Lamborghini Urraco
1972 Urraco Po úspěchu se supersportovním kupé Miura se Ferruccio Lamborghini pustil do projektu „malého“kupé 2+2 s vidlicovým osmiválcem, umístěným napříč před zadní nápravou. Design opět svěřil Marcellu Gandinimu z karosárny Bertone.
Ferruccio Lamborghini se narodil ve znamení býka (28.dubna 1916) a ve znaku své firmy, vyrábějící původně traktory, měl býka v útočné pozici. Není proto divu, že nový vůz dostal jméno Urraco, což v terminologii býčích zápasů znamená mladé ušlechtilé býky, se kterými začal bojovat legendární španělský toreador Manolete. Jeden z těchto býčků jménem Islero (další jméno, které Lamborghini použil pro název svého vozu) jej v roce 1947 v býčí aréně zabil.
Urraco bylo koncipováno jako sportovní kupé s uspořádáním sedadel 2+2 a motorem V8 umístěným napříč před poháněnou zadní nápravou. Stalo se prvním sériově vyráběným vozem této kategorie a předstihlo svého konkurenta ze stáje Ferrari, typ Dino 208/308 GT4. Ferruccio Lamborghini měl s tímto vozem velké plány, chtěl jich vyrábět kolem dvou tisíc ročně, ale zahájení výroby přišlo v nevhodnou dobu, na začátku palivové krize.
Prototypy
V roce 1969 byly postaveny dva plně funkční prototypy s karoserií Bertone, lišící se navzájem jen v maličkostech. První prototyp měl například nezvykle řešené výklopné světlomety, vložené do černě zbarvených prohlubní na kapotě. Druhý prototyp měl zase malý integrovaný zadní spoiler a konvenčně řešená výklopná světla. Lamborghini měl ale k designu těchto vzorků řadu připomínek a požádal Bertoneho o třetí prototyp. Marcello Gandini provedl několik estetických úprav, například posunutí světel více dopředu.
Po schválení těchto změn byly v roce 1971 postaveny tři předsériové prototypy, které prošly dalším vývojem. Sériové vozy měly například odlišný sklon zadního sloupku střechy a kola Campagnolo s 15 otvory (prototypy jich měly 20). Jeden předvýrobní prototyp byl zničen při nárazových testech, druhý (stříbrný) se využíval k fotografování pro reklamní materiály a třetí použil později Novozélanďan Bob Wallace, firemní testovací jezdec, ke stavbě unikátního speciálu, nazývaného Urraco Rallye nebo také podle svého tvůrce Urraco Bob.
Tento vůz dostal speciální třílitrový čtyřventilový motor V8 (později byl nahrazen motorem z typu P300), velký přední spoiler a vzadu mohutné přítlačné křídlo a impozantní výfuky. Místo zadních sedadel byla do vozu zabudována speciální palivová nádrž. Bob Wallace se s tímto speciálem představil na přehlídce exotických automobilů v Misanu a ten pak na dlouhou dobu zůstal zapomenut v továrně Lamborghini. Dnes jej vlastní jeden z japonských členů klubu majitelů vozů Lamborghini.
Turínská premiéra (Urraco P250)
Veřejnosti se Lamborghini Urraco P250 (číselné označení odpovídalo objemu motoru 2,5 litru) představilo v roce 1970 na autosalonu v Turínu. Bílým kupé Urraco se na svém stánku pochlubila karosárna Bertone a světle oranžové kupé zdobilo výstavní prostor firmy Lamborghini. Vystavené vozy však nebyly ještě zcela dokončené a trvalo další dva roky, než se dostaly k prvním zákazníkům.
Po technické stránce bylo Urraco P250 velmi zajímavým vozem. Vidlicový osmiválec navržený Paolem Stanzinim měl zdvihový objem válců 2463 cm3 a rozvod OHC. Při stupni komprese 10,5 dosahoval maximální výkon 162 kW (220 k). Bloky válců a hlavy byly vyrobeny z hliníkové slitiny, válce měly litinové vložky. Vačkové hřídele byly poháněné ozubeným řemenem a palivo dodávaly čtyři spádové karburátory Weber.
