(1955-63) Mercedes-Benz 190 SL W121 | Galerie

(1955-63) Mercedes-Benz 190 SL W121

Značka	Mercedes-Benz
Země	Německo
Typ	190 SL W 121
Rok	1962
Počet vyrobených strojů	25881
Motor (typ, počet válců)	4
Chlazení	kapalina
Kubatura (ccm)	1897
Vrtání (mm)	85
Zdvih (mm)	83,6
Výkon (výkon/ot.min)	105 PS / 5700
Karburátor (značka, typ)	Solex 44PHH
Karoserie (počet dveří)	roadster
Počet míst	2+1
Délka (mm)	4220
Šířka (mm)	1740
Výška (mm)	1320
Rozvor (mm)	2400
Rozchod před/zad (mm)	1430/1475
Pohotovostní hmotn. (kg)	1160
Pohon	zadní kardan
Převodovka	man 4+1
Pneu	6,40 x 13
Rychlost (km/h)	171
Palivový systém	mechanická pumpa
Brzdy	hydraulické
Elektřina	12 V
Výroba od r.	1955
Výroba do r.	1963

Historie: Automobilová výstava v New Yorku byla v únoru 1954 svědkem slavné premiéry sportovního kupé Mercedes-Benz 300 SL. Hned vedle se krčil prototyp dvoumístného roadsteru 190 SL, jehož sériové provedení se pak vyrábělo až do roku 1963. Zatímco model 300 SL, zvaný Gullwing, patřil do kategorie drahých superautomobilů, typ 190 SL byl koncipován jako jeho střízlivější a dostupnější alternativa. Karoserie Mercedesu 190 SL měla několik podobných rysů s modelem 300 SL. Příbuznost najdeme především na přídi s širokou maskou chladiče ozdobenou velkou chromovanou třícípou hvězdou. Společný původ prozrazovaly i výstupky nad koly, připomínající oční víčka. Popis: Interním označením W121 se Mercedes-Benz 190 SL hlásil také k sedanům řady 180/190 (W120/W121) se samonosnou karoserií, která jim zajistila přezdívku „ponton.“ Mercedes 190 SL převzal z této řady princip samonosné karoserie (podvozek měl ale zkrácený rozvor), nezávislé zavěšení kol a některé prvky vnitřní výbavy. Vůz mimořádně elegantních tvarů byl oblíbený hlavně u zámožnějších dam, ale také žen pochybné pověsti. Podle zavražděné frankfurtské prostitutky Rosemarie Nitribitt, o které byl natočen známý film Dívka jménem Rosemarie, dostal dokonce přezdívku Nitribitt-Mercedes. Ve stejné době se vyráběly rovněž kabriolety a kupé Mercedes 220 A/C, odvozené od většího sedanu řady 220 (W180). Ty ale měly šestiválcové motory, usedlejší design vycházející ze sedanu (s dlouhou „krokodýlí“ přídí) a byly výrazně dražší než čtyřválcový typ 190 SL. Zatímco 190 SL Roadster stál 16 500 DM, kabriolet 220 A/C byl o pět tisíc dražší. Také se jich vyrobilo méně, v letech 1955 – 1957 vzniklo kolem 2 000 kabrioletů a pouhých 80 kupé. Mercedes 190 SL se nabízel ve dvou provedeních: jako dvoumístný roadster se stahovací střechou (typ W121.042) a jako kupé (typ W121.040) s odnímatelnou pevnou střechu (hardtop). V prvních letech výroby měla tato kupé menší zadní okno. Od srpna 1955 si bylo možné objednat verzi kupé/roadster, která se dodávala s pevnou i stahovací střechou. Pevná střecha se do února 1956 vyráběla z hliníkového plechu, ale pak byla nahrazena levnější, ale těžší ocelovou střechou. Vůz poháněl řadový čtyřválec s rozvodem OHC, zdvihovým objemem 1897 cm3 a výkonem 77 kW (105 k). Nemohl sice konkurovat třílitrovému šestiválci svého většího bratra, ale stačil na dosažení slušné maximální rychlosti přes 170 km/h. Při spotřebě kolem 12 litrů na 100 km a nádrži na 65 litrů měl dojezd nejméně 500 km. Interiér měl kožené čalounění a na dobře vybavené přístrojové desce upoutala výrazně tvarovaná „kaplička“ před volantem s velkým otáčkoměrem a rychloměrem. Dvoupaprskový volant velkého průměru měl uprostřed třícípou hvězdu a kolem chromovaný kruh ovládající tlačítko houkačky. Hned v prvním roce výroby se prodalo přes sedmnáct set Mercedesů 190 SL a v roce 1956 dokonce přes čtyři tisíce. Po