Abarth - autolegenda
Malé vozy s velkým výkonem. Carlo Abarth byl mužem, který vyrobil více automobilů než Lotus, vlastnil více vozů než Gordini a vytvořil více mezinárodních rekordů než Porsche. Carlo Abarth, vlastně Karl Abarth, se narodil v listopadu 1908 ve Vídni a jeho životní dráha byla naplněna takovým myšlenkovým bohatstvím, že se to ani nechce věřit.
Už jako chlapec zrychlil svoji koloběžku tím, že vzal kožený pásek od kalhot a přitloukl jej na dřevěná kola. Díky zlepšené přilnavosti pak snadno porážel při závodech své kamarády. Po skončení školní docházky nešel ani do učení, ale pracoval v různých vídeňských podnicích zabývajících se výrobou a úpravami motorů. Získané zkušenosti záhy zúročil v motocyklovém sportu.
Po prvním vítězství na letitém britském stroji Grindly - Peerless v Salzburgu v roce 1928 na sebe upozornil dalšími úspěchy s motocykly James a DKW. V té době rovněž vznikl první stroj jeho vlastní konstrukce, „dvěstěpadesátka“ s vodou chlazeným motorem. Abarth však musel v roce 1930 přerušit pro těžkou nehodu svou nadějnou kariéru. O dva roky později se opět objevil na závodech, tentokrát se sajdkárem Sunbeam. V roce 1934 se postaral o parádní pozdvižení. Na motocykly si rozdal závod s Orient-expressem, jedoucím z Ostende do Vídně. První souboj prohrál kvůli dlouho staženým závorám, při druhém pokusu dojel do cíle o dvacet minut dříve než jeho kolejový soupeř.
Během druhé světové války uprchl Abarth před Hitlerem do Itálie, kde působil jako zástupce firmy Porsche. Slavný Ferry Porsche jej prostřednictvím Tazia Nuvolariho zapojil do projektu monopostu Cisitalia F1. Karl Abarth si změnil křestní jméno na Carlo, stal se šéfem závodního týmu Cisitalia a podílel se na mnoha vítězstvích jezdců Nuvolariho, Fariny nebo Taruffiho. Finanční problémy však vedly k uzavření firmy a její majitel Pierro Dusio věnoval Abarthovi místo peněžního vyrovnání několik závodních vozů. Společně s Armandem Scagliarinim založil během roku 1949 podnik Abarth&Co. Se čtyřmi sportovními vozy Cisitalia se zúčastnili hned závodu Mille Miglia, v němž dvojice Scagliarini a Maggio zvítězila ve třídě 1100 cm³ a celkově byla pátá.
První automobil s označením Abarth 204A byl k vidění na turínském autosalonu před šedesáti lety. Vznikl na bázi spideru Cisitalia a dosahoval rychlosti 190 km/h. Motor o objemu 1090 cm³, převzatý z Fiatu 1100 a samozřejmě dále vylepšený, se kromě jiného vyznačoval zvláštními výfuky, což byla specialita Carla Abartha. Typem 204A se také datuje začátek spolupráce s Fiatem. V následujících letech vznikla četná kupé na bázi přepracovaných modelů Fiat s karoseriemi Bertone, Boano, Ghia nebo Pininfarina. Za senzační můžeme označit 18 vítězství Scuderie Abarth hned v prvním roce existence firmy. Silnější automobily kupodivu neměly proti závodním trpaslíkům velkou šanci. Například při jednom z italských závodů do vrchu zvítězil 1,2litrový monopost Abarth s tříminutovým náskokem před dvoulitrovým Ferrari.
V polovině roku 1956 začal Carlo Abarth připravovat projekt vozu 750 odvozený od legendárního Fiatu 600. U jeho motoru zvětšil objem z 633 cm³ na 748 cm³, čímž vzrostl výkon ze 14 na 31 kW a největší rychlost na 130 km/h. Poptávka překonala všechna očekávání, a proto se objem čtyřválcového motoru postupně zvětšil na 850 cm³ a poté až na jeden litr.
V polovině 60. let se výkon vyšplhal až na neuvěřitelných 80 kW. Fiat Abarth 750 vytvořil ve třídě do 1100 cm³ řadu mezinárodních rekordů: například ve vytrvalostních jízdách na 24 a 72 hodin dosáhl průměrné rychlosti 167, 722 km/h, resp. 186,687 km/h. Podobný vývoj jako „šestistovka“ prodělal i menší Fiat 500.
Carlo Abarth spolupracoval s řadou automobilek, nejvíce však s Fiatem. V roce 1961 s ním uzavřel smlouvu na dodávky jeho automobilů, které pak vylaďoval vlastními brzdami na předních kolech, klikovými hřídeli, karburátory a výfuky. Díky tomu se Fiat Abarth 750 Corsa či 1000TC, ale též Simca Abarth Coupé dočkaly ocenění od mnoha známých jezdců tehdejší doby. Také mnoho velkých jezdců začínalo svou kariéru s Abarthem, za všechny jmenujme Toine Hezemanna, Jacky Ickxe nebo Artura Merzaria. Právě Fiat Abarth 1000 TC byl snad nejúspěšnějším automobilem se štírem ve znaku. Pamětníci se ještě pamatují na jeho neuvěřitelné výsledky například v evropském šampionátu cestovních automobilů. Na jeho konto šly stovky vítězství. Firma navíc postavila i sportovní prototypy, jako například Abarth Sport Spider 2000 a třílitrový spider s vidlicovým osmiválcem.
Sám Enzo Ferrari smekal klobouk před Carlem Abarthem, který v letech 1949 až 1971 vytvořil přes dvě stovky vlastních vozidel. Úzké spojení s Fiatem, kde si spojení s firmou Abarth hodně vážili, vedlo nakonec v roce 1971 k prodeji věhlasné firmy turínskému koncernu. Dodejme, že automobily Abarth mají na kontě na osm tisíc prvních míst.
Velký a uznávaný mistr, jehož zásadou byl pořádek, čistota a přesnost jako předpoklad úspěchu zemřel 24. září 1979.
J. Lasík
