Alfa Romeo Spider
Za pěkného počasí je jízda otevřeným automobilem jistě příjemným zážitkem. Když si pod pověstným italským nebem sednete za volant sportovní Alfy Romeo, platí to dvojnásob. Leskne-li se navíc na boku znak s typickým „f“ karosárny Pininfarina a jste automobilový fanda, musí se vám srdce rozbušit vzrušením.
Tradice otevřených Pininfarinových karoserií na podvozcích Alfy Romeo začala již brzy po skončení druhé světové války. V roce 1947 vytvořil Farina krásný kabriolet na šasi velkého šestiválcového modelu 6C 2500 GT předválečné konstrukce. Ještě úspěšnější byla dvoumístná Giulietta Sprint Spider, které se v letech 1955 až 62 vyrobilo přes 17 tisíc.
Po tomto úspěchu bylo celkem logické, že již na počátku šedesátých let byl Pininfarina pověřen designem nástupce Giulietty Spider. Svědkem jeho sériového provedení se stal v březnu 1966 Ženevský autosalon. Nový sportovní automobil dostal prosté jméno Spider a vyváženými, elegantními tvary karoserie sklidil značnou pozornost návštěvníků autosalonu. Při bočním pohledu zaujala protáhlá svažující se přední i zadní část vozu a výrazný prolis, který se táhl od předních podběhů až k zadním světlům. Svojí souměrností tak karoserie připomínala mušli. Vpředu byl nárazník rozdělen typickou trojúhelníkovou maskou chladiče a hlavní světlomety dostaly aerodynamické kryty z plexiskla. Stylově čistá záď byla zakončena kapkovými koncovými světly v rozích a dělenými chromovanými nárazníky.
Mechanicky vycházel Pininfarinův Spider z podvozku modelu Giulia série 105, měl ale rozvor zkrácený na 225 cm. K pohonu sloužil čtyřválec s objemem 1570 cm3 a rozvodem DOHC. Jeho 80 kW (109 koní) stačilo na slušnou maximální rychlost 185 km/h. Podle objemu motoru dostal vůz zpočátku označení Spider 1600. Alfa Romeo však již jeden Spider na bázi modelu Giulia měla (2000/2600 Spider) a proto dostal nový Spider další jméno „Duetto“, pravděpodobně pro jeho dvousedadlovou karoserii.
Relativně spoře vybavený interiér měl dvě pohodlná sedadla, dřevěný volant a přístrojovou desku se dvěma velkými kruhovými přístroji před řidičem a třemi menšími uprostřed. Plátěná střecha se natahovala ručně. Již od začátku se na přání dodávala rovněž odnímatelná pevná střecha (hardtop). Spider Duetto se začal montovat na speciální lince v továrně Pininfarina a jeho cena byla stanovena na 2 195 000 lir (to odpovídalo přibližně 11 tisícům západoněmeckých marek, což nebylo málo).
Po dvou letech výroby byl objem čtyřválce zvýšen na 1779 cm3 a jeho výkon stoupl na 87 kW (118 k). Vůz s tímto motorem dostal označení 1750 Spider Veloce (jméno Duetto se přestalo používat). V Evropě se dodával se dvěma dvojitými karburátory, zatímco vozy prodávané v USA měly mechanické vstřikování paliva Spica. Model 1600 Spider byl nahrazen typem 1300 Spider Junior s motorem 1290 cm3 o výkonu 65 kW (89 k). Ve snaze o maximální snížení ceny a zpřístupnění vozu mladé generaci byly odstraněny plastové kryty hlavních světel, posilovač brzd, atd.
K prvním výraznějším stylistickým změnám došlo v roce 1970. Typická svažující se záď byla nahrazena ostře useknutou (styl Kamm), čímž dostal vůz modernější vzhled a zvětšil se zavazadlový prostor. Kromě toho byla provedena řada dalších dílčích vylepšení uvnitř i zvenku, např. nové kliky dveří, více skloněné čelní sklo nebo shora zavěšené pedály.
Rok 1971 přinesl nový motor s objemem 1962 cm3 a výkonem 97 kW (132 k). Vznikl tak model 2000 Spider Veloce, který se zvenku nijak nelišil od typu 1750. Výroba modelu 1750 postupně klesala a poslední kusy byly dodány v roce 1972. Znovu se však začal vyrábět model s motorem 1,6 litru (1600 Spider Junior), který byl vizuálně identický s typem 1300. V roce 1974 dostal typ 1300 dvě nouzová zadní sedadla, určená k „příležitostnému použití,“ tedy uspořádání 2+2. Touto úpravou prošel v následujícím roce i typ 2000. Rok 1977 byl posledním, kdy se vyráběl typ 1300. Dál už pokračovaly jen typy 1600 a 2000.
K významnější změně vnějších tvarů Spideru došlo v roce 1983. Vpředu i vzadu se objevily nárazníky s černými gumovými výplněmi, gumou byla „obalena“ i malá přední maska chladiče. Vzadu se objevil spoiler, rovněž gumový, vytvářející neobvyklý „límec“ sahající od jednoho konce nárazníku k druhému. Také zpětná zrcátka byla černá. Tyto úpravy, poplatné tehdejší módě, nebyly přijaty jednoznačně kladně. Jinak zůstaly modely 1600 a 2000 beze změn, typ 1600 přestal používat označení Junior.
V roce 1986 byl představen Spider 2.0 Quadrifolgio Verde (zelený čtyřlístek) s několika drobnými estetickými úpravami, například bočními ochrannými lištami, novým předním a zadním spoilerem atd. Tato verze se stala standardní pro export do USA, ostatní typy zůstaly dál ve výrobě beze změn.
Dalším větším faceliftem, tentokrát už posledním, prošel Spider v roce 1990. Hlavní změnou byly nové nárazníky v barvě karoserie, přičemž do středu předního nárazníku byl zakomponován trojúhelníkový otvor symbolizující typický chladič vozů Alfa Romeo. Vůz dostal rovněž novou zadní část se souvislým pásem koncových světel ve stylu velké cestovní Alfy 164. Vozy dodávané do USA měly navíc povinné boční směrové ukazatele v náraznících.
V červnu 1993 byl v závodě Pininfarina v Arese vyroben poslední Spider. Vyráběl se tedy plných 27 let, což je u tohoto typu automobilu rarita. V následující tabulce jsou uvedeny počty vyrobených kusů podle jednotlivých modelů:
1600 Spider Duetto 6 325
1750 Spider 8 723
2000 Spider 88 240
1300 Spider Junior 7 237
1600 Spider Junior 13 465
Celkem bylo tedy vyrobeno téměř 124 tisíc těchto nezapomenutelných sportovních automobilů a dá se s jistotou říci, že značce Alfa Romeo rozhodně neudělaly ostudu. Brzy po skončení výroby Spideru se objevil jeho nástupce v podobě otevřené verze modelu GTV, která měla premiéru na pařížském autosalonu 1994. Vůz dostal stejné jméno Alfa Romeo Spider a jeho design měl opět „na svědomí“ Pininfarina.
