Každý rok v době, kdy žáci dostanou vysvědčení, se veteránisté vydávají do Slavkovského parku, aby se setkali na jedné z největších veteránských akcí u nás. Nejinak tomu bylo i letos. Přesto jsem se tam vydal s určitou nejistotou. V žádném veteránském periodiku jsem o této akci nenašel nic. Možná to bylo tím, že zahlcen každodenními povinnostmi jsem ani tak moc nehledal, ale ani na velkých veteránských serverech nebylo ani zmínky. I přesto jsem vyrazil v domnění, že tradiční akce vlastně ani reklamu nepotřebuje. A bylo tomu tak. Šlo vlastně o dvě akce. Burzu a výstavu HV.
Slavkovský park byl k prasknutí zaplněn prodávajícími různou veteránskou veteš. Za ty leta tyto lidi už člověk od vidění zná. Jezdí všude a stále titíž. Ani jejich sortiment se nijak zvláštně nemění. Nikdo od nich nic nekupuje, neb ceny jsou nesmyslně velké a sortiment omezený. (Stačí zajet za hranice jižněji a jsme úplně jinde). Další sortou jsou prodejci kopií různých náhradních dílů, převážně na motocykly. Tyto díly bývají většinou velmi pěkně udělány, cena asi odpovídá kvalitě a náročnosti výroby.
Vlastní výstava je rozdělena do dvou pomyslných částí. Těsně před zámkem je podium, na kterém hrála živě swingová hudba, která dávala celému festivalu tu správou dobovou atmosféru. Pod podiem se nacházely automobily z doby předválečné. Klasika. Aerovky, Tatry, Škodovky, Zbrojovky, ale i auta cizích značek. Po stranách byly vystaveny řady historických motocyklů. Nejhezčím exponátem byla dle mého mínění čerstvě renovovaná Praga RN autobus Františka Hlavatého ze Šumperka.
Nějak mi unikl smysl, že zde, na hlavní příjezdové ploše, stály vyrovnány jakési podivné deriváty Lotusu Seven vyrobené kdekým a kdoví kdy. Jaký kontrast byl, když nedaleko stála řada nádherných Tater 603 a Tatraplánů.
V dolní části parku, na velké travnaté ploše byla vyrovnána v několika řadách vozidla poválečná. Bylo zde úplně vše. Octavie, Felicie, Trabanty, Wartburgy, dokonce se objevují i Žigulíky, Spousta ohromných amerik, vozy produkce západoevropských automobilek. Množství anglických a italských sporťáků. Občas se i zazelenalo nějakým tím ex armádním vozidlem. Prostě se snad nenašel automobil, na který bych si vzpomněl a aby tady nestál. Úplně dole, byla vyrovnána snad celá zásahová jednotka tehdejší Veřejné bezpečnosti. Chutě veteránstů jsou opravdu zvláštní. Já osobně, ač veterány žiju denně a aktivně, vozy v tomto odporném žluto bílém lakování prostě nemusím. Ale i toto je historie.
Počasí vynikající, účast ohromná. Organizace tradičně na velmi vysoké úrovni. Takže doufám, že za rok opět ve Slavkově.
Mgr. Tomáš Kunštátský
foto: Martin Plšek
