(1969) Melkus RS 1000 | Galerie

(1969) Melkus RS 1000

Značka	Melkus
Země	Německá demokratická republika
Typ	Melkus RS 1000
Rok	1969
Počet vyrobených strojů	101
Motor (typ, počet válců)	3
Chlazení	kapalina
Kubatura (ccm)	992
Výkon (výkon/ot.min)	51 kW (70 k)
Ostatní kubatury (ccm)	1119
Délka (mm)	4000
Šířka (mm)	1700
Výška (mm)	1070
Rozvor (mm)	2450
Rozchod před/zad (mm)	1340/1280
Pohotovostní hmotn. (kg)	850
Celková hmotnost (kg)	1050
Pneu	6,50 x 13
Rychlost (km/h)	165
Spotřeba (l/100km)	10-12
Výroba od r.	1969
Výroba do r.	1979

Historie:
   Vozy značek Wartburg a Trabant z bývalé NDR si pamatuje asi každý, většina z nás má s nimi i větší či menší zkušenosti. Nepříliš známý je ale sportovní automobil Melkus RS 1000. Tento stroj pochází z dílny Heinze Melkuse, jehož podnikání na území bývalé NDR by se dalo nejlépe přirovnat k aktivitám českého Metalexu, avšak s delší tradicí a zaměřením především na formulové a silniční závodní automobily.
   Heinz Melkus se narodil 20.dubna 1928 v Drážďanech. Svou motoristickou kariéru zahájil v poválečných Drážďanech jako přepravce, přestože nevlastnil řidičský průkaz. V roce 1951 se poprvé naplno projevuje jeho sen konstruovat automobily a také s nimi závodit. První pokusy prováděl na strojích, které byly v poválečném Německu k dispozici, jako například VW Kübelwagen, BMW 321 nebo Veritas.
   První vlastní konstrukcí se stala formule Melkus JAP, s níž se účastnil sportovních podniků v letech 1955 až 57. Po ní v roce 1959 následovala první generace monopostu Formule Junior s tříválcovým motorem Wartburg o výkonu 51 kW (70k), kterou v roce 1961 nahradila generace druhá. S tímto vozem se Melkus zařadil mezi výrobce automobilů, protože vznikla čtrnáctikusová série. V roce 1963 nastupuje třetí generace monopostu Formule Junior, která je stále vybavena motorem Wartburg, ale naladěným na výkon 66 kW (90 k) a je vyrobena v počtu pěti kusů. V roce 1964 přichází Melkus Formule 3, který se stává jedním z nejúspěšnějších formulových vozů svého tvůrce a je vyrobena série 92 vozů, z nichž se 10 dostalo i do tehdejšího Československa.
Koncem šedesátých let se Heinz Melkus se svými spolupracovníky pouští do vývoje sportovního automobilu, který by byl použitelný jak v běžném provozu, tak i na závodní dráze. Hlavním „dárcem orgánů“ se stal sériový Wartburg 353. Při vývoji nového vozu si tvůrci zadali čtyři hlavní požadavky. Šlo o použití co největšího počtu sériových dílů osobních i nákladních automobilů vyráběných v NDR. Vůz musel být vybaven tak, aby odpovídal podmínkám provozu na veřejných komunikacích. Pro dosažení co nejlepších jízdních vlastností měl být motor uložen uprostřed vozu před zadní nápravou. A nakonec měl splňovat technické předpisy FIA pro závodní sportovní vozy tehdejší skupiny 4.

