(1956) Velorex 16/250 | Galerie

(1956) Velorex 16/250

Značka	Velo – lidové družstvo Hradec Králové, závod 09 Solnice
Země	Československá republika
Typ	Velorex 16/250
Rok	1956
Počet vyrobených strojů	15200 všech kubatur
Motor (typ, počet válců)	Jawa, 1 válec
Ostatní typy	Jawa, 2 válce
Chlazení	vzduch
Kubatura (ccm)	248,5
Výkon (výkon/ot.min)	9kw / 4200
Karburátor (značka, typ)	Jikov 283014B
Karoserie (počet dveří)	tříkolka
Počet míst	2
Délka (mm)	3100
Šířka (mm)	1400
Výška (mm)	1520
Rozvor (mm)	2200
Pohotovostní hmotn. (kg)	270
Celková hmotnost (kg)	470
Pohon	zadní, řetěz
Převodovka	man.4 stupňová
Ráfek	1,85 B x 16
Pneu	3,25 x 16, 3,50 x 16
Rychlost (km/h)	60
Spotřeba (l/100km)	3,8
Palivový systém	gravitační
Brzdy	mechanické bubnové
Elektřina	6V
Výroba od r.	1956
Výroba do r.	1963

Historie:
Bratři František Stránský (1914 – 1954) a Mojmír Stránský (1924 – 2011) zakládají v roce 1939 firmu Moto-Velo-Sport. Sídlila v České Třebové v místní části Parník. Firma opravuje kola, motocykly, kočárky, prostě vše související s dopravou. Během války je zkonstruována první tříkolka. Její rám, kola a drobné díly pocházely z jízdních kol. Motor byl dvoutaktní Sachs 98 ccm z motokola, který byl vybaven přídavnou převodovkou.
Po skončení války vznikají další tříkolky, které byly vyráběny pro potřeby obyvatel blízkého okolí. Trubkový rám je potahován koženkou. Přichází Vítězný únor a s tím problémy s další možnou výrobou. Počátkem roku 1951 je jejich dílna začleněna do Velodružstva Hradec Králové pod názvem Závod 09 Parník. Už v roce 1950 je představena tříkolka pro invalidy, jak byl jejich výrobek pojmenován. Ten se stal základem výrobního programu znárodněné firmy. Vzniká malosériová výroba. Tříkolky jsou pojmenovány OSKAR, což je vlastní zkratkové slovo „kára na ose“ v přesmyčce. Zájem o tyto vozíky je velký a výroba zaostává za poptávkou. Vedení Velodružstva proto přemisťuje výrobu do Solnice do bývalé truhlárny bratří Hajnů. Tam je Oskary montují od léta 1952. Tyto stroje používají motor Jawa 250/11, na první pohled se poznají 19 palcovými koly a nezastřešený motorový prostor.
V roce 1954 umírá František Stránský na následky havárie ve své tříkolce. V témže roce vzniká nový model Velorex –Oskar 54. O rok později odchází z firmy i Mojmír Stránský, který se nadále věnuje jiné konstrukční práci.
Od roku 1956 nese výrobek název Velorex 16/250. Hlavním znakem je použití šestnáctipalcových kol. Tato vozítka se prostřednictvím Motokovu začínají vyvážet do lidově-demokratických zemí.
V roce 1963 končí výroba Velorexů s motorem 250 ccm. Začíná se vyrábět typ Velorex 16/175 a 16/350. Jak již označení ukazují, je použito jednoválce o objemu 175 ccm, který byl velmi slabý a záhy byl z výroby stažen a dvouválec 350 ccm, který se nadále vyráběl. Výroba se postupně zvyšuje a ustaluje se na cca 1200 kusech ročně. Od r. 1963 jsou Velorexy opatřeny dynamostarterem.
V roce 1968 přichází další drobná změna. Pro nový čtyřkolový Velorex 435 je připravován upravený motor Jawa 350, ve kterém je spojka ovládána kapalinou (stejně jako u Škoda 100). Tento motor byl montován od roku 1968 až do roku 1971. V tomto roce výroba končí. Za dobu existence bylo v letech 1951-1971 vyrobeno kolem 15200 těchto výjimečných vozítek.
V témže roce se spouští výroba Velorexu 435, který byl čtyřkolový a nahradil původní tříkolku.

Popis:
Karoserie byla sestavena z ocelových tyček, které byly zvenku potaženy koženkou. Střecha se dala táhnout. V zadní části vozidla byl uložen motocyklový motor, který byl doplněn ventilátorem nuceného chlazení. Řazení bylo přímé pákou vedoucí v ose vozidla. Spojka byla motocyklová, tedy lamelová v olejové lázni. Na ni navazovala čtyřstupňová převodovka a pohon zadního kola řetězem. Kola byla odpružena vinutými pružinami s tlumiči. Přední okno bylo skleněné a bylo opatřeno stěračem. Boční okna byla z plexiskla a vkládala se do dvířek. Vůz používal motocyklový 6V rozvod elektřiny. Na přední části karoserie byly vně namontovány dva světlomety, vzadu se používala sdružená svítilna typu Octavia. Na přístrojové desce byly použity přístroje ze Spartaka nebo Octavie. Byl tam rychloměr s kontrolkou dobíjení a dálkových světel. Dále bylo na přístrojovce ovládání sytiče, spínací skříňka, spínač blinkrů a přepínač chodu motoru. Po jeho přepnutí se změnil smysl otáčení motoru a vůz mohl couvat. A to všemi rychlostmi. Startování bylo prováděno pákou u sedačky. Slabinou byl koženkový potah karoserie, který praskal a trhal se.