Z automobilových závodů proslavily Itálii asi nejvíce Targa Florio a Mille Miglia, na jejichž počest se každoročně pořádají veteránské jízdy pravidelnosti. Zvláště Mille Miglia, která se jezdila pravidelně v letech 1927 až 1957, láká každým rokem takřka čtyři stovky posádek z celého světa.
Podobných soutěží bychom na Apeninském poloostrově našli hned několik, ale jen jedna se může pochlubit přívlastkem „malá Mille Miglia“ – Gran Premio Nuvolari, která se pořádá od roku 1991. V posledních letech vede trať do Rimini a zpátky, přičemž tisíc kilometrů bývá rozděleno do tří etap.
Na startu se objevují tři stovky automobilů, z nichž asi osm desítek až stovka, je vyrobena do roku 1950. Startovní listina se jen hemží zajímavými stroji. Vždyť značky Bugatti, Alfa Romeo, Bentley, Lagonda, Amilcar, Aston Martin, MG, Jaguar vždy v automobilovém sportu hodně znamenaly a jsou stále obdivované.
Závod vzdává hold nejen slavnému jezdci, ale také je vzpomínkou na čtyři ročníku závodu Gran Premio Nuvolari, které se uskutečnily v letech 1954 až 1957. V prvním vydání dosáhl vítězný Alberto Ascari na voze Lancia D24 průměrné rychlosti 180, 3 km/h. Pochopitelně za normálního provozu. V následujícím roce pokořil Stirling Moss s Mercedesem 300 SLR hranici 190 km/h, když si pro vítězství dojel průměrnou rychlostí 198 km/h. Tu překonal o pouhý jeden kilometr v následujícím roce Gendebien na Ferrari 250 GT. Vedle automobilů, které bývají k vidění na jiných podobných akcích, lze na Gran Premio vidět i řadu rarit, a pro nás neznámých strojů. Jen v Itálii existovalo několik desítek malých firem, dnes bohužel již zaniklých. Mnoho takových automobilů je vždy k vidění právě na této akci.
Jedním z nich byl například malý dvoumístný automobil Gilco model 1100 Sport z roku 1948, který vyráběl Gilbert Colombo, jenž si stavbou sportovních vozů vydělával na živobytí. Časem se ukázalo, že jde o hodně trnitou cestu. Součástky nakupoval převážně u Fiatu, kromě motorů, které vzhledem ke svému plánu účastnit se závodů v kategorii do 750 cm³ získával zpočátku od bratří Gianniniových, které proslavily vozy Giannini vlastní konstrukce. Tato vozidla vznikala v letech 1948 až 1952. Potom se rozhodl používat větší motory Fiat nebo Alfa Romeo. Automobily Gilco byly určeny především opravdovým mužům, neboť postrádaly kromě střechy také jakékoliv pohodlí. Největšího uznání si vysloužily modely poháněné motory Alfa Romeo, Ferrari, Maserati. Stanguellini nebo Nardi.
Kdo byl Nuvolari?
Jak název napovídá, soutěž je vzpomínkou na Tazia Nuvolariho, jednoho z největších automobilových závodníků všech dob, který se narodil 16. listopadu 1892 v Mantově. Právě tady na starobylém náměstí startuje a končí jízda pravidelnosti. Slavný Tazio Nuvolari začal svou bohatou kariéru na motocyklu, několikrát vyhrál Velkou cenu národů a stal se také evropským šampionem na stroji Bianchi ve třistapadesátkách. První Velkou cenu na čtyřech kolech, ovšem pouze jako host a jen v tréninku, okusil v září 1925 na okruhu v Monze s osmiválcovou Alfou Romeo. Už tehdy prokázal svůj talent, byť nakonec skončil v nemocnici. Jeho první úspěchy v závodech automobilů jsou spjaty se značkou Bugatti (1927-1928), v letech 1930 až 33 jezdil za Alfu Romeo, pak přišly na řadu Maserati, MG, opět Alfa a nakonec Stříbrný šíp Auto Union (1938 až 39). V letech 1934 až 37 bojoval se slabší Alfou Romeo proti Mercedesům a Auto Unionům, a dokázal je i porážet.
Jezdci Juan Manuel Fangio nebo Bernd Rosemeyer a další jej označovali za nejlepšího závodníka všech dob. Ani ne tak za jako atraktivní styl, ale pro jeho osobnost. Po smrti Rosemeyera dostal angažmá v týmu Auto Union, aby porážel Mercedesy. Závodil v tradičním žlutém pulovru, a se šátkem v italských národních barvách. Do historie se zapsal mj. jako vítěz poslední předválečné Grand Prix v Bělehradě, tak první poválečné Grand Prix.
Za své kariéry startoval v 77 motocyklových závodech, z nichž 38 vyhrál a ve 130 automobilových s bilancí – 64 vítězství a 17 druhých míst. Gran Premio Nuvolari se pořádá vždy v září. Pokud nestihnete květnovou Mille Migla, pak ani soutěž na počet slavného létajícího Montavana nezklame.
Jindra Lasík
