Přesně před sedmdesáti vyhrálo Ferrari 125 S svůj první závod, které vešlo do dějin jako velký milník v historii značky, kterou zná snad každý člověk na celém světě. A právě jubileum slavné italské značky bylo mottem Concours d Elegance na zámku Loučeň.
Enzo Ferrari vždy tvrdil, že srdcem každého automobilu je motor, a proto pro první model, jehož konstrukci zadal v roce 1945 Giochinu Colombovi, vybral dvanáctiválec, aby mohl poskytnout požadovaný výkon. Označení motoru 125 vyjadřuje objem válce, to znamená 125 x 2, což znamená 1497 cm³. Čistokrevný závodní motor způsobil doslova senzaci v konstrukci sportovních automobilů Horní díl klikové skříně a spodní část obou řad válců byly z jednoho dílů. Sílu 72 k přenášela jednokotoučová spojka a pětistupňová převodovka. Automobil s hliníkovou karosérií vážil něco málo přes 800 kilogramů. Poprvé se motor rozeběhl 12. března 1947, při zkouškách vozu, ještě bez karosérie, mezi Maranellem a Formigine. A už 20. května vyhrál Franco Cortese Velkou cenu Říma. Během čtyřiceti kol na okruhu Terme di Caracalla, vytvořeném na tříproudém bulváru kolem římských lázní, ujel 137, 6 km/h průměrnou rychlostí 88,5 km/h. V témže roce vyhrál vůz ještě dalších pět závodů, asi nejcennějšího prvenství dosáhl Tazio Nuvolari v Parmě.
Označení modelů Ferrari se během doby měnilo. Zpočátku trojmístné číslo značilo objem jednoho válce motoru (např. modely 250, 365 nebo nejnověji 456). Tento způsob se u dvanáctiválců udržel až do devadesátých let. Od šedesátých let se začalo používat trojmístné označení složené z objemu motoru a počtu válců – jako první Dino Ferrari 206 (tedy objem dva litry, šest válců), později např. 512 BB (pět litrů, dvanáct válců). Nejstarším vystaveným Ferrari na Concours d Elegance byl model 250 Cabrio z roku 1960 a o tři roky mladší 250 GT Lusso.
Zajímavým unikátem bylo Ferrari 275 GTC z roku 1966, kdy se údajně jedná o jediný dochovaný model vyrobený ve dvou exemplářích. V témže roce byl prodán do USA a vloni jej vydražil ca za tři miliony eur plus patnáct procent aukční poplatek z ceny jeden český sběratel. Podle slov organizátora JUDr Bohuslava Kleina má tento automobil větší cenu než všechny vystavené automobily na akci v Roztokách. Objem 3286 cm³ poskytoval výkon 216 kW. Podobný typ GTB vyhrál v témže roce svoji kategorii v závodě mistrovství světa 1000 km Nürburgringu (celkově 25.).
V roce 1966 opustilo brány továrny Ferrari 330GT 2+2 z roku 1966, rovněž s vidlicovým zážehovým dvanáctiválcem, ale objemu 3967 cm³ a s výkonem 245 kW. Se stejným typem jezdil do práce sám velký Enzo Ferrrari. Dále si návštěvníci mohli prohlédnout Ferrari 400 Automatic (1976), který mnozí považují na nejošklivější Ferrari, byť jej karosoval Pininfarina. Mimochodem jednalo se o první Ferrari se samočinnou převodovkou. Z dalších exponátů vzpomeňme například Ferrari 365 GTB4 Daytona (19073), Ferrari Dino (1974), Ferrari BB 512 (1982) nebo Ferrari Testarossa (1990) atd.
„Automobily Ferrari nebyly u nás před rokem 1989 nikdy provozovány, jde tedy o jakési krátkodobé nakouknutí do ciziny, nakouknutí bezpochyby výjimečné a exkluzivní“, říká Petr Kožíšek, vedoucí oddělení silniční a lodní dopravy NTM. Výstava zároveň připomíná 70 let založení značky Ferrari. O tom, že Ferrari má mezi veřejností stále dobrý zvuk, svědčí tisíce návštěvníků, kteří na Loučeň během dvou dnů zavítali.
Text a foto J.Lasík - www.eurooldtimers.com