Nízká úhledná karoserie s rozvorem 245 cm a rozměry 425 x 176,5 x 116 cm měla dlouhou svažující se příď se zapuštěnými světlomety, zakončenou chromovaným nárazníkem. V něm byly zabudované směrovky a mlhové světlomety. Při pohledu zboku vynikly hladké linie karoserie s prolisem mezi podběhy kol a výraznými plastovými žebry přivádějícími vzduch k motoru. Tato žebra navazovala na žaluzie k odvětrání motorového prostoru, částečně omezující výhled dozadu. Vysunutím výklopných světlometů dostala krása trochu na frak, Urraco s nimi vypadalo jako vyděšený krab.
Moderním, nadčasovým tvarům karoserie odpovídal i dobře vybavený interiér s koženými sedadly. Před tříramenným volantem (později čtyřramenným s příčkami z leštěného hliníku) byl umístěn přístrojový panel s velkým otáčkoměrem a rychloměrem po stranách a dvěma trojicemi malých kruhových ukazatelů mezi nimi.
Samonosná struktura podvozku kupé Urraco vycházela z typu Espada. Prvky zavěšení předních kol byly přišroubovány přímo do této struktury, zatímco zavěšení zadních kol, motor a pětistupňová plně synchronizovaná převodovka byly umístěny v pomocném rámu, přišroubovaném zespodu k podvozku. Model Urraco P250 se vyráběl do roku 1976 a celkem se prodalo 520 kusů.
Americké Urraco (P111)
Pro americký trh připravila firma Lamborghini model Urraco P111, který se odlišoval především motorem, který musel vyhovět přísným americkým emisním předpisům. Byly použity karburátory Solex (stejné používalo pro americký trh i Porsche). Výkon motoru se výrazně snížil na 132 kW (180 k). Zvenku se Urraco pro americký trh odlišovalo velkými černými nárazníky a směrovými resp. pozičními světly na předních a zadních blatnících. V letech 1974 až 76 bylo postaveno 21 vozů Urraco P111.
Útok na daně (Urraco P200)
Po premiéře na Turínském autosalonu 1974 se od roku 1975 vyráběl pro italský trh typ Urraco P200. Důvodem bylo uvalení 17% zvýšení daní pro vozy s motory o obsahu nad 2 litry. Vrtání motoru z typu P250 se zmenšilo z 86 mm na 77,4 mm, takže typ P200 měl objem 1994 cm3. Výkon poklesl na 134 kW (182 k) při 7 500 otáčkách za minutu. Logicky klesla i maximální rychlost na 215 km/h, ale nic naplat, kdo by nechtěl ušetřit na daních. Do roku 1977 se vyrobilo 60 kusů.
Nejsilnější Urraco - P300
V roce 1972 se dostal Ferruccio Lamborghini do vážných finančních potíží, hlavně kvůli zrušení velké objednávky traktorů do Jižní Ameriky. Lamborghini musel část výroby traktorů prodat Fiatu a automobilku francouzským investorům Rossetimu a Leimerovi. Sám odešel „na odpočinek“ a začal se plně věnovat pěstování vína.
Turínský autosalon byl tradičně místem, kde značka Lamborghini představovala svoje novinky. Pod novým vedením zde byl v roce 1974 představen typ Urraco P300 s motorem V8 o objemu 2996 cm3. Zvýšení objemu se dosáhlo prodloužením zdvihu z 53 na 64,5 mm. Výkon motoru se díky zvýšení objemu a nové čtyřventilové hlavě zvýšil na 191 kW (250 k) a maximální rychlost na 260 km/h. Menšími změnami prošla i převodovka, zavěšení kol a karoserie. Díky zvětšeným nárazníkům se délka vozu prodloužila o 3,5 cm. Nejsilnější typ P300 (v Německu se prodával pod označením Urraco 3000) se vyráběl čtyři roