. Většinou šlo o osobní varianty, ale vznikaly i užitkové varianty. Např. dodávkové provedení „Normandie“. Pro potřeby přepravy zboží do jedné tuny byl vůz překonstruován. Vznikl typ Tatra 13.

Popis:
    Vyráběl se od roku 1925. Zprvu vycházel z Tatra 11, odkud byly převzaty základní komponenty. Základem vozidla je centrální nosná roura, ve které se točí kardan, který přenáší pohyb motoru k zadní nápravě. Ta je zkonstruována tak, že se proti sobě nachází dvě na sobě nezávislé výkyvné polonápravy. Ty jsou spojené diferenciálem, na kterém je shora přišroubováno příčné listové půleliptické péro. To se opírá na svých koncích o brzdové štíty umístěné na konci polonáprav. Přední náprava je tuhá, opět odpružená příčným půleliptickým listovým perem. To je uchyceno na skříni motoru. Náprava je doplněna třecími pákovými tlumiči.
   Motor prvních typů Tatra 13 vycházel z Tatra 11. Šlo o čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený dvouválcový „boxer“ s valivým uložením klikového hřídele. Klikovka motoru je zespodu kryta vanou z lehké slitiny. Motor má „suchou“ skříň, mazání motoru Tatra 11 je ztrátové. To zajišťovalo Friedmannovo olejové čerpadlo.
   Od roku 1926 vyrábí Tatra modernizovaný typ Tatra 12. Modernizace se objevuje i u Tatry 13. Motor dostává trubičku, odkud je přebytečný olej odváděn zpět do olejové nádržky. Motor má jiné časování ventilů a tím se zvyšují otáčky z 2500 ot/min. na 2800 ot./min. Díky tomu se zvyšuje i výkon z 12 koní na 14 koní u motoru Tatra 12. Motory používaly karburátor Zenith 26 ABC případně Solex 26 MV. Karburátor je umístěn nad motorem a k válcům vede šikmé sací potrubí.
   Zapalování motoru je magnetem Bosch nebo Scintilla. Vůz je dále vybaven elektrickým osvětlením, které zajišťuje dynamo Bosch RJA 75/6-900 o výkonu 75 W a napětí 6 V.
   První vozy používaly brzdový systém Tatry 11, tzn. přední náprava nebrzděná, zadní se širokými bubny brzd, pod kterými se skrývaly dva páry čelistí. Jeden pro ruční brzdu a druhý pro brzdu nožní. Od modernizace v roce 1926 je zavedena brzděná přední náprava zadní náprava má již jen jeden pár čelistí. Přední kola jsou totožná s Tatra 11 a 12, zadní mají průměr 20“.
   Karoserie byla stavěna podle tehdejších zásad. Dřevěná kostra byla pobita plechem. Přední část vozu po mezistěnu motorového prostoru a řidiče byla stejná s vozy Tatra 11 a 12. Dále následovaly různé užitkové nadstavby. Např. valníková nadstavba krytá plachtou, uzavřená dodávka, sanitní vůz aj. Bylo vyrobeno i několik omnibusů, které sloužily jako hotelové autobusy, případně v méně vytížených autobusových linkách.
   V dnešní době je zrenovováno pár kousků originální Tatra 13. Objevují se však užitkové varianty Tatra 11 a 12, které vznikaly postupnými přestavbami a jsou mylně označovány za Tatra 13.