(1969) Škoda RTO 706 | Galerie

(1969) Škoda RTO 706

Značka	Škoda
Země	Československá republika
Typ	RTO 706
Rok	1969
Počet vyrobených strojů	14 541
Motor (typ, počet válců)	Škoda 706, 6 válců
Chlazení	kapalina
Kubatura (ccm)	14781
Vrtání (mm)	125
Zdvih (mm)	160
Výkon (výkon/ot.min)	117,8 kW (160 koní)/1900
Karoserie (počet dveří)	autobus
Počet míst	v linkové versi 73, z toho 43 k sezení a 30 ke stání
Délka (mm)	10840
Šířka (mm)	2500
Výška (mm)	1980
Rozvor (mm)	5450
Rozchod před/zad (mm)	1927/1744
Pohotovostní hmotn. (kg)	8625
Celková hmotnost (kg)	14400
Pohon	zadní
Převodovka	manuální 5 + 1 stupňová
Ráfek	8,00 x 20
Pneu	11,00 x 20
Rychlost (km/h)	75
Palivový systém	mechanická pumpa
Brzdy	vzduchotlakové

Historie:
Předválečné autobusy byly většinou konstruovány tak, že na klasické šasi nákladního automobilu byla přidělána autobusová nádstavba. Měly proto velkou délku, protože motor byl vysunut dopředu před kabinu. Již v období 30. let se mnoho konstruktérů pokoušelo tento problém odstranit. Ve škodovce vznikly dva různé prototypy autobusu s bezkapotovou karoserií s motorem vzadu, (jeden z nich byl označen Škoda 532). Do seriové výroby se nedostaly, byly příliš neobvyklé.

Popis:
V roce 1946 se začíná vyrábět autobus Škoda 706 RO. Na šasi nákladního automobilu byla posazena bezkapotová karoserie, takže autobus dostal zcela nový vzhled. Tato bezkapotová koncepce se v podstatě používá dodnes. Autobusy RO se vyráběly v druhé polovině 40. let a v padesátých letech ve velkých sériích. Umožnily rozvoj hromadné přepravy osob v tehdejším Československu.
Koncem 50. let však tyto stroje zastarávají a je vyvinut zcela nový autobus. Dostal označení Škoda 706 RTO. Prototyp byl vystaven v září 1956 v Brně. Konstrukčně sice navazoval na předchozí typ, ale přinesl celou řadu inovací a novinek. Rám vozidla byl celý přepracován, jeho stavba je celkově nižší. Motor dostal řadu úprav. Šlo o řadový šestiválec chlazený vodou. Měl obsah 11781 ccm při vrtání 125 mm a zdvihu 160 mm. Nový motor měl jiné hlavy válců a jiný tvar pístů. Dále se modernizovaly vstřikovací trysky, čističe paliva, vstřikovací čerpadlo aj. Začal se vyrábět v roce 1958.
Na rám byla usazena polosamonosná kovová karoserie, která byla posvářována z kovových lisovaných profilů. Na tuto kostru byly přinýtovány plechové panely o tloušce 1 mm. Nýtované spoje byly zamaskovány okrasnými hliníkovými lištami. Přední i zadní okna byla rozdělena na 2 části úzkým dělícím pruhem. Byla vyrobena z kaleného skla a byla panoramatická. Boční okna byla rovná, u některých šla horní část odsunout a odklopit, což umožňovalo větrání. Další větrací otvory byly ve střeše vozu, které se zajišťovaly velkými matkami. Byly dva a údajně měly zajišťovat bezprůvanové větrání, pamatuji si, že při cestování do školy tam vždy táhlo.
Prostor řidiče byl přístupný z levého boku vozidla zvláštními dvířky. Tato karoserie byla dodávána v různých variantách a verzích. Linkové, městské, dálkové. Lišily se počtem dveří, uspořádáním sedadel, jejich tvarem. Vytápění bylo řešeno naftovým topením, které bylo téměř vždy cítit. Městské měly označení 706 RTO MTZ, městské exportní MEX ( jezdily i u nás ), linkový meziměstský 706 RTO CAR., dálkový RTO LUX. Karoserie autobusu se vyráběly ve Vysokém Mýtě v Karose. Bylo jich vyrobeno 14541 kusů. Podvozky se dodávaly i do Polska, kde podle výrobní dokumentace na ně firma Jelcz vyráběla karoserii. Podvozky dělal Liaz Liberec.
Na podvozcích tohoto autobusu se stavěly různé speciální nástavby. Známé jsou stěhovací automobily, vozy na přepravu koní, různé zdravotnické ambulance. Pamatuji pojízdné prodejny Jednoty a Pramene. Známá je Škoda 706 RTO přepracovaná jako přepravník dobytka. Stavěly se Opravami zemědělských strojů v Dašicích.
Další známá varianta je hasičská CAS 25. Kabina uvezla 8 hasičů a do cisterny se vešlo 3,5 m kubického vody. Některé sbory dobrovolných hasičů tyto stroje používají dodnes.
Dalším speciálem vyšlým z autobusu RTO byl kloubový autobus označený Š - 706 RTO – K. Šlo zřejmě o jeden prototyp. V dubnu 1961 byl zkušebně nasazen v Olomouci na linku Svatý Kopeček. Přestože technicky předběhl dobu, do výroby se nedostal. Měl kapacitu 130 osob. V Olomouci jezdil v béžovém nátěru s okrovým pruhem.
Dalším prototypem byl návěs N080. Byla to vlastně karoserie autobusu, která se obdobně jako návěs kamionu připevňovala na točnici tahače. Torzo tohoto prototypu bylo nalezeno někde na Slovensku. V současné době je stroj zrenovován do původní podoby a tím zachráněn.