Prakticky na každém autosalonu se objeví tu a tam i historické automobily, a nejinak tomu bylo také v Paříži, kde byla veteránům vyhrazena dokonce jedna celá hala. Ale historická vozidla jste mohli zahlédnout i na některých stáncích.
Malou ale zajímavou expozici připravilo Musée du Poids Lourd. Především Renault Coloralo z roku 1950, jehož historie je stejně unikátní jako automobil samotný. Jednak měl sloužit francouzským rodinám, ale i jako univerzální auto pro francouzské kolonie v Africe. Proto také název Coloralo, který vznikl spojením slov: coloniale (koloniální) a rurale (venkovský). Vůz měl robustní podvozek s rozvorem 2,6 metru s tuhými nápravami odpruženými podélnými listovými pery. Použití v náročných podmínkách si vyžádalo v roce 1951 pohon všech kol. Coloralo existoval jako tří-i pětidveřové kombi s názvy Savane a Praire, ale i jako dodávka nebo pikap. Tvar vozu byl hodně konzervativní s vystouplými předními blatníky, silně vyklenutou kapotou a chromovanou mřížkou. Tvar karosérie ale ukrýval velice prostornou kabiny až pro šest osob (Praire) a při sklopených zadních sedadlech měl zavazadlový prostor objem 2750 litrů. Vůz poháněl zážehový čtyřválec o objemu 2,4 litru a výkonu 48 k, později dvoulitr s 58 k.
Na stánku muzea byly vystaveny i nákladní automobily francouzských značek Unic a Berliet. Firmu Unic – Societe Anonyme des Automobiles Unic založil v roce 1905 Georges Richard, jenž před tím opustil svoji firmu Richard-Brasier. Unic vyráběl osobní automobily i lehké užitkové, zvláště model 12CV jako taxi vydržel dvacet let. Od roku 1938, kdy vyjel poslední osobní automobil, se firma soustředila pouze na nákladní vozidla se vznětovými motory vlastní konstrukce. V roce 1958 se Unic stal součástí automobilky Simca, kterou 1966 zakoupil Fiat, jenž v roce 1975 fúzoval s Ivecem a vznikl podnik Iveco Fiat.
Asi více známá je značka Berliet, založená v roce 1899 Mauriocem Berlietem. Už o pět let později prováděl první pokusy s automobily. Berliet vyráběl voze s ocelovým rámem místo dřevěného, voštinovým chladičem a čtyřválcovým motorem. V roce 19017 rozjel Berliet výrobu nákladních automobilů pro francouzskou armádu v počtu čtyřiceti kusů denně. V roce 1936 produkce osobních modelů skončila a firma se soustředila výhradně na nákladní. Berliet jako samostatná značka zanikla před 35 lety, když ještě předtím byla součástí Citroënu a později Renaultu. V letech 1950 až 1970 vzrostla denní produkce ze 17 na 120 vozů.
Po dlouhé době dala o sobě opět vědět proslulá italská karosárna Touring Superleggera, založená už v roce 1926, Od té doby se věnuje automobilovému designu. Společnost je známá také tím, že nabízí kompletní vývojový proces od první skicy přes výrobu modelů a prototypů až k jednotlivým automobilů. V Paříži si mohli návštěvníci prohlédnout koncept Mini Superleggera s hybridním pohonem.
Letos uplynulo půl století od prvního startu monopostu Honda RA271 v závodě Grand Prix F1. Stalo se tak v roce 1964 při Velké ceně Německa na Nürburgringu. Monopost měl původně zlatou barvu, ale tu FIA přiřadila Jižní Africe, a tak byla použita slonová bílá s prvky vycházejícího slunce na kapotě. Vidlicový zážehový dvanáctiválec objemu 1,5 litru přenášel na zadní kola výkon 220 k při 11 000 otáčkách za minutu.
Malou ale zajímavou expozici připravilo Musée du Poids Lourd. Především Renault Coloralo z roku 1950, jehož historie je stejně unikátní jako automobil samotný. Jednak měl sloužit francouzským rodinám, ale i jako univerzální auto pro francouzské kolonie v Africe. Proto také název Coloralo, který vznikl spojením slov: coloniale (koloniální) a rurale (venkovský). Vůz měl robustní podvozek s rozvorem 2,6 metru s tuhými nápravami odpruženými podélnými listovými pery. Použití v náročných podmínkách si vyžádalo v roce 1951 pohon všech kol. Coloralo existoval jako tří-i pětidveřové kombi s názvy Savane a Praire, ale i jako dodávka nebo pikap. Tvar vozu byl hodně konzervativní s vystouplými předními blatníky, silně vyklenutou kapotou a chromovanou mřížkou. Tvar karosérie ale ukrýval velice prostornou kabiny až pro šest osob (Praire) a při sklopených zadních sedadlech měl zavazadlový prostor objem 2750 litrů. Vůz poháněl zážehový čtyřválec o objemu 2,4 litru a výkonu 48 k, později dvoulitr s 58 k.
Na stánku muzea byly vystaveny i nákladní automobily francouzských značek Unic a Berliet. Firmu Unic – Societe Anonyme des Automobiles Unic založil v roce 1905 Georges Richard, jenž před tím opustil svoji firmu Richard-Brasier. Unic vyráběl osobní automobily i lehké užitkové, zvláště model 12CV jako taxi vydržel dvacet let. Od roku 1938, kdy vyjel poslední osobní automobil, se firma soustředila pouze na nákladní vozidla se vznětovými motory vlastní konstrukce. V roce 1958 se Unic stal součástí automobilky Simca, kterou 1966 zakoupil Fiat, jenž v roce 1975 fúzoval s Ivecem a vznikl podnik Iveco Fiat.
Asi více známá je značka Berliet, založená v roce 1899 Mauriocem Berlietem. Už o pět let později prováděl první pokusy s automobily. Berliet vyráběl voze s ocelovým rámem místo dřevěného, voštinovým chladičem a čtyřválcovým motorem. V roce 19017 rozjel Berliet výrobu nákladních automobilů pro francouzskou armádu v počtu čtyřiceti kusů denně. V roce 1936 produkce osobních modelů skončila a firma se soustředila výhradně na nákladní. Berliet jako samostatná značka zanikla před 35 lety, když ještě předtím byla součástí Citroënu a později Renaultu. V letech 1950 až 1970 vzrostla denní produkce ze 17 na 120 vozů.
Po dlouhé době dala o sobě opět vědět proslulá italská karosárna Touring Superleggera, založená už v roce 1926, Od té doby se věnuje automobilovému designu. Společnost je známá také tím, že nabízí kompletní vývojový proces od první skicy přes výrobu modelů a prototypů až k jednotlivým automobilů. V Paříži si mohli návštěvníci prohlédnout koncept Mini Superleggera s hybridním pohonem.
Letos uplynulo půl století od prvního startu monopostu Honda RA271 v závodě Grand Prix F1. Stalo se tak v roce 1964 při Velké ceně Německa na Nürburgringu. Monopost měl původně zlatou barvu, ale tu FIA přiřadila Jižní Africe, a tak byla použita slonová bílá s prvky vycházejícího slunce na kapotě. Vidlicový zážehový dvanáctiválec objemu 1,5 litru přenášel na zadní kola výkon 220 k při 11 000 otáčkách za minutu.
Text a foto: J.Lasík - www.eurooldtimers.com
