Továrnu založil Václav Ignác Stratílek, syn vysokomýtského měšťana Petra Stratílka, mistra kočárnického a sedlářského v roce 1899 a od této doby se datuje technická spolupráce s hasičstvem. Zakladatel se narodil ve vysokém Mýtě 31.7.1873. Řemeslu se vyučil v továrně na příbory v Moravské Třebové. Poté, jak bylo tenkrát zvykem, šel do světa. Vystřídal různé zaměstnavatele v Rakousku a německu. Šest let strávil ve světě, kde získával cenná osvědčení o praxi. První dílnu Stratílek zřídil téměř ve středu města ve Vrchlického ulici. Nejprve pracoval sám, později přijal 12dělníků od černého řemesla a s nimi se pustil do výroby ručních pump a stříkaček. Výrobní program byl pro tehdejší potřeby hasičstva úplný. Největšího rozšíření se dočkala jedna z nejmenších ručních stříkaček – „berlovka“. Z pojízdných ručních stříkaček byly známé dvoukolové buď s jedním pracovním válcem, nebo větší tak zvané „nádražní“, dále pak dvoukolové ruční stříkačky „sundávací“, dále pak čtyřkolové ruční stříkačky pro všechny druhy terénu. Byly to zejména tzv. „horské stříkačky“ stavěné na dřevěné desce, čtyřkolové stříkačky bez pér nebo na pérech, z nichž poslední a nejmodernější byla tzv. „normálka“. V roce 1907 byla Stratílkova továrna přizvána k zřízení Ústřední prodejny hasičské spol. s.r.o., a tak v této době vycházejí ze závodu stroje s označením „Ústřední has. Prodejna“. Později se však ukázalo, že činnost této prodejny směřovala k pohlcení cizím kapitálem a Stratílkův závod z této společnosti vystupuje a přechází do přímého obchodu. O výrobky je zájem v Širokém okolí, výrobní prostory nestačí a rozšíření dílny v městské zástavbě nepřipadá v úvahu . V roce 1910 stěhuje tedy výrobu do nových prostor v Riegrova ulici dále od středu města a zahajuje tovární výrobu. Zřizuje také slévárnu barevných kovů a hliníku. Sám majitel je v oboru také vyučen a dokonce vlastní osvědčení litce zvonů. Stratílkova továrna se záhy stává známým podnikem v celém Rakousku Uhersku. Následuje výroba parních stříkaček, ta se ale dlouho neudrží, pro zdlouhavou přípravu k zásahu. První světová válka zastavuje výrobu ve většině továre, nejinak je tomu u Stratílků. Zaměstnanci odcházejí na frontu a kola závodu se zastavila. Vysoké Mýto se stalo rušným vojenským táborem. Při rekvizici materiálu byly zabrány všechny bronzové a mosazné součásti stříkaček, bez ohledu na to,že šlo o součástky určené pro požární bezpečnost. Po válce se jen stěží daří obnovit výrobu, zakázek je málo, obchodní kontakty jsou přerušeny. Vyrábějí se i jiné výrobky například tělocvičné nářadí, dodávané všem tělocvičným jednotám. Nejúspěšnějším obdobím se stává pro vysokomýtskou továrnu konec dvacátých let a téta třicátá. Konstruktéři připravili do výroby centrifugální čerpadlo a také dvouválcový motor, v zápětí čtyřválec a šestiválec. To byl základ pro celou ředu stříkaček dvoukolových, čtyřkolových a automobilových. Stříkačky se dobře prodávají po celé republice i v zahraničí. Dodnes se dokumentují zachované snímky s označením hasičského sbor, pro které byly určeny. V polovině třicátých let předává zakladatel podnik svým dvěma synům. Vlastimilovi, ten se stává novým šéfem firmy a Václavovi,který si bere na starosti obchodní činnost a kvalitu výrobků. Podnikatelé také cestují do zahraničí a získané zkušenosti ihned uplatňují ve výrobě. Firma zakládá filiálku na Slovensku v Žilině a na Podkarpatské Rusi v Užhorodě. Zúčastňuje se hospodářských výstav a obesílá pražské vzorkové veletrhy. Výrobky dostávají zlaté a stříbrné medaile na výstavách v Evropě. Vzpomeňme výstavy v Polsku, Petrohradě a dalších městech. Je vybudována vlastní modelárna a motorová brzda. Základem úspěchů firmy Stratílek byla především poctivá práce jak majitelů, tak celého pracovního kolektivu. Dále k tomu přispělo používání výhradně kvalitního materiálu a kompletní výrobní sortiment pro hasičské sbory. Bylo možno objednat přilby,opasky až po moderní automobilové