(1940-45) KdF 82 | Galerie

(1940-45) KdF 82

Značka	KDF Wagen, Kraft Durch Freude
Země	Německo
Typ	KdF 82
Rok	1940
Počet vyrobených strojů	50435
Motor (typ, počet válců)	boxer, 4
Chlazení	vzduch
Kubatura (ccm)	985/1131 - od roku 1943
Vrtání (mm)	75
Zdvih (mm)	64
Výkon (výkon/ot.min)	25 HP
Karoserie (počet dveří)	otevřená kübel
Počet míst	4
Délka (mm)	3740
Šířka (mm)	1620
Výška (mm)	1720
Rozvor (mm)	2400
Pohotovostní hmotn. (kg)	720
Celková hmotnost (kg)	1175
Převodovka	4+1 manuální
Pneu	5,25-16
Rychlost (km/h)	80
Spotřeba (l/100km)	8,5
Nádrž (objem l)	40
Výroba od r.	1940
Výroba do r.	1945

Historie:
   Ve třicátých letech vzniká v Německu společnost VW, jejímž úkolem bylo vyrábět levné lidové vozy. Vznikají tak první „Brouky“. Německo však začíná zbrojit, výroba civilních VW je odložena. Ferdinand Porsche dostal za úkol navrhnout lehký a levný automobil, který by spolehlivě sloužil v terénu i na silnici. Vlastní práce na prototypech, které byly značeny KdF 62 začala v roce 1938. Již na podzim dochází k intenzivním zkouškám prototypů. V tomto období se staví nová továrna, která tyto vozy bude vyrábět. Mechanické části vyrábí firma v Stadt des KdF -Agens (zkratka KdF znamená Kraft durch Freude, což se volně překládá Radostí k síle). Karoserie vyrábí firma Ambi Budd se sídlem v Berlíně. Paradoxem dějin je to, že tato firma byla vlastněná Američany. Testované vozidlo se osvědčilo a začala předsériová výroba. Po mírných změnách v tvarech karoserie a v mechanice byla spuštěna výroba nového vojenského vozu s označením KdF 82. Výroba se naplno rozběhla počátkem roku 1940. V podstatě probíhala bez větších změn až do roku 1945. Celkem bylo vyrobeno 50 435 vozů.

Popis:
   Karoserie je typu „kübel“. Je samonosná, posvařovaná z ocelových výlisků. Má čtvery dveře, do kterých je v době chladu možno vložit slídová okénka s dřevěným rámem. Na zadní straně karoserie je konstrukce z trubek, po jejím poskládání se natáhne plátěná střecha. Přední okno se dá, jako u většiny vojenských vozů, sklopit, čímž se ještě více sníží už tak nízká silueta vozidla. Nad motorem, který je umístěn v zadní části, se nachází úložný prostor pro případná zavazadla. Vlastní sedačky jsou jednoduché konstrukce a dají se snadno vyjmout z vozidla.
    Motor je vzduchem chlazený boxer. Má čtyři válce po dvou proti sobě. První vozy měly objem 985 ccm a výkon 24 koní. Na jaře 1943 byl objem zvětšen na 1131 ccm, výkon vzrostl na 25 koní (vrtání bylo 75 mm a zdvih 64 mm). Tento větší motor byl původně vyvinut pro KdF 166 Schwimmwagen. Ve výrobě se v mírně pozměněné podobě vyráběl a montoval do nových VW Brouk.
   Na motoru byly použity dva typy vzduchového filtru. Prvním typem byl hrnec s drátěnkou a olejem. Vzduch procházel drátěnkou a nečistoty se zachycovaly v oleji, který jí navlhčuje. Občas je třeba vše vypláchnout benzínem. Druhým typem je plechový válec vyvedený do injektoru. Je uložený kolmo dolů. Vzduch vstupuje úzkým otvorem a má proto vysokou rychlost. Uvnitř je větší prostor. Rychlost vzduch se sníží. Tím se sníží i rychlost nečistot a ty padají vlastní váhou dolů na dno. Čistý vzduch je odsáván z horní části válce. Nečistoty ze spodní části odsává injektor, který se nachází v levém výfukovém potrubí. Tímto podtlakem se odstraňují veškeré nečistoty z tohoto filtru, který díky tomuto řešení nepotřebuje žádnou údržbu.
   Na motor navazuje suchá spojka a nesynchronizovaná čtyřstupňová převodovka. Vozidlo je vybaveno kolíčkovým samosvorným diferenciálem. Pokud tedy je motor v záběhu a kola mají tendenci prokluzu, tak se diferenciál sepne. Po srovnání otáček a ubrání plynu dojde automaticky k rozepnutí diferenciálu.
   Kola má automobil na pneumatikách 5,25-16. Nápravy mají redukci, která zvyšuje světlou výšku vozidla. K průjezdu terénem rovněž přispívá plochý spodek automobilu, po kterém se v případě uvíznutí vůz jakoby sveze. V případě ještě většího uvíznutí nastoupí mužstvo a díky malé hmotnosti vozu vlastními silami vůz vyprostí.
    Kromě základní verze označení Kfz.1 existovaly vozy v provedení jako spojovací Kfz.2, lehký průzkumný Kfz.3, opravárenský Kfz.2/40, dále varianty obrněné s kulometem, po válce se vyráběl pic –up, aj.
   Na některé vozy používané v Africe se montovaly balonové pneumatiky 690 x 200.
   Zvláštní variantou byl 82/7, což byl podvozek Kübelwagenu, na který byla posazena karoserie klasického Brouka v provedení polocabriolet. Některé mechanické díly včetně motoru používal KdF 166 Schwimwagen.
   Vozy v počátečním období války byly kamuflovány standardní tmavou šedou barvou. Vozy Afrika- Korpsu měly světle žlutou pískovou barvu. Ta se ve druhé polovině války začíná objevovat i na vozech používaných v Evropě. Koncem války jsou na tento žlutý podklad nepravidelně nanášeny zelené a hnědé skvrny umožňující dokonalejší krytí a maskování.
   Vozy KdF 82 jsou oblíbené zejména mezi sběrateli militární. Hodně se renovují, vyrábí se velké množství, zejména karosářských, dílů. Tyto kopie jsou celkem dokonale vyrobeny a od originálů jsou k nerozeznání (až na pár detailů).