AC Cars
AC Ace Počátky firmy AC Cars sahají až na počátek 20.století, což ji řasí mezi nejstarší britské automobilky. V roce 1901 založil John Weller malou autodílnu v Londýně, aby zde pracoval na výrobě automobilů. V té době se dílna ještě jmenovala Autocarriers Limited . První automobil se představil v roce 1903 na British Motor Show.
V roce 1904 firma začala s produkcí tříkolových dodávkových automobilů pojmenovaných jednoduše Autocarrier. V té době byly velmi populární, používali je i některé slavné londýnské obchody. V roce 1907 byla představena i osobní verze pod názvem Sociable. O 4 roky později musela firma kvůli zvýšení produkce opustit původní dílnu a přesunout se do vesnice jménem Thames Ditton, 16 km od Londýna.
První označení vozů značkou AC se objevuje roku 1915 a za 3 roky přichází na trh dvousedadlový sportovní automobil se čtyřválcem, který je velmi úspěšný hlavně v závodech do vrchu. Do roku 1928 přišlo dalších 7 modelů a AC se zařadila mezi největší britské automobilky. Po hospodářské krizi v roce 1929 došlo k útlumu, ale o 3 roky později již vyjela nová řada automobilů, která se udržela až do začátku druhé světové války. V roce 1937 také poprvé automobily AC vstoupila na americký trh, ale s počátkem války skončila výroba automobilů a automobilka se musela přeorientovat na zbrojní výrobu.
Znovu obnovit výrobu se podařilo již dva roky po skončení války se čtyřdveřovým modelem 2-litre. Výroba šla zpočátku pomalu, ale do roku 1950 se podařilo dosáhnout 5 vyrobených vozů za týden. Automobilka zároveň získává vládní zakázku na výrobu motorových invalidních vozíků, se kterou pokračuje až do roku 1976.
Rok 1953 přinesl otevřený dvoumístný sporťák AC Ace s lehkou šasi 2litrovým motorem. Vůz si oblíbili britští víkendoví závodníci, kteří ocenili zejména jeho schopnost jet rychle na trati a zároveň ho používat ke každodenním cestám. Objevuje se i varianta AC Ace-Bristol, která využívá šestiválec BMW/Bristol. Rok 1954 přináší také model kategorie GT s názvem AC Aceca poháněný 2.2litrovým motorem Bristol, kterého se vyrobilo 328 kusů. Na poptávku po větším, čtyřsedadlovém modelu reagoval model AC Greyhound, který vycházel z prodloužené šasi AC Ace a využíval opět motor Bristol.
V roce 1961 zastavuje AC výrobu vlastních čtyřválcových motorů. Ve svých vozech začíná používat šestiválec z Fordu Zephyr se 125 kw, což stačí vozu na maximální rychlost kolem 200 km/h. Tyto modely, nazvané AC Ace 2.6 jsou dnes velmi ceněnými, neboť počet vyrobených kusů se zastavil na čísle 37. V tomto roce také začínají jednání s Carollem Shelby, za kterým stojí automobilka Ford. Navrhuje použití motoru V8 do lehké šasi AC Ace, což vede ke zrození jednoho z nejbrutálnějších a nejrychlejších sportovních automobilů. Hlavním cílem Carolla Shelbyho bylo mít k dispozici automobil, který by byl schopen porážet Chevrolet Corvette na amerických okruzích. A to se mu zpočátku také podařilo. Závodní sezóna roku 1964 však již byla zklamáním, vůz byl již v mnoha ohledech překonaný a bylo třeba mnoha vylepšení. Caroll Shelby se rozhodl opět pro větší motor. S motorem V8 z Fordu FE se stal vůz neovladatelný. Bylo nutné přizpůsobit celou šasi. Vznikla řada 427 MKIII, která vážila kolem jedné tuny a výkony začínali na 287kw v nejslabší silniční specifikaci. Vznikali vozy jak v silniční verzi, tak v závodní. Roku 1966 zbylo Carrolu Shelbymu 31 závodních verzí, a tak je prodal veřejnosti pod názvem 427 S/C (Super Competition), což jsou dnes velmi ceněné sběratelské kousky. Roku 1965 prodal také jméno Cobra Fordu a začal pracovat na Fordu GT40.
Kolem roku 1964 probíhali v Anglii rychlostní testy na dálnici M1, kde se podařilo dosáhnout obdivuhodných rychlostí až 315 km/h. I to z části přispělo k zavedení rychlostních limitů na britských silnicích. AC pokračovalo ve výrobě verze 427 MKIII pro evropský trh, kterou poháněl Fordův Small Block. Vůz nesl název AC 289 a vyrobilo se ho pouhých 27 kusů.
V té době si také automobilka AC začala uvědomovat, že je zapotřebí vozu kategorie GT, aby přilákala nové zákazníky. Byl kontaktován Italský návrhář Pietro Frua, aby navrhl vůz kategorie GT na bázi prodloužené šasi AC Cobra. Model AC Frua byl představen v roce 1965 na Turínském autosalonu a používal opět motor od Fordu. Tento model však nebyl nejšťastnějším tahem, neboť náklady na dopravu mezi Itálií a Anglií zapříčinily tak vysokou cenu, že bylo prodáno pouze 80 vozů. Vůz se vyráběl v letech 1967-1973.
V sedmdesátých a osmdesátých letech vznikal model ME3000, což byl dvousedadlový sportovní automobil s motorem uprostřed. Vývoj začal již v roce 1970, ale bylo potřeba překonat mnoho problémů a první vozy byly doručeny zákazníkům až v roce 1979 a ocitli se v přímé konkurenci s Lotusem Esprit. Plán prodávat 250 vozů ročně však byl poněkud ambiciózní a produkce se zastavila na počtu 71 vyrobených vozů. To vše i díky probíhající hospodářské recesi.
V roce 1982 získal část vybavení továrny z Thames Ditton výrobce replik a restaurátor původních AC Cobra, firma Autocraft, za níž stál Brian Angliss. Modernizoval interiér původní MK III, zvětšil vnitřní prostor a prodal celkově 480 vozů, které zpočátku nesly jméno Autocraft MKIV, ale později již byly prodávány pod značkou AC, když firma Autocraft získala práva od původního majitele Dereka Durlocka.
Vývoj šel dopředu a pro doplnění modelové řady vznikl model AC Ace. Tentovývoj však byl natolik drahý, že přivedl firmu ke krachu v roce 1996, přičemž vzniklo pouze necelých 50 vozů AC Ace.
Od té doby se firmu pokoušelo oživit několik podnikatelů, ale žádný pokus zatím neskončil opravdovým úspěchem. Bylo vyrobeno několik vozů AC Ace a AC Aceca. V dubnu 2009 byl v Monaku představen vůz AC MKIV, který vychází designově z verze ze sedmdesátých let.
Jan Matoušek
