Chevrolet Corvette Sting Ray
1963 Chevrolet Corvette Sting Ray Sportovní vůz Chevrolet Corvette se v USA vyrábí již více než padesát let. Do dnešních dnů vzniklo šest generací těchto legendárních sportovních automobilů. Obzvlášť významné místo mezi nimi zaujímá druhá a třetí generace.
Druhá generace, vyráběná v letech 1963 až 1967, dostala jméno Sting Ray a kromě zajímavých tvarů vešla do historie i jako první Corvette ve verzi kupé. Třetí generace z roku 1968 dostala zcela novou „žraločí“ karoserii a její jméno bylo později upraveno na Stingray.
Kořeny
17. ledna 1953 představila společnost General Motors na výstavě Motorama, konané v tanečním sále hotelu Waldorf Astoria v New Yorku, sněhobílou studii sportovního vozu s rudým interiérem, nazvanou Corvette. Automobil navržený Bobem McLeanem měl karoserii z polyesteru a na jeho tvarech se podílel Francouz Philippe Charbonneaux. Vůz vzbudil takovou pozornost, že již v červnu 1953 byla zahájena sériová výroba. K plánovanému přechodu na plechovou karoserii nakonec nedošlo a tak se laminátová karoserie stala typickým znakem vozů Corvette.
Vinou slabého motoru a vysoké ceny se vůz zpočátku neprodával příliš dobře. Ke zvýšení prodeje došlo až v roce 1955, kdy se pod kapotou objevil vidlicový osmiválec o objemu 4,3 litru. Zájem zákazníků zvyšovaly také četné úpravy karoserie. Objevil se charakteristický boční prolis a od roku 1960 nová přední maska a čtyři hlavní světlomety. Poslední stylistickou novinkou první generace byly u modelu 1962 prolisy za zadními koly. Tato tak zvaná „kachní záď“ se později stala jedním z typických znaků druhé generace.
V roce 1959 začal Chevrolet pracovat na závodních verzích vozu Corvette. Ze vzniklých speciálů CERV 1 (zkratka znamenala Chevrolet Engineering Research Vehicle), Corvette SR/SS a Corvette Sting Ray nás zajímá hlavně posledně uvedený. Tento vůz vznikl pod vedením šéfstylisty GM Billa Mitchella a jeho tvary již měly mnoho společného s Corvette druhé generace.
Corvette Sting Ray (1963 – 1967)
V roce 1963 se představila druhá generace se zcela novou karoserií, mistrovským dílem Billa Mitchella. Tvary vozu se značně lišily od zaoblených linií předcházejících modelů. Kolem celého vozu se ve výši kol táhla ostrá hrana a hlavní světlomety v nízké přídi byly skryty pod elektricky ovládanými dvířky. V interiéru vozidla zaujalo symetrické uspořádání přístrojové desky, spojující prvky sportovního stroje a vozu třídy GT. Novinkou v nabídce vozů Corvette bylo kupé se splývající zádí (fastback) a zadním oknem rozděleným prolisem, sahajícím přes celou střechu až k zádi. Toto řešení připomíná naši Tatru 603 z roku 1955. Z 21 500 vozů vyrobených v roce 1963 byla celá polovina ve verzi kupé. Doplnění jména na Corvette Sting Ray bylo celkem příhodné, neboť auto opravdu připomínalo rejnoka (anglicky stingray) a zároveň to bylo bezesporu „žihadlo“ (anglicky sting).
Model Sting Ray 1963 měl také zcela nový podvozek. Rám ve tvaru X byl nahrazen širším žebřinovým rámem a zmenšily se vnější rozměry vozu. Proti první generaci se rozvor zkrátil o 102 mm na 2 490 mm, délka vozu o 35 mm, šířka o 20 mm a výška dokonce o 61 mm. Pohotovostní hmotnost zůstala prakticky stejná (1 360 kg). Jízdní vlastnosti se zlepšily zesílením podvozku a nezávislým zavěšením kol také na zadní nápravě.