celých osm let výroby prošel typ 190 SL jen několika menšími změnami. V roce 1956 byly například do víka schránky před spolujezdcem přidány hodiny, vůz dostal druhý klakson Bosch, nová zadní světla (převzatá ze sedanu Mercedes 220) a od listopadu dvojici zpětných zrcátek. V témže roce se začal vyrábět sedan Mercedes 190, který s menšími úpravami převzal motor z typu 190 SL. Snížily se tak výrobní náklady obou modelů. K dalším vzhledovým změnám patřilo přidání svislých sloupků chromovaných nárazníků (vpředu i vzadu) a roadstery se začaly dodávat standardně bez chromovaných lišt výstupků nad koly. Vozy bez těchto okrasných lišt, které byly mimochodem častou příčinou reznutí karoserie, jsou dnes velmi vzácné. Sloupky nárazníků se dodávaly na objednávku, takže i pozdější modely je možné vidět bez těchto sloupků. V roce 1958 bylo osvětlení zadní poznávací značky přemístěno do svislých sloupků zadního nárazníku a oranžové přední směrovky byly nahrazeny čirými. U vozů prodávaných v Německu se však od roku 1961 používaly z legislativních důvodů opět oranžové směrovky. Od roku 1959 dostala kupé velké panoramatické zadní okno, které zlepšilo výhled dozadu a prosvětlilo interiér. V říjnu 1961 se začaly montovat bezpečnostní pásy. Zajímavým detailem byla chromovaná tyčka uprostřed čelního skla, spojující rám okna s držákem zpětného zrcátka. Jejím úkolem bylo snížení pružení rámu čelního okna při zaklapnutí západky stahovací střechy. Závodní verze (Rennsport) Mercedes 190 SL nebyl navržen jako vysloveně sportovní vůz, ale firma s tak bohatou sportovní tradicí jako je Mercedes-Benz, chtěla vyhovět i zákazníkům se závodními ambicemi. Pro ně připravila závodní kit, pomocí kterého bylo možné přestavět sériový roadster na závodní speciál. Kit pro Mercedes 190 SL Rennsport obsahoval speciální hliníkové dveře bez oken a klik, malý plexisklový větrný štítek nahrazující čelní sklo a odlehčenou kapotu s přidaným vzduchovým vstupem. V návodu kitové verze Rennsport se doporučovalo odstranění nárazníků, stahovací střechy a dalších nepotřebných prvků, zbytečně zvyšujících hmotnost vozidla. Součástí kitu byly samozřejmě i úpravy motoru, které zvyšovaly výkon až na 103 kW (140 koní). Odlehčený 190 SL Rennsport s hmotností kolem 1060 kg byl pak schopen překročit maximální rychlost 200 km/h. Kit se objevil v nabídkovém listu Mercedesu 190 SL hned od začátku výroby v roce 1955, ale nezískal velkou oblibu. Už v následujícím roce z katalogu zmizel a odhaduje se, že byly prodány jen desítky kitů. Závodnímu využití modelu 190 SL Rennsport bránilo nezískání homologace FIA pro třídu GT. Mohl závodit jen ve třídě sériově vyráběných sportovních vozů, kde ale neměl proti mnohem výkonnější konkurenci mnoho šancí. Mercedes se s několika vozy 190 SL Rennsport (se vstřikováním paliva) zúčastnil v roce 1955 závodu Mille Miglia a několika dalších menších závodů (Macao, Casablanca). Jediným celkovým vítězstvím se pravděpodobně mohl pochlubit jen v rallye Hong Kong. Vozy 190 SL Rennsport se navzájem lišily v detailech a tak snad jen vůz vystavený ve stuttgartském museu firmy Mercedes-Benz vypadá tak, jak měl podle návodu v kitu vypadat, včetně větrného štítku před řidičem, krytu otvoru po stahovací střeše ve tvaru jakéhosi spojleru a kapoty bez středového vstupu vzduchu. Tento exemplář byl navíc vybaven zpětnými zrcátky z modelu 300 SL a krytem prostoru pro spolujezdce. Díky svým elegantním a nadčasovým tvarům (navzdory poměrně vysoké ceně 16 500 DM a nevýrazným výkonům) získal Mercedes 190 SL značnou oblibu a dodnes je ozdobou veteránských srazů.