Nejrychlejší!
"Pátráni po potopených pirátských pokladech v jižních mořích je menší dobrodružství než překonání rekordu." To jsou slova legendárního automobilového závodníka Campbella, jehož jméno je známé dodnes. Méně už lidé vědí, zda šlo o výrok Malcolma nebo jeho syna Donalda. Přitom jména Američanů Breedlova a Arfonse, kteři Campbellův rekord překonali téměř dvojnásobně a koketovali s překonáním hranice rychlosti zvuku, jsou téměř neznámá. Malcolm Campbell pokořil devětkrát světový automobilový rekord a třikrát rekord na vodě. Donald udržel otcův světový rekord na vodě proti všem útokům Američanů.
Malcolm Campbell začínal jako motocyklový závodník. V roce 1911 se objevil jako neznámý nováček na slavné dráze na Brooklandu se starším fialovým automobilem a v nevkusné zelené přilbě. Tehdy bylo zvykem, že každý závodní vůz měl nějaké jméno a to bylo vytištěno v programu místo značky automobilu. Takže nikdo ani nevěděl, že startoval na voze značky Darracq. Campbell si před startem četl noviny a tam si všiml zprávy, že týž den startuje v dostizích kůň se jménem Žába, tedy ve významu - mladé děvče. Jezdci se toto jméno zalíbilo a nazval tak i svůj vůz. Závod tenkrát pro poruchu nedokončil, ale od té doby rok co rok někde startoval a vždycky v programu uváděl vůz Žába II., Žába III.. Už chtěl nazvat svůj čtvrtý vůz Žába IV., ale přátelé ho varovali, že stejnojmenný dostihový závodní kůň není už úspěšný jako dříve a že by si pro své vozy měl zvolit jiné jméno. Poněvadž se tehdy v Londýně hrála s velkým úspěchem divadelní hra Bluebird (Modrý pták), nazval tak Campbell i své nové vozidlo. Vůz však měl jinou barvu a jezdec se rozhodl přes noc jej s přáteli přemalovat na modro.
Pochopitelně barva do rána neuschla, a tak se na startu objevil modrý vůz i s modře obtisknutým jezdcem. Ale vyhrál a od té doby šel od vítězství k vítězství. Dlouhá léta byla stodvacetikilometrová rychlost, kterou dnes se svým vozem hravě dosáhnete na dálnici, absolutním světovým rekordem, který nebyl překonán až do roku 1902. Dosáhl jí Francouz Léon Serpollet s parním automobilem. Další řadu let pak závodníkům trvalo, než si podmanili hranici dvou set kilometrů. Bude někdy v budoucnosti vůbec v lidských silách přiblížit se fantastické rychlosti tří set kilometrů v hodině? - ptali se tehdy mnozí. Psal se březen roku 1927, když Henry Seágrave na čtyřiadvacetiválcovém voze Sunbeam dosáhl rychlosti 327,96 km/h. O pět let později posunul Malcolm Campbell laťku ještě výš - na 408 km/h, a za dalších pět let slavný závodník E. E. T. Eyston překročil hranici pěti set kilometrů.
Pak přišla druhá světová válka a teprve po jejím skončení zaútočil na světový rekord Angličan Cobb, který do svého speciálu zamontoval dva dvanáctiválcové motory o výkonu 1 250 koní, objemu 48 000 cm3 a posunul hranici rekordu na 634,5 km/h. Dvanáct let jeho rekord odolával …
