V rámci akce festivalu Sodomkovo Vysoké Mýto (7. 6. 2008) byl představen renovovaný legenární automobil Aero 50 Dynamik. Vycházel mechanicky z Aero 50, které se vyrábělo v Praze. Vůz bude součástí nově otevřené expozice Carrosserie Sodomka v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě. Tak jako při I. ročníku bude i v roce letos rozhodně opět co k vidění i slyšení: vozy s karosériemi Sodomka, sériové Aerovky, četnictvo, armáda, bicyklisté, sličné dámy a zdvořilí gentlemani, swingové bigbendy mezi nimiž zazáří Ondřej Havelka a jeho Melody Makers, ALE HLAVNĚ LEGENDÁRNÍ AERO 50 DYNAMIK, s kterým jezdil např. Jan Werich, Martin Frič ... Vozů Aero 50 Dynamik (nazývaných podle místa nálezu vozu dochovaného v USA též jako "Arizona") bylo ve vysokomýtské karosárně postaveno v letech 1939 až 1941 pouze sedm kusů přičemž jeden z nich se dostal až na stříbrné plátno ve filmu Valentin Dobrotivý s Oldřichem Novým v hlavní roli. Tato malá speciální série kabrioletů s otevřenou proudnicovou karosérií, zakrytými předními i zadními koly, kapkovitými blatníky a velmi luxusním vybavením interiéru bezesporu patří mezi vrcholná díla Sodomkovy karosárny a jsou ukázkovým dokladem stylistického mistrovství jejich tvůrce. Dnes je z těchto automobilů známá existence dvou. Jeden byl před časem objeven v USA a renovován, byť ne příliš věrohodně, pro prestižní Blackhawk Collection v Kalifornii. Druhý je od srpna 2005 ve sbírkách Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. Dosavadní poznání o osudech vozů Aero 50 Dynamik shrnul nejpřednější český znalec vozů Aero ing. Karel Jičínský ve své knize Automobily Aero a jejich doba: Zvláštní osudy potkaly jedny z posledních aerovek A 50 se Sodomkovými zakázkovými karoseriemi z přelomu třicátých a čtyřicátých let. Pravděpodobně jde o některé z vozů 31. a 43. série. Těchto šest automobilů se vyznačovalo blatníky, zpola zakrývajícími nejen zadní, ale i přední kola. Zřejmě první z nich dostal Vladimír Kabeš junior od svého otce k 21. narozeninám (6. ledna 1939). Výdejková kniha AERO ovšem uvádí vyskladnění dílů k výrobě 31. série až od 11. dubna 1939 a ukončení této tzv. "komise" až 31. ledna 1941. Snad si chtěli všichni s dárkem k narozeninám pospíšit bez ohledu na papírování nebo mohl být použit jiný podvozek. Vůz byl barvy kávově hnědé se světle béžovým čalouněním. Dlouho si s ním však mladý muž nezajezdil. V protektorátě měly sice osoby, které potřebovaly k vykonávání svého zaměstnání užívat vlastní motorová vozidla, k tomu úřední povolení, ale jezdit v té době tak luxusním vozem považovali oba Kabešové za provokaci. Aerovka byla proto po 9 měsících zazděna v budově automobilky a ponechána v úkrytu až do konce války. Mezi zaměstnanci, kteří o tom věděli, se nenašel nikdo, kdo by zatajený vůz prozradil. Ani po květnové revoluci 1945 se jeho majiteli nejevilo vhodné s tak nápadným automobilem budit v porevoluční atmosféře nežádoucí pozornost a proto jej prodal na Slovensko, prý bývalému majiteli výrobny léčiv v Hlohovci. Další vlastník s ním údajně emigroval na Západ. Na Slovenskou však existoval ještě v 50. letech podobný vůz (výrobní číslo podvozku 03107), který prošel od války rukama řady majitelů. Poslední z nich jej musel zrenovovat z neupotřebitelného vraku, načež mu byl "zhabán" národním podnikem Drevounion v Žilině. Jeden vůz z této šestice si prý za války objednal hrabě Dobřenský, jiný byl údajně zhotoven pro libereckého zástupce firmy AERO a další pro autosalon v Polsku. Podle pamětníků byly ještě poměrně dlouho po válce dva nebo tři tyto speciály k vidění - tu v Brně, Praze nebo ve východních Čechách, do dnešní doby se však zřejmě žádný z nich nedochoval. Nejpohnutější