Žuk | Galerie

Žuk

Značka	FSC, Fabryka Samochodow Ciezarowych Lublin
Země	Polsko
Typ	Žuk
Rok	1970
Počet vyrobených strojů	cca 587000
Motor (typ, počet válců)	M20, SV, 4 válce
Umístění motoru	vpředu
Chlazení	kapalina
Kubatura (ccm)	2120 SV
Výkon (výkon/ot.min)	50 koní, později motor OHV 70 koní
Ostatní kubatury (ccm)	M 21, 2120 OHV
Karoserie (počet dveří)	valník, dodávka, hasičský
Počet míst	2-8
Délka (mm)	4310
Šířka (mm)	1860
Výška (mm)	2140
Rozvor (mm)	2700
Pohotovostní hmotn. (kg)	1550
Celková hmotnost (kg)	2450
Pohon	zadní
Převodovka	man. 3+1
Pneu	6,50 x 16
Rychlost (km/h)	90
Spotřeba (l/100km)	14
Nádrž (objem l)	55
Palivový systém	mechanická palivová pumpa
Brzdy	hydraulické bubnové
Výroba od r.	1959
Výroba do r.	13. února 1998

Historie:
Fabryka Samochodow Ciezarowych Lublin. I v ekonomice lidově demokratického systému plánovaného hospodářství je nutná přeprava malých a lehkých nákladů. Na základě běžných osobních automobilů vznikají malé dodávkové varianty. Nejinak tomu bylo i v Polsku. Koncem padesátých let vznikají dva typy malých užitkových vozidel. Pro přepravu osob je vyráběn mikrobus Nysa, k přemisťování nákladů slouží Žuk. Ten byl zkonstruován a vyráběn v továrně FSC Lublin. Na konstrukci se podíleli Roman Skwarek a Stanislav Tanski.

Popis:
   Základem lehkého užitkového automobilu Žuk A-D3 je podvozek, který je odvozený od licenční vyráběné Pobědy M20. Rám je zcela nový obdélníkového tvaru. Přední náprava je odpružena vinutými pružinami, které doplňují nezávislé zavěšení předních kol.
   Zadní náprava je hnací. Je opatřena diferenciálem. Je tuhé konstrukce a odpružují ji dvě podélná listová pera. Pohon automobilu obstarává zprvu licenční motor Gaz M20, který je vyráběn v Polsku pro potřeby vozů Waršava, Nysa a Žuk. Je to zastaralý čtyřválec s ventilovým rozvodem SV o objemu 2120 ccm. Jeho výkon je pouhých 50 koní, zato spotřeba až do 15 litrů /100 km. Na motor navazuje třístupňová převodovka, opět ruské konstrukce. Řazení převodů obstarávala řadicí páka umístěná na sloupku řízení a systém pákových táhel k víku převodovky. Vůz je brzděn jednookruhovým systémem hydraulických bubnových brzd. Tyto brzdy byly modernizovány až v roce 1974, kdy dostaly posilovač a dva okruhy.
   Vlastní karoserie byla bezkapotová, dodávková. První typy měly pouze kabinu, ve které byl mezi sedadly uložen motor. Zadní část měla valníkovou nádstavbu krytou plachtou. Od roku 1965 se vyrábí i uzavřená dodávková karoserie. Dostává označení A-05. V témže roce dodávají Poláci svého Žuka do Egypta. Byl dodáván s novým motorem s rozvodem OHV.
   Tento motor je označený S 21, spodek motoru je v podstatě totožný s původním motorem M 20, avšak nová hlava motoru s rozvodem OHV umožnila zvětšení výkonu na 70 koní. Do Egypta se dodávala požárnická verze vozu A – 14, která byla vybavena všemi potřebnými hasícími prvky včetně požárního čerpadla, které vycházelo z dvoutaktního motoru používaného v automobilu Syrena. Pro potřeby domácích hasičů byl vůz dodáván s označením Žuk A-15.
   Vozy Žuk jsou průběžně modernizovány. V roce 1970 vzniká Žuk A-07. Má více oken, v zadní části dodávky jsou sedačky pro přepravu osob. Motor s rozvodem OHV je již montován do všech vozů.
   Další velká „kosmetická“ změna přišla v roce 1972. Byla přepracována přední maska automobilu. Kolmé víko přístupu k motoru bylo zvětšeno, původní vystouplé světlomety s rámečky byly zapuštěny do masky. Blinkry byly původně umístěné na bocích vpředu, nyní se přesunuly pod hlavní světlomety dopředu. Na masce se objevil nápis Žuk.
   I nadále je vůz modernizován. V roce 1974 přichází nová kabina a již zmíněná uprav brzdového systému.
   Před koncem výroby, která byla zastavena 13. února 1998, se Žuk vyráběl v modifikaci A-10. Byl dodáván v různých provedeních. Např. mikrobus pro deset lidí se čtyřmi bočními okny a dvěma dveřmi na levé straně, přičemž uvnitř byly čtyři řady sedadel za sebou. Dále se dodávalo kombi pouze se třemi bočními okny a se sklopnými podélnými lavicemi, přičemž posaz pasažérů bokem ke směru jízdy nebyl zrovna nejpříjemnější. Dále se dodával pic-up a furgon.
   Vozy Žuk, přestože byly hojně dováženy i k nám (údajně vedle různých pramenů skoro 20 tisíc kusů), z našich silnic téměř vymizely.
   Vozy ze 60. let téměř nejsou, občas se objeví vůz z let 70. a 80. V sousedním Polsku jich ještě celá řada dosluhuje, ale původní troje ze 60. let se už i tam těžko shání a jsou předmětem sběratelského zájmu. Pokud se s nimi setkáme, tak jsou velmi často dvoubarevně lakovány a to díky širokým prolisům karoserie, které mívají odlišnou barvu. Na srazech HV u nás jsou vozy Žuk spíše vyjímkou.