(1912) Berliet L14 | Galerie

(1912) Berliet L14

Značka	Berliet
Země	Francie
Typ	Berliet L14
Rok	1912
Motor (typ, počet válců)	4
Chlazení	kapalina
Kubatura (ccm)	5300

Historie:
Historie značky Berliet sahá až do konce 19. století, respektive do roku 1894, kdy Marius Berliet postavil první své vozidlo s jednoválcovým motorem, ale za čtyři roky prodal jen šest automobilů. V roce 1900 dodal na trh první dvouválec a po něm ještě čtyřválec o výkonu 12 k. Značce se dařilo natolik dobře, že si mohl dovolit převzít firmu Audibert Lavirotte, která vyráběla automobily v Lyonu od roku 1894. Automobily značky Berliet zdobí symbol parní lokomotivy. Vysvětlení je poměrně jednoduché. V roce 1906 prodal Berliet licenci svých zdařilých motorů do USA, firmě American Locomotive Company, která pak vyráběla automobily pod názvem ALCO. Tím však Francouzi získali prostředky na konstrukci lokomotiv a zanedlouho se stal Berliet nejvýznamnějším výrobcem parních lokomotiv.
Rok 1907 znamenal pro Berliet sedmé místo v žebříčku největších automobilových výrobců ve Francii s roční produkcí 1100 vozidel tří modelových řad se čtyřválci o objemu 2412 cm³ a 4398 cm³ nebo se šestiválcem 9500 cm³. S produkcí osobních automobilů skončil Berliet v roce 1939, tedy přesně před sedmdesáti roky, kdy se také přeorientoval na nákladní a užitkové vozy. Ze světa osobních automobilů se vytratil v roce 1967, kdy jí převzal nejdříve Citroën, a poté Renault.

Popis:
   Od jiných firem se automobily Berliet odlišovaly tím, že měly již ocelový rám místo dřevěného, dále třeba voštinový chladič a především čtyřválcové motory. Právě zážehový čtyřválec, podélně uložený za přední nápravou, o objemu 5,3 litru poháněl model s typovým označením L14, vyrobený v roce 1912.
   V té době končila polovina produkce v zahraničí, což byl také osud tohoto vozu. Společně s dalšími třemi modely byl vystaven na autosalonu v Londýně, a na britských ostrov také zůstal. Kompletní podvozek vznikl přímo u firmy Berliet v Lyonu, zatímco karosérii vyrobila továrna na kočáry William Arnold v Manchesteru, aby co nejvíce odpovídala tehdejšímu anglickému módnímu stylu. Právě luxusní hliníková karosérie s dlouhou kapotou je asi na celém voze nejzajímavější, především pak interiér, který se dochoval v původním stavu, tak jak byl v roce 1912 vyroben. Velice zachované čalounění má tvar luxusních křesel, skoro bychom mohli říct zámeckých. Dobu dávno minulou nám připomíná intarzovaný dřevěný strop s lampičkou z broušeného skla. Okna se stahovala stejně jako kdysi ve vlaku – řemenem.
Prostor pro řidiče je vyveden v kůži, na rozdíl od části pro cestující. Důvodem bylo snadné čištění kůže, v případě, že by ji řidič ušpinil. Na volantu najdeme několik páček na ovládání ručního plynu a předstihu, tak jak to bylo v počátcích motorismu zvykem. Mechanické bubnové brzdy působily pouze na zadní kola.
   Po skončení úspěšného londýnského autosalonu byl automobil prodán jistému významnému britskému architektovu – Josephu Sunlightovi , který byl dítětem ruských emigrantů, žijící v té době v Londýně. Proslavil se především několika výškovými budovami poblíž Londýna, které nesly po dlouhou dobu hrdý titul nejvyšších objektů.
autor: Jindra Lasík