osud měla padesátka, kterou od roku 1940 vlastnil pražský architekt a stavitel František Louda a kterou dnes známe pod názvem Arizona - Ing. Karel Jičínský ve své knize Automobily Aero a jejich doba k osudům Arizony uvádí: Nejpohnutější osud měla padesátka, kterou od roku 1940 vlastnil pražský architekt a stavitel František Louda. Při dálkovém studiu se živil jako tesař, věnoval se atletice (hod kladivem), boxoval a stal se v roce 1942 dokonce domácím amatérským mistrem v těžké váze. V prvních letech okupace mohl vůz používat při výkonu zaměstnání, dokonce jej zapůjčil v roce 1942 pro natáčení filmu Valentýn Dobrotivý s Oldřichem Novým, posléze však jej ukryl kdesi v seníku - zřejmě proto, že se za války zapojil do pozemního odboje. V prvním poválečném střetnutí boxerských týmů z Čech a Slovenska se objevil Louda v mužstvu S.K. Aero a v utkání těžkých vah zvítězil k.o. Po válce Louda vůz přenechal svému příteli S. H. Thomsonovi, profesoru středoevropské historie na univerzitě v Boulderu (Colorado), který si jej v prosinci 1945 nechal poslat domů do USA. Asi po 15 letech změnila aerovka několik majitelů a nakonec téměř deset let stála v arizonské poušti poblíž Tucsonu. Karoserie byla téměř bez stop rezavění, i když většina chromovaných částí včetně maskotu, připomínajícího aeroplán, chyběla. Ředitele kalifornského muzea Blackhawk Collection Dona Williamse zajímal záhadný vrak řadu let a tak jej nechal v Seattlu renovovat kromě motoru, který byl uveden po nezbytných opravách v Los Angeles opět do chodu. Renovací sice ztratil vůz v některých detailech poněkud svůj původní vzhled, stal se však pro Američany ojedinělým exponátem automobilového průmyslu ze země za železnou oponou, o jehož historii vědí dodnes pramálo. O tomto objevu napsal Mick Walsh do anglického časopisu Classic & Sport Cars (12/1985) článek, který vyprovokoval autora této knížky a pana doktora V. M. Kabeše ke společnému pátrání po historii tohoto neobyčejného automobilu, přezdívaného nyní Arizona, a osudech jeho prvního majitele. Story pak publikoval Ray Thursby v americkém časopise "Road & Track" (6/1990). František Louda emigroval po válce do Spojených států a zemřel několik měsíců předtím, než byla aerovka v arizonské poušti objevena a - světe div se - na americké poměry nedaleko místa nálezu. Na čas se pak vůz objevil i mezi exponáty slavné Harrahovy sbírky v Las Vegas. Ozval se nám i jeden čtenář, který uvedl: Tento vůz vlastnil v Praze cca v roce 1958 - 9 dirigent známého pražskeho orchestru pan Bobek Bryen, Praha 3, Řipská 15/767. Bydlel jsem tam a na to auto si pamatuji. Jeho rodina později emigrovala do USA".
Fotografie
ředitel Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě Mgr. Jiří Junek
Tento vůz vlastnil můj děda Rudolf Hošák z Hradce Králové. Bohužel jsem našel jenom jednu fotku. Jaký byl další osud auta jsem nezjistil.
Vladimir čelakovský, Winterthur
2014-09-03 21:49
|
Aero 50 Dynamik
Od pana Bryena Bobka jsem tento vůz koupil někdy kolem roku 1965 za tehdá 8000,- Kčs. Byl hnědo - béžový. Začal jsem s renovaci, ale když nás "osvobozovali bratři" v roce 1968, odešel jsem do Švýcarska - kde v té době žil pan Dr. Vladimir Kabeš, syn zakladatele továrny AERO Vysočany. Od mých rodičů jsem se dozvěděl, že vůz prodali panu Dufkovi, bytem na Barrandově, ulice Podhabrová. Co se s vozem dělo dále nevím.
Tonda Větrovský
2012-02-12 14:02
|
Aero Dynamik
Tento vůz vlastnil v Praze cca v roce 1958-9 dirigent známého pražského orchestru pan Bobek Bryen, Praha 3, Řipská 15/767. Bydlel jsem tam a na to auto si pamatuju. Tonda
t.vetrovsky@atlas.cz
Anonym
2008-02-28 13:32
|
Odkaz
Navštivte stránky úzce věnované výhradně automobilům Aero.
