Lincoln – historie značky
1968 Continental Mark III Jako by chtěl Lincoln dokázat, že je hoden svého jména, stal se oblíbeným vozem řady amerických prezidentů. Kam až sahají kořeny luxusní divize Fordu?
Jména některých automobilových značek se stala synonymem luxusu a výjimečnosti. Platí to pro Rolls-Royce, Bentley, Cadillac a také pro Lincoln, americkou značku patřící do koncernu Ford a nazvanou podle šestnáctého amerického prezidenta Abrahama Lincolna. Jako by chtěl Lincoln dokázat, že je hoden svého jména, stal se oblíbeným vozem řady amerických prezidentů.
Historie automobilky Lincoln je spojena se jménem Henry Martin Leland. Tento podnikatel založil už v roce 1890 strojírnu v Detroitu a v roce 1903 se stal jedním ze zakladatelů automobilky Cadillac. Ke konci první světové války opustil Cadillac a společně se synem Wilfredem založil v roce 1917 společnost Lincoln Motor Company, zabývající se zpočátku výrobou leteckých motorů Liberty. Po válce se Lincoln přeorientoval na výrobu luxusních automobilů.
V té době však již v USA existovala řada firem zabývající se výrobou drahých luxusních vozů a Lincoln se kvůli potížím s odbytem dostal do finančních problémů. Když nestačila ani pomoc od přítele Henryho Forda, vyhlásil Leland v roce 1921 konkurs. Jediným řešením bylo převzetí automobilky Fordem. Stalo se tak 4. února 1922, kdy Ford koupil všechna aktiva i pasiva Lincolnu za 8 milionů dolarů. Krátce potom byli Leland a jeho syn vyplaceni a vedení firmy se ujal Fordův syn Edsel.
Pod Fordovou taktovkou
Koupě automobilky Lincoln v Detroitu se pro Henryho Forda stala osobním triumfem a vozy Lincoln se brzy staly spolu se značkami Cadillac a Duesenberg nejprodávanějšími luxusními vozy v USA. Fordův designér Gregorie brzy navrhl nový znak firmy a od roku 1927 začala zdobit kapotu Lincolnů soška chrta. Ta byla později nahrazena znakem s diamantem, který se v různých formách používá dodnes.
Novou značkou vstoupil Ford do segmentu trhu, který nemohl levným Fordem T pokrýt. Nová třída bohatých a úspěšných Američanů prahla po autech, kterými by dali najevo svoje bohatství. A Lincoln dokázal taková auta nabídnout. Ukazuje to například dobová reklama ve stylu art deco, nabízející pod křídly ibise luxusní limuzínu s prostorem pro cestující oddělenou od řidiče skleněnou přepážkou. V roce 1929 nabízel Lincoln stylový model L, který dosahoval na svou dobu slušné rychlosti přes 140 km/h a byl vybaven mnoha luxusními doplňky, například zapalovačem cigaret.
Předválečná avantgarda
Model L byl v roce 1931 nahrazen modelem K s motorem V8 pod kapotou. Tento motor začaly o rok později používat Fordy a Lincoln dostal 150koňový motor V12. To však už přicházela světová hospodářská krize a prodej Lincolnů klesal. Edsel Ford a Bob Gregorie se proto pustili do práce na zcela novém automobilu.
Na autosalonu v New Yorku v roce 1936 se stal hlavním hitem Lincoln Zephyr s moderní aerodynamickou karosérií a novým motorem V12 s hliníkovými hlavami a výkonem 81 kW (110 koní). Autorem designu vozu byl nizozemský návrhář Johan Tjaarda van Sterkenburg, používající v Americe jméno John Tjaarda. Byl stylistou ve firmě Briggs Body, která navrhovala karoserie pro značky Lincoln a Chrysler. Jeho návrh ještě dopracoval Fordův návrhář Bob Gregorie.
Revoluční tvary modelu Zephyr byly po neúspěchu konkurenčního Chrysleru Airflow z hlediska marketingu poněkud riskantní, ale veřejnost jej přijala kladně a za rok se jich prodalo 15 tisíc. Vyráběl se až do roku 1942, kdy jej nahradila vojenská výroba (džípy, tankové motory a součásti bombardérů B-24). Zephyr se stal vzorem pro další konstrukce. Podobné tvary dostal v roce 1939 Mercury Eight, byl inspirací pro Studebaker a proslýchá se, že rané Tjaardovy návrhy ovlivnily i Ferdinanda Porsche při návrhu Volkswagenu Brouka.