stříkačky vybavené vlastními motory a čerpadly, které měly uděleny mnoho vlastních patentových osvědčení. Samozřejmostí bylo vždy seriozní jednání se zákazníky, poskytování rychlého servisu a vybavení dle přání zákazníků. Práce byla sjednávána vždy na konkrétní zakázku. Válečné události mění výrobní program Stratílkovy továrny. Vyrábějí se součásti na německá letadla, trupy letadel Storch a závěsné transportery SOBAS. V té době také umírá zakladatel firmy Václav Ignác Stratílek. Majitelé továrny se snaží zaměstnat co nejvíce lidí,aby je uchránili od totálního nasazení. Zaměstnanci si založili vlastní soubor písní a tanců složený ze zaměstnanců továrny a jejich rodinných příslušníků. Nastudovali pásmo „Od svítání do soumraku“, jehož provedení bylo na tehdejší dobu velmi odvážné. Počátkem roku 1948 má podnik 237 zaměstnanců a rozkládá se na ploše 3.900m2 Rozbíhá se výroba všech typů stříkaček a také motorové sekačky a motorem Stratílek, kterí se osvědčila zvláště v horských oblastech. Vše nasvědčovalo tomu, že rozvoj firmy bude pokračovat. Byla uzavřena objednávka na hasičskou techniku s Anglií. Rýsovalo se rozšíření výrobního programu o zemědělské stroje. Motorová sekačka je oceněna na veletrhu v Praze. Je připraven nový program rozvoje podniku, včetně péče o zaměstnance. Únor 1948 mění zásadně výrobní a vlastnické vztahy v továrně. Václav a Vlastimil musí z podniku, který léta společně budovali odejít. Václav je v zápětí státní bezpečností obviněn z přípravy opuštění republiky a odsouzen na dlouhých 15 let do vězení. Vlastimil nemůže najít zaměstnání,až po čase se mu podaří sehnat místo skladníka v nově budovaném státním podniku Mototechna, ale i to jen dočasně. Mnoho zaměstnanců Stratílkovy továrny se nyní od majitelů odvrací někteří se je snaží všemožně pošpinit. Je to kruté poznání pro podnikatele, kteří svou práci pomohli mnoha lidem v tísni. Je zapomenuta jejich odbojová činnost. Stratílkova továrna je nakrátko začleněna pod Sigmu Lutín a později se stává samostatným závodem s názvem Továrna hasících zařízení THZ. Jsou k ní přičleněny další závody v Berouně, Frýdlantu, Brně, Hořicích a Slatiňanech. Vedením je pověřen Jan Hromádko, první dělnický ředitel, bývaly Stratílkův zaměstnanec. Do výrobního programu už státního podniku patří mimo jiné sanitní a nářaďové vozy, navijáky pro startování bezmotorových letadel, žebříky, kropící i fekální automobily.V roce 1961 vzniká v THZ samostatná skupina, která provádí kompletní dodávky stabilních hasících zařízení. Např. pro Slovnaft Bratislava, Kaučuk Kralupy, elektrárny a mnoho dalších objektů. Ve výrobním programu je požární cisterna na podvozku Tatra, automobilová stříkačka na podvozku Škoda 706, Liaz a Avia. Vyrábějí se i komunální vozidla. V roce 1962 se THZ slučuje s druhým vysokomýtským závodem n.p. Karosa, který v té době je výhradním výrobcem autobusů. Výrobní program THZ zůstává zachován. V roce 1985 se výroba hasící techniky postupně přesouvá z vysokého Mýta do bývalých automobilových opraven v Poličce. Po roce 1989 zde vzniká Továrna hasící techniky s.r.o. zkráceně THT, která zprivatizovala bývalý pobočný závod KAROSY a převzala tím veškeré závazky a povinnosti výrobce hasící techniky. Tím končí tradice výroby požární techniky ve vysokém Mýtě. Výrobky firmy Stratílek jsou stále ve vlastnictví mnohých dobrovolných sborů, kde jsou udržovány provozuschopném stavu. Oslavy 100. výročí založení stratílkovy továrny proběhly 26. – 27. června 1999 na vysokomýtském autodromu, kde se sjelo více jak čtyřicet sborů a výrobky firmy Stratílek.
Halcin Jozef st. DHZ MARGECANY SR
2016-11-30 8:13
|
STRATILEK 323
Dobrý deň, chcem iba predstaviť našu historickú striekačku STRATILEK typ 323, rok výroby 1933 a pre náš zbor DHZ Margecany dodaná v septembri roku 1933. Foto pred renováciou a po renovácii rok. 2013, vysviacka s príležitosti 100 rokov DHZ Margecany SR. Ďakujem za prípadné uverejnenie - Halcin Jozef st.