Dělené zadní okno sklidilo kritiku od zákazníků i tisku, takže bylo v modelovém roce 1964 nahrazeno jednodílným. Řada majitelů si dokonce nechala dělené zadní okno vyměnit, ale později se ukázalo, že to byla chyba, neboť model 1963 je dnes velmi ceněnou raritou, právě díky dělenému zadnímu oknu.
Objem vidlicového osmiválce se zvětšil na 5,4 litru a v základním provedení dosahoval výkonu 184 kW (250 k). Ostřejší karburátorové verze dávaly 220 a 250 kW a motor opatřený vstřikováním paliva Rochester měl dokonce 265 kW. Modely 1965 měly na karoserii jen drobné změny, ale nabídka motorů byla obohacena o 6,5litrový vidlicový osmiválec, který byl o rok později převrtán na 7 litrů a dosáhl výkonu 313 kW. Kotoučové brzdy se objevily na všech čtyřech kolech.
Zatím jsme se věnovali především verzi kupé, ale ani dvoumístný roadster nepostrádal elegantní rysy. Corvette Sting Ray se vyráběl do roku 1967 a byl velmi úspěšný. Prodalo se celkem 118 000 vozů.
Corvette Stingray (1968 – 1982)
Třetí generace Chevroletu Corvette přinesla výraznou změnu tvarů karoserie. Ještě více se uplatnila kombinace ostrých a oblých linií. Typické rysy vozu, jako je dlouhá špičatá příď s výklopnými světlomety a 1969 Chevrolet Corvette Stingray krátká záď s kruhovými zadními světly, zůstaly zachovány. Novinkou byly u kupé odnímatelné střešní panely. Změnil se také interiér vozidla. Tříramenný volant měl ve středu opět emblém typický pro vozy Corvette – zkřížené vlajky. Před volantem byla dvojice hluboko zapuštěných kruhových přístrojů. Další přístroje byly na středovém panelu.
S příchodem třetí generace v roce 1968 ztratily vozy Corvette označení Sting Ray, ale o rok později byl tento název znovu oživen, tentokrát v poněkud pozměněném tvaru Stingray. Vidlicový osmiválec 5,7 litru se dodával ve dvou provedeních. Standardní (L48) měl výkon 136 kW (185 k), na přání se nabízel motor se zvýšenou kompresí (L82) a výkonem 162 kW (220 k). Až do roku 1972 se karoserie prakticky nezměnila.
Rok 1973 přinesl facelift s měkkým předním čelem bez chromované lišty. Také zadní část byla vyrobena z poddajného plastického materiálu, který snáze odolával poškození. Přístup do skromného zavazadlového prostoru byl pouze zevnitř. Přechod na bezolovnatý benzin, vynucený zpřísněním emisních limitů, způsobil snížení výkonu motorů. Nové bezpečnostní předpisy zase znamenaly konec výroby otevřených vozů Corvette. V roce 1978 se Corvette Stingray stal zpomalovacím vozem na závodech v Indianapolis (Indy Pace Car) a v témže roce se přestalo používat jméno Stingray. Poslední stylistickou úpravou bylo zvětšení plochy zadního okna nahrazujícího svislé sklo, skryté mezi protaženými bočními sloupky. V roce 1982 vznikla omezená „sběratelská“ série (Collector Edition), která uzavřela třetí generaci.
Studie Sting Ray III (1992)
Jméno Sting Ray se objevilo ještě jednou. Z podnětu Chucka Jordana, viceprezidenta GM pro design, se v roce 1992 objevila studie Sting Ray III. Roadster se silně skloněným předním sklem a krátkou zádí vypadal velmi dynamicky. Posunutím motoru co nejvíce dozadu a přestěhováním převodovky k zadní nápravě se dosáhlo téměř ideálního zatížení náprav v poměru 51:49%.
Uvedením modelů Corvette čtvrté generace v roce 1983 skončilo pravděpodobně nejslavnější období v historii tohoto automobilu, ale i současná šestá generace naznačuje, že legenda jménem Corvette pokračuje dál.
zdroj: auto.cz