První Continental
Zephyr se stal základem dalšího milníku automobilového designu. V roce 1938 požádal Edsel Ford Boba Gregorie, aby na základě Zephyru vytvořil luxusní osobní vůz v evropském, tedy „kontinentálním“ stylu, pro jeho osobní potřebu (hlavně pro jeho cesty na Floridu, kde rád pobýval o dovolené). Vznikl tak Lincoln Continental, otevřený vůz s dlouhou ostrou „lodní“ přídí, rezervou umístěnou pod krytem vzadu a plátěnou střechou ovládanou elektromotorem. Vůz natolik oslnil Edselovy bohaté přátele, že bylo rozhodnuto o jeho výrobě ve verzích kabriolet a kupé. Jeho výrobu však přerušila válka.
Po skončení druhé světové války začal Lincoln v rámci divize Lincoln-Mercury nabízet, podobně jako jiné značky, mírně upravené předválečné modely. Zephyr se již znovu neobjevil, ale v letech 1946-48 se vyráběly levnější sedany Lincoln a dražší kabriolety a kupé Lincoln Continental s pětilitrovými motory V12. Byly to poslední americké dvanáctiválcové vozy. Od předválečných modelů se lišily především honosným mřížováním předku.
Cosmopolitan
Vazba na předválečné modely skončila 22. dubna 1948, kdy byly představeny vozy pro modelový rok 1949. Nové Lincolny trochu sestoupily z výšin drahých luxusních modelů a značně se podobaly vozům Mercury. Tato značka zaujímala od roku 1938 v koncernu Ford jakýsi střed mezi levnými Fordy a drahými Lincolny. Ve výrobním programu se objevily dva typy Lincolnů podobného vzhledu, ale s odlišnými rozvory. „Obyčejný“ Lincoln měl rozvor 308 cm, zatímco Lincoln Cosmopolitan jej měl o 10 cm delší. První Cosmopolitany měly ještě náznak předních blatníků a dělené přední sklo, brzy však přední blatníky splynuly s bočním profilem a přední sklo bylo jednodílné na rozdíl od zadního, které zůstalo složené ze tří částí. Mohutná chromovaná maska chladiče byla u modelů ročníku 1951 nahrazena jen o málo skromnější, zato boky byly vyzdobeny širokou chromovanou lištou. Na kapotě se třpytilo cosi, co připomínalo tryskové letadlo. Tato mohutná auta poháněly vidlicové osmiválce zdvihového objemu 5520 cm3 s výkonem 112 kW (152 k). Navzdory svým rozměrům dosáhly Cosmopolitany i několika vítězství v dálkových závodech Pan American Road Races.
I v Americe existovaly karosářské firmy, které stavěly speciální karoserie na podvozcích sériově vyráběných typů. Jednou z nich byla i karosárna Dietrich & Henney, která si vzala do práce Cosmopolitan a vytvořila docela pohledný čtyřdveřový kabriolet. Éra Cosmopolitanů skončila modelem ročníku 1953, který se opět jen málo lišil od tehdejšího modelu levnější značky Mercury. Motor měl z nového typu Capri.
Capri a Premiere
Netrvalo dlouho a Cosmopolitany vystřídal nový typ Capri s modernějšími motory V8 s rozvodem OHV a objemem 5,6 litru. Pět a půl metru dlouhé a skoro 2 metry široké Lincolny byly v roce 1955 označeny časopisem Car Life jako nejbezpečnější auta roku. Přispívala k tomu pevná stavba vozu a kvalitní materiály. Výbava vozů zahrnovala takové rarity, jako bylo automatické stmívání hlavních světlometů a speciální hledáček usnadňující řidiči sledování semaforu umístěného přímo nad vozem.
Další úplně nový model se v roce 1956 představil pod názvem Lincoln Premiere. Vůz skutečně impozantních rozměrů (5,66 x 2,03 x 1,52 m) poháněl Fordův motor V8 s objemem 6031 cm3 a výkonem 212 kW (289 k), postačující k tomu, aby automobil s hmotností 2110 kg zrychlil až na 180 km/h. Kromě kupé byl v nabídce i kabriolet. Typickými rysy karoserie byly štítky nad světlomety a mimořádně dlouhý zadní převis. Kapotu a víko zavazadlového prostoru zdobila stylizovaná rytířská helmice. Cena vozu začínala na 4546 dolarech.
Znovu Continental
Na znovuzrození Continentalu se významně podílel nejmladší syn Edsela Forda, William Clay Ford. Jako dítě se účastnil otcových cest v prvním Continentalu na Floridu a v roce 1953 se rozhodl vytvořit podobně stylového nástupce vybaveného moderní technikou. K tomuto účelu vznikla v roce 1955 samostatná divize koncernu Ford nazvaná Continental. Za krátkou dobu svého trvání vyráběla snad nejstylovější americký automobil – Continental Mark II, který navazoval na legendární Lincoln Continental z roku 1942.
Svojí cenou (10 tisíc dolarů, což byla tehdy cena Rolls-Royce), kvalitou a omezenými výrobními počty měl být protiváhou luxusních Cadillaců. Vyrábělo jej převážně ručně 348 dělníků. Každý vůz měl například osm vrstev barvy karoserie, přičemž po každých dvou nastříkaných vrstvách se karoserie ručně brousily. Konečná vrstva se opět ručně leštila.
Reprezentační dvoudveřové kupé Continental Mark II s motorem z typu Premiere mělo stylově jednoduchou přední masku, kontrastující s tehdy módní „barokní“ výzdobou ostatních amerických vozů, dlouhou příď a zakrytované náhradní kolo v zádi. V nabídce samozřejmě nesměl chybět ani kabriolet. Mezi majitele tohoto exkluzivního vozu patřili například Nelson Rockefeller, Frank Sinatra a Elvis Presley. Celkem se jich za dva roky vyrobily tři tisícovky.
V lednu 1958 se divize Edsel spojila s divizí Lincoln-Mercury a vytvořila nakrátko (do roku 1960) divizi Mercury-Edsel-Lincoln. V rámci této divize se vyráběly Lincolny ještě větších rozměrů, ale nepříliš povedených tvarů. Premiere i Continental se vrátily ke „košatým“ tvarům a jejich prodejní výsledky byly hubené.
Stylisté pracující pro Lincoln se velmi rychle poučili a pod heslem „méně je někdy více“ představily v roce 1961 nový Continental. Jeho stylové, čisté tvary s typickou ostrou hranou v horní části blatníků určily směr, jakým se Lincolny vydaly v příštích dvaceti letech. Čtyřdveřové sedany a kabriolety měly dveře otevírané proti sobě a uplatnily se i jako pohřební vozy. Tento typ, doplněný výsuvnými stupátky pro ochranku, sloužil i americkému prezidentu Kennedymu až do osudného výstřelu v Dallasu.
Lincoln Continental se stal na dlouhou dobu vlajkovou lodí divize Lincoln. Poháněly je výkonné vidlicové osmiválce 6,6 a 7,5 litru a jejich karoserie se často upravovaly různými módními prvky, například mohutným chromovaným chladičem a zakrytými světlomety u typu Continental Mark III nebo eliptickými okénky v zadních sloupcích u modelu Continental Mark V z roku 1977.
Novou krev vlil do Lincolnů až Continental Mark VII z roku 1980. Toto dvoudveřové kupé (na některých trzích se označovalo jen jako Mark VII) mělo elektronicky řízené pneumatické pérování a systém udržování stálé světlé výšky. Motor 5,0 V8 měl výkon 168 kW (228 k). Na podzim 1987 se představila nová generace sedanů Continental, která se stala prvním vozem značky s předním pohonem a motorem 3.8 V6. Druhá generace z roku 1995 zachovala přední pohon, ale dostala výkonnější motory 4.6 V8.
V roce 1981 převzal status vlajkové lodi Lincoln Town Car, který podobně jako Continental procházel postupnými změnami. V roce 1990 dostal novou karoserii dlouhou 560 cm se vzduchovým pérováním na zadní ose. Posledním z modelů značených římskými číslicemi bylo reprezentační dvoudveřové kupé Lincoln Mark VIII z roku 1994, vycházející z Fordu Thunderbird. Pro modelový rok 1997 dostal Mark VIII novou karoserii s klasickou maskou značky Lincoln a jen symbolickým náznakem krytu náhradního kola.
Současnou produkci značky Lincoln tvoří od roku 1997 terénní SUV Navigator, kompaktní model LS (1999), moderně koncipovaný Zephyr (2004), velkoprostorový Aviator (2005) a přepracovaný Town Car (2005). Úplně novou kategorií v historii značky Lincoln je pickup Mark LT.
Lincoln ve službách amerických prezidentů
Na závěr si stručně připomeňme dlouhou historii používání Lincolnů americkými prezidenty. Poprvé používal Lincoln prezident Calvin Coolidge v roce 1924. Prvním vozem speciálně postaveným pro prezidenta byl kabriolet Lincoln V12 z roku 1939 používaný Franklinem D. Rooseveltem. Prezidenti Truman, Eisenhower a Kennedy používali Lincoln Cosmopolitan ročníku 1950. Kennedy pak začal používat kabriolet Lincoln Continental (1961), který se po důkladném opancéřování a přestavbě na sedan používal až do roku 1977. Prezident Nixon používal Lincoln z roku 1969 a Lincoln 1972 využívali prezidenti Ford, Carter, Reagan a Bush. Posledním prezidentským Lincolnem byl vůz z roku 1989.
zdroj: auto.cz
