Historie: Mezi legendární anglické sportovní vozy padesátých a šedesátých let patří nesporně automobily, které zkonstruoval Donald Healey. Z nich se nejvíce proslavily ty, které se vyráběly ve spolupráci s automobilkou Austin, patřící od roku 1952 do koncernu British Motor Corporation (BMC). Nejdříve to byly dvoumístné modely 100, pak následoval větší typ 3000, nazývaný Big Healey a také malý úsporný Sprite. Donald Mitchell Healey se narodil v roce 1898 v Perranporthu v anglickém hrabství Cornwall a již od mládí mu učarovaly automobily. Stal se úspěšným automobilovým závodníkem: v roce 1928 například vyhrál rallye RAC a v roce 1931 dokonce rallye Monte Carlo. Hned po skončení druhé světové války založil ve Warwicku vlastní firmu s názvem Donald Healey Motor Company a začal stavět sportovní automobily. Jeho první modely používaly motory Riley 2,4 l a dodávaly se v otevřené verzi Westland i jako kupé (Elliot). V roce 1948 dodala karoserie pro dva prototypy česká firma Oldřicha Uhlíka. Další spolupráci zabránil komunistický puč a znárodnění jeho podniku. V letech 1947-1949 vyráběl Healey dvoudveřový kabriolet s plátěnou střechou Sportsmobile, navržený podle vkusu amerických zákazníků. Nebyl příliš úspěšný, takže se prodalo jen 23 vozů. Úspěšnější byl vysloveně sportovní dvousedadlový Silverstone, jehož se v letech 1949-1951 vyrobilo 105 kusů. Pro londýnský autosalon Earl’s Court Motor Show 1952 připravil Healey zcela nový model dvoumístného sportovního vozu, označeného číslovkou 100, vyjadřující maximální rychlost v mílích za hodinu.
Popis: Pod kapotou měl čtyřválec o objemu 2660 cm3 z vozu Austin A90. Tento roadster se stal senzací autosalonu a natolik zaujal šéfa BMC Leonarda Lorda, že okamžitě zakoupil práva na jeho výrobu. Do konce roku 1952 bylo ve Warwicku vyrobeno 20 vozů pod nově vzniklou značkou Austin-Healey. V květnu následujícího roku byla zahájena výroba v továrně firmy Austin v Longbridge. Vozy Austin-Healey 100 měly interní označení BN1 a od srpna 1955 BN2. U modelu 100M byl výkon motoru zvýšen ze 66 kW na úctyhodných 81 kW a třístupňovou převodovku nahradila čtyřstupňová. Pro vozy Healey byla typická maska chladiče ve tvaru papírového draka. Ta zůstala u typu 100 zachována, jen se rozšířila a snížila. Dalším zajímavým prvkem bylo sklápěcí čelní sklo. Sklo se pákovým mechanismem vyklápělo spodní částí dopředu, čímž se snížil aerodynamický odpor. Pro závodní účely vznikl model 100S. Byla to kopie speciálního testovacího vozu, s nímž se v roce 1954 umístil Stirling Moss na třetím místě ve dvanáctihodinovce Sebring. Donald Healey chtěl vůz pojmenovat „Sebring,“ ale toto označení již použila firma Fraser-Nash. Celkem bylo v roce 1955 postaveno v závodě Warwick 55 vozů 100S. Jeden exemplář byl předělán na kupé, sloužící osobním potřebám Donalda Healeyho. Vůz měl hliníkovou karoserii a výkon motoru se zvýšil na 97 kW. Dnes je tento model velmi ceněnou sběratelskou lahůdkou a údajně jsou v Evropě pouze dva kusy. V roce 1956 byly u modelu 100 nahrazeny čtyřválcové motory 2660 cm3 šestiválci o objemu 2639 cm3. Prodloužením rozvoru dosáhla délka rovné 4 metry a za předními sedadly se objevila další dvě nouzová sedadla. Vůz dostal jméno 100 Six (interně Austin Healey BN4). Mírně se změnil i vzhled vozu, maska chladiče dostala oválný tvar a čelní sklo již nebylo sklopné. Větší rozměry a těžší motor znamenaly vyšší hmotnost (1122 kg) a nižší jízdní výkony. V roce 1957 byla výroba přesunuta do Abingdonu a na žádost zákazníků byla v březnu 1958 obnovena výroba dvoumístného roadsteru (BN6). Austin-Healey 100 byl vyráběn od roku 1953 do roku 1956. Celkem bylo vyrobeno 13 398 vozů v sériích BN1 a BN2. Kromě toho bylo vyrobeno 1159 vozů typu 100M (1955-1956, čtyřstupňová převodovka) a 55 vozů typu 100S (1954-1956, lehčí hliníková karosérie a výkonnější motor 132 HP).