(1948) Aero Minor II Le Mans | Galerie

(1948) Aero Minor II Le Mans

Značka	Letecké závody n.p. Praha
Země	Československá republika
Rok	1948
Motor (typ, počet válců)	2
Chlazení	kapalina
Kubatura (ccm)	750
Výkon (výkon/ot.min)	37,75 kW/5000 ot./ min
Karburátor (značka, typ)	Solex 26 UHD
Karoserie (počet dveří)	sportovní
Počet míst	2
Délka (mm)	3400
Šířka (mm)	1300
Výška (mm)	820
Rozvor (mm)	2100
Pohotovostní hmotn. (kg)	405
Celková hmotnost (kg)	565
Pohon	přední
Převodovka	manuální 4 + 1 stupňová
Ráfek	3J x 15
Pneu	4,00 x 15
Palivový systém	elektrická palivová pumpa
Brzdy	hydraulické bubnové
Ostatní	závodní speciál

Historie:
   V roce 1949 dostaly dva prototypy sportovních Minorů novou dvoumístnou karoserii doutníkového tvaru s odkrytými koly opatřenými jen malými blatníky. Letovský konstruktér Ladislav Jeník ji navrhl z hliníkového plechu na podvozku s rozvorem zkráceným proti sériovému Minoru o 10 cm. Karoserie byla vodorovně rozdělena na dvě části spojené zevnitř šrouby. Vodou chlazený dvoutaktní dvouválec s objemem válců 745 cm3 a maximálním výkonem kolem 30 koní umožňoval vozu s hmotností pouhých 440 kg dosahovat maximální rychlost kolem 130 km/h.
   V červnu 1949 se nenápadné sportovní vozy Aero Minor Sport zúčastnily prvního poválečného ročníku 24hodinového závodu na okruhu v Le Mans. Posádka Krattner – Sutnar dostala startovní číslo 58 a Francouz Poch s Hodáčem jeli na voze s číslem 59. Do cíle dojelo jen 19 vozů a mezi nimi oba Minory. Krattner se Sutnarem ujeli 2 392 km průměrem 99,6 km/h, vyhráli svoji třídu a v celkové klasifikaci podle koeficientu výkonnosti obsadili skvělé druhé místo za posádkou Chinetti – Seldson na dvanáctiválcovém Ferrari.
   Minory startující v Le Mans musely vyhovět tamním přísným předpisům a musely být proto vybaveny sítěmi před světlomety, startovní číslo na boku muselo být osvětleno a vozy musely být nastříkány v národních barvách prvního jezdce. „Československý“ Minor proto dostal navíc na kapotu příčný modrý pruh. Pochův vůz byl až ve Francii nastříkán francouzskou modří.
   Jeden z obou prototypů byl prodán do zahraničí, druhý se vrátil domů, byl rozebrán a vylepšen. Pak vznikla série osmi shodných vozů a několik dalších podvozků, které si jezdci sami karosovali.