Issac de Rivaz a první spalovací motor
De Rivazův automobil Již několik dnů zuřila ve švýcarských Alpách prudká sněhová vichřice. Co chvíli se s hrozivým duněním utrhla ze skalní stěny lavina a s rachotem se řítila do údolí. Horalé v takovém počasí raději nevycházeli ze svých domů, ale při lavině přece jen vstávali i v noci, neboť nepsaný zákon hor, děděný z pokolení na pokolení, přikazoval pomáhat neznámým pocestným, které bouře překvapila v těžko schůdném terénu. A právě v té poslední noci dlouhotrvající vichřice probudil téměř celou vesnici prudký, dunivý výbuch. Tentokrát rána nebyla podobná těm, jež dovedou rozechvět hory pod valícími se tunami uvolněného sněhu. Proto se rozsvítila světla v mnoha oknech a horalé narychlo oblečení vybíhali ven.
Někteří doběhli s lucernami až na okraj vesnice k osamocenému dřevěnému domu, v němž bydlel podivínský major. Jedna stěna domu byla prolomena, ale po sněhové lavině ani památky. Před domem stál zachumlán v kožichu pobledlý a rozcuchaný třiapadesátiletý muž a jen rozpačitě mával rukama, aby upokojil své sousedy. "To nic, jděte zase klidně spát. Nic se nestalo, dělal jsem jen malý pokus v dílně. Nezlobte se pro tu ránu, nechtěl jsem vás probudit." A lidé se s mručením rozcházeli. Někteří uklidněni, že se nic vážného nestalo, jiní rozzlobeni, cože ten podivín nedá pokoj ani v noci, kdy každý pořádný člověk má být v posteli.
Potrhlý vynálezce se jmenoval Issac de Rivaz a byl majorem švýcarské armády ve výslužbě. Ani on, ani vyplašení sousedé netušili, že se stali toho dne roku 1806 svědky historického okamžiku: zrodu prvního spalovacího motoru. Právě tady, v zapomenutém švýcarském údolí, se začala psát slavná historie budoucího automobilu. Co se vlastně oné noci stalo?
Major Rivaz stále nemohl zapomenout na doby strávené ve vojenské důstojnické škole. Tehdy tam mladým důstojníkům předváděl vynálezce Alessandro Volta (1745-1827) svůj vynález, střelbu z pistole plněné plynem, který se zapaloval elektrickou jiskrou. Mladí důstojníci tehdy toto předvádění nebrali nikterak vážně, neboť všichni dávali přednost tradičním pistolím, nabíjeným kulí a střelným prachem.
Issac de Rivaz byl však ukázkami doslova očarován a ještě na odpočinku o nich neustále přemýšlel. Voltova nová pistole mu nedala spát. Mohl-li Volta sestrojit pistoli na plyn, proč by nešlo postavit i plynové dělo? Ale nikoliv na zabíjení, nýbrž k užitečné práci. Což takové dělo místo koule nabít pístem? Při vystřelení by pak mohl pohyb pístu posunout hřeben s ozubením a přeměnit jej tak na krouživý pohyb. Při výstřelu by tak místo koule vylétl z hlavně píst a roztočil kolo.
V malé dílně pak Rivaz svou myšlenku uskutečnil praktickým pokusem. Své plynové dělo umístil na čtyřkolový vozík a jeho píst napojil převody s jedním z kol vozíku. Když pak plynovou směs elektrickou jiskrou zapálil, píst vylétl a roztočil kolo. Pohyb se přenesl na podvozek vozíku a ten se tak nečekanou silou rozjel proti jedné ze stěn dřevěného domku, že dílnu zcela zbořil.
Francie schválila Rivazův patent 30. ledna 1808. Vynálezce svůj vozík postupně zdokonaloval a ochotně každému předváděl, jak popojíždí dopředu i dozadu. Pouze jedním směrem, poněvadž řídit jej ještě nedokázal. A nesnažil se ani svůj vynález vylepšovat. Vynalezl hračku, i obdržel na ni císařský patent, co si tedy mohl přát víc? Ve světě hrozila válka, celá Evropa se postupně stala jediným bojištěm, na širokých ruských pláních hasla Napoleonova hvězda a hynul výkvět Francie.
V malém domku ve Švýcarských Alpách nedaleko průsmyku Velkého svatého Bernarda se zatím v odloženém vozidle s plynovým motorem proháněli pavouci. Rivazův vynález však zcela nezanikl. Po letech se začaly objevovat další, podstatně dokonalejší soustavy. Už po roce 1860 začal pařížský podnikatel Etienne Lenoir vyrábět tak spolehlivé plynové motory, že mohly bezpečně pracovat v dílnách. Nijak se netajil tím, že použil myšlenek svých předchůdců. Zapaloval směs jiskrou jako de Rivaz, řídil její rozvod dle Lebona a začal také studovat tekutá paliva - líh, čpavek a petrolej. Dokonce předpověděl budoucnost benzínu, který až dosud zbýval v rafinériích nafty jako bezcenný odpad. Lenoir byl jedním z těch mála vynálezců, kteří se ještě dožili uznání své práce. Byl vyznamenán řádem Čestné legie.