Popis:
   Za základ pro stavbu dvoumístného kupé Melkus RS 1000 posloužil podvozek a hnací jednotka vozu Wartburg 353. Díky této skutečnosti se rozšířil názor, že jde o sportovní Wartburg, ale toto tvrzení není příliš přesné, protože automobilka v Eisenachu se na vývoji nepodílela a ani do něj nezasahovala. Automobil je tak dílem Heinze Melkuse a jeho spolupracovníků.
   Melkus RS 1000 měl hlavní části karoserie vyrobeny z polyesteru zesíleného skleněnými vlákny. Příď i záď vozu se vyráběly technikou modifikovaného kladení vrstev tohoto materiálu v závodě Robur Zittau. Celkovou montáž prováděla tehdejší drážďanská firma Melkus. Tímto postupem nebylo možné vyrábět velké série a tak například v roce 1972 opustilo podnik Heinze Melkuse pouze 20 nových sportovních vozů.
Nosný rám byl převzat z Wartburgu 353, ale pro použití ve sportovním Melkusu musel být zesílen. Na pravé i levé straně podlahové plošiny tvořené hliníkovými plechy našly své místo palivové nádrže o objemu 35 litrů. Střechu vozu vybaveného křídlovými dveřmi vyztužoval ocelový oblouk. K tomuto oblouku se kloubovými závěsy připojovala i výklopná záď tvořená jedním kusem polyesteru se vsazenými okny. Příď vozu s klasickou kapotou zavazadlového prostoru byla přišroubována k rámu. Čelní sklo poskytl Wartburg 353 a ostatní okna byla z materiálu zvaného piacryl, stejně jako aerodynamické kryty hlavních reflektorů.
   Na návrhu karoserie automobilu, který byl při rozvoru náprav 2450 mm dlouhý 4000 mm, široký 1700 mm a vysoký 1070 mm, se podíleli průmysloví návrháři z vysoké školy výtvarného umění v Berlíně. Jejich modely v měřítku 1:2 a 1:1 se prověřovaly v aerodynamickém tunelu. Součinitel odporu vzduchu 0,364 prvního prototypu Melkusu RS 1000, který měl čelní plochu 1,52 m2, byl i v tehdejší době příliš vysoký a až po zakrytí spodní časti vozu dosáhli jeho tvůrci přijatelného snížení. Stejně jako rám podvozku, tak i nápravy pocházely z Wartburgu 353. Došlo pouze na zkrácení drah pružení vinutých pružin, přibyly rozměrné pryžové dorazy a zadní náprava dostala torzní stabilizátor. Wartburg 353 poskytl tvůrcům Melkusu RS 1000 také hřebenové řízení i brzdy, jejichž bubny z hořčíkové slitiny s ocelovou vložkou byly žebrované.
   První Melkusy RS 1000 měly za sedadly uložen tříválcový dvoutakt z Wartburgu 353 s nezměněným objemem 992 cm3, ale naladěný na 51 kW (70 k). Později začali ve firmě Melkus objem motorů zvětšovat na 1119 cm3. Přičemž, zůstal zachován výkon, ale zlepšil se průběh točivého momentu. Zvýšení výkonu proti sériovým Wartburgům se dosahovalo vyšším kompresním stupněm 9,5, úpravou spalovacího prostoru, osazením třemi karburátory se speciálním sacím potrubím a pečlivým vyladěním sání a výfuku.
   V přídi vozu měl své místo plochý chladič s elektrickým ventilátorem a oběh chladící kapaliny zajišťovalo sériové čerpadlo v hlavě motoru. O přenos výkonu na kola zadní nápravy se starala pětistupňová manuální převodovka z Wartburgu 353 a kotoučová spojka s talířovou pružinou Barkas.
   V provedení pro provoz na veřejných komunikacích s motorem o výkonu 51 kW (70 k) dosahoval Melkus RS 1000 maximální rychlosti 160 km/h, zrychloval z 0 na 100 km/h za 12 s a měl spotřebu 10 až 12 l na 100 km při pohotovostní hmotnosti 850 kg. Po drobných úpravách, jako je například nahrazení silničního výfukového potrubí závodním, mohlo být dosaženo zvýšení výkonu až na 66 kW (90 k) a potom Melkus RS 1000 dosahoval rychlosti 190 až 210 km/h.
   Při stavbě každého vozu se přihlíželo k nejnovějším zkušenostem a ty byly aplikovány na každém dalším automobilů, tak je prakticky každý ze 101 vyrobených Melkusů RS 1000 z let 1969 až 1979 jedinečným originálem.
   Není bez zajímavosti, že vzniklo také několik kusů vybavených motorem Lada z automobilu VAZ 21011.
   Vyrobené Melkusy RS 1000 byly určeny především členům tehdejšího německého motoristického svazu (ADMV), kteří nejenže si poměrně dlouho na svůj stroj počkali, ale také hodně zaplatili a to od 28 000 marek, tehdy asi 87 000 Kčs (Korun československých).
   V současné době synové Heinze Melkuse připravují omezenou sérii Melkusu RS 1000, který bude odpovídat originálu a v plánu mají také stavbu jeho nástupce, který bude pojmenován Melkus RS 2000.