Gatford Na skutečnosti, že k pohledům do minulosti je dnes stále méně času a příležitostí, se se mnou jistě shodnete. S historií je to však v tomto ohledu podobné jako s naší současností, pod kůží se nám dostává „manuálový“ způsob vnímání skutečnosti, tedy princip omezující nutnost komplexních znalostí, ale upřednostňující motto „když něco budu potřebovat vědět, přečtu si kapitolu v knize nebo na internetu“. Je to tak, společnost tenduje k vnímání jednotlivostí na úkor recepce celku. A tu se oklikou dostávám k tématu. Také na stránkách magazínu TIPpro Oldtimer se věnujeme převážně určitým modelům historických vozidel, ne-li konkrétním strojům, přitom nám však často unikají souvislosti a duch doby. Chápu, že tento jev se zdá být pro naši dobu typickým a snad i jediným akceptovatelným. Přesto se však pokusím přispět svojí pověstnou troškou do mediálního mlýna. V tomto článku bych se totiž rád vrátil o téměř šedesát let zpět na bruselský autosalon a pokusím se v uceleném přehledu popsat zde nejvýznamnější vystavené novinky své doby.
Autosalon v Bruselu (14. až 25. února 1948) byl zřejmě nejzajímavější výstavou po druhé světové válce vůbec. Zapadal totiž do doby, kdy válkou otřesení výrobci již připravovali své první poválečné modely a kdy veřejnost začala mít na podobné věci myšlenky. Proto se zde objevila plejáda světových premiér mezi nákladními i osobními automobily (svoji mezinárodní premiéru si zde odbyl i náš Tatraplan) a motocykly. Rád bych se věnoval automobilům osobním, mezi kterými se objevila i řada vozů amerických.
Podle dobových komentátorů se zde jevily dvě základní tendence. Jedna směřovala k luxusnějším vozům, druhá naopak hledala skutečně lidová vozidla, jejichž potřeba zvláště v období po válce vyvstala obzvláště naléhavě. Mezi malými vozy zaznamenaly úspěch zvláště stroje Austin A40, La Dolo a Rovin. Dlouho očekávaná premiéra amerického vozíku Playboy se však nakonec neodehrála, protože vůz na místo výstavy nedorazil. Mělo jít o dvousedadlový vůz s malými koly, podvozkem s centrální rourou a výkyvnými poloosami a poměrně velkou hmotností 930 kg. Jeho motor však na evropské poměry nijak malý nebyl: šlo o „patnáctistovku“ s výkonem 40 koní. Obchodní zástupci ale přesto rozdávali prospekty a nabízeli zahájení dodávek.
Zde vystavený Rovin pocházel údajně již ze sériové produkce a přijel po vlastní ose z Paříže. O jeho budoucnosti se už v té době živě diskutovalo, jako překážka byla označena jeho relativně komplikovaná technika s vodou chlazeným ležatým dvouválcem. Austin A40, známý již z předchozích výstav, se těšil velkému zájmu zvláště svojí propracovanou konstrukcí.
Zajímavou novinkou byl Standard Vanguard, čtyřdveřový až šestisedadlový sedan navržený v poněkud americky okázalém stylu. Jeho čtyřválcový motor byl nakonec zvětšen na 2 105 ccm z původně avizovaných 1 985 ccm. Naopak jistým zklamáním bylo nové Volvo 1500 s karosérií navrženou americkou firmou Ambi Budd, které jevilo známky jisté nepropracovanosti. Podobné to bylo s mohutnou reklamní kampaní propagovaným britským vozem Jowett Javelin, který zde měl svoji světovou premiéru. Elegantní pětimístný sedan měl pod kapotou ležatý čtyřválec OHC s objemem 1 486 ccm, který však byl ponořen příliš hluboko mezi podběhy předních kol. Díky tomu se jevila jeho budoucí údržba jako velmi komplikovaná. Zajímavostí je, že již v té době požadavky aerodynamiky a estetických hledisek znevýhodnily vůz velmi omezeným prostorem pro zavazadla. Podle reklamních formulí měla být jeho předností nízká hmotnost, jen 800 kg, skutečnost však byla jiná a prospekty u vystaveného vozu potupně přiznávaly 956 kg. Oznámená cena vozu Javelin byla navíc o celou třetinu vyšší než u většího Standardu Vanguard a odpovídala tím tehdejší americké konkurenci.
Rover představil své modernizované typy 10 a 12, tedy čtyřválec 1 595 ccm/60 koní a šestiválec 2 103 ccm/75 koní. Motory měly ventilový rozvod s tehdy populární hlavou „F“, tedy sacími ventily řízenými shora a výfukovými spodem, a asymetrický tvar spalovacího prostoru. Kompresní poměry byly na svoji dobu celkem vysoké, 7:1, resp. 7,25:1. Oba vozy dostaly také novou přední nápravu odpruženou vinutými pružinami, opatřenou stabilizátorem a celou uloženou v silentblocích. Rovery byly v této době považovány za velmi kvalitní.
Vůbec poprvé se na mezinárodním autosalonu objevil německý vůz, a to dvoulitrový šestiválec BMW s uzavřenou čtyřsedadlovou karosérií z továrny v sovětské okupační zóně. Výrobní zpracování tohoto vozu bylo údajně krajně nepřesvědčivé, takže jedinou jeho předností se jevila cena, srovnatelná se Standardem Vanguard. Výroba se však u BMW rozbíhala, takže v Bruselu byla oznámena dodací lhůta přijatelných tří měsíců.
Zajímavou novinku do Bruselu přivezl americký Hudson. Šlo o velký šestisedadlový sedan se samonosnou karosérií. V této době již bylo jasné, že konstrukce automobilů se bude ubírat právě cestou samonosných karosérií, byť ty zatím (tedy v Evropě) patřily především exkluzivním vozům jako Cisitalia, Ferrari či Maserati. Šestiválec nového Hudsonu měl objem 4 164 a 4 293 ccm a výkon 126, resp. 128 koní při kompresním poměru 6,5:1. Díky tomu dosahoval rychlosti až 150 km/h při spotřebě do 20 l/100 km. Tvary nového vozu zaznamenaly příznivé reakce a byly přirovnávány k Packardům, v této době nejhezčím americkým vozům.
Tradičně dobrou obchodní pozici tehdy v Belgii měly vozy Kaiser a Frazer. Motoristé si jich cenili především pro prostorné karosérie, jejichž vzhled udával spolu s italskými kreacemi linii vývoje, směřující k jednodušším a praktičtějším tvarům, většinou již s ustupujícími blatníky. Automobilka všestranného amerického podnikatele Kaisera byla v této době na vrcholu slávy a v počtech vyráběných aut obsadila pozici čtvrtého největšího producenta aut na světě.
Na salonu měl svůj stánek také „revoluční“ Tucker. Jeho propaganda pracovala již řadu let na plné obrátky, ale na živo tento vůz dosud ještě nikdy nikdo nespatřil. Proto měly v Bruselu návštěvníci k dispozici (podobně jako u Playboye) pouze několik fotografií. Už tehdy bylo téměř jasné, že Tucker byla jen nafouklá bublina a skončí fiaskem.
Za nejkrásnější vůz autosalonu byla považována Farinou karosovaná Lancia.
autor: Jiří Duchoň
foto: archiv autora
magazín TIPpro Oldtimer
