Historie: V počátku 60. let se pro potřeby armád Varšavské smlouvy vyrábí v Maďarsku lehký obrněný automobil, který zajišťuje průzkum, plní potřeby spojení a svou univerzálností podporuje bojovou činnost vojsk. V Sovětském svazu se vyrábí BRDM-1, ale jeho výroba kryje většinou jen potřeby Sovětské armády. Ostatní satelitní země, t. j Maďarsko, Československo, Polsko, Bulharsko, Východní Německo a Rumunsko jsou vyzbrojovány právě těmito transportéry. Mají různé označení. V ČSSR byly známé jako OT-65.
Popis: Vozidlo je posvařováno z pancéřových kusů, které odolávají střelbě z běžných pěchotních zbraní a malým střepinám. Maximální šířka pancíře je 13 mm. Korba má člunovitý tvar s možností plavby. Tu umožňují dvě vzadu umístěné vodní trysky. Vůz se na vodě řídí obrácením tahu jedné z nich. Na zemi mimo plavbu jsou kryty pancéřovým poklopem. Osádku vozidla tvoří velitel a řidič v přední části trupu. Mají k dispozici přední panceřové sklo, které lze navíc ještě chránit otevíracími okenicemi. V tom případě k pozorování slouží periskop. Za řidičem a velitelem vozidla je ještě prostor pro další členy osádky. Výlezové poklopy pro osádku jsou na střeše vozidla a navíc je k dispozici únikový otvor v podlaze vozidla. Vůz je poháněn šestiválcovým dieslovým motorem zn. Csepel, který pochází z automobilu Csepel D 352. Výfukové potrubí je vyvedeno na pravé straně trupu. Převodovka se nachází v přední části vozidla, zatímco motor je uprostřed. Vozidlo má pohon na všechna čtyři hlavní kola. Pro zvýšení trakčních schopností jsou vybavena centrální regulací tlaku s možností podhušťování a dohušťování pomocí ventilů v prostoru řidiče. Pro překonání hlubších překážek (okopů, zákopů aj.) je vozidlo vybaveno čtyřmi (dvě na každé straně) pomocnými koly. Ty v případě potřeby řidič vysune pomocí hydrauliky. Vozidlo původně nebylo vyzbrojováno, teprve u dalších verzí se objevuje na korbě upevněný 7,62 mm kulomet. Dále se u některých variant objevuje střelecká věž s velkorážním kulometem 14,5 mm. V roce 1965 byly transportéry zařazeny do výzbroje ČSLA. Nesly označení OT-65. Sloužily až do roku 1980. Po vyřazení byly zlikvidovány. Některé se dostaly do irácké armády, kde se zúčastnily bojů v 80. letech proti Iráku. Pár se dostalo do rukou sběratelů,kde jsou velmi vzácné a ojedinělé. V Československu sloužily verze: OT-65A „Vydra“ typ 03. Je opatřeno střeleckou věží z OT-62B „Topas“ s kulometem 7,62 mm. Vstupní otvory osádky byly z důvodu umístění věže přesunuty více dozadu. Tyto stroje sloužily průzkumným jednotkám. OT-65 ZDR – šlo o zdravotnickou verzi, ambulanci OT-65 Ch – (chemický). Jeho účelem bylo provádění chemického a radiačního průzkumu. V zadní části byly zásobníky na praporky, které vytyčovaly zamořená území. Byl značený jako typ 10. OT-65 ChV typ 22. Šlo o vůz velitele jednotky radiačního a chemického průzkumu. Neměl vytyčovací zařízení. OT-65 DP typ 04. Šlo o dělostřeleckou pozorovatelnu sloužící k dělostřeleckému průzkumu a řízení střeleb. Byl vybavený dálkoměrem umístěným na korbě. OT-65 VP typ 21 – velitelské vozidlo průzkumné skupiny. Vybaveno výkonnými radiostanicemi. Jako zdroj sloužilo přídavné dynamo poháněné od klikové hřídele motoru. OT-65R – byly spojovací vozy vybavené radiostanicemi OT-65 RL – vůz vybavený radarem ke sledování bojiště. Vozy OT-65 byly postupně různě přestavovány a modernizovány a upravovány dle požadavků armády. Obdobné varianty sloužily i v ostatních armádách, ale samozřejmě s jiným značením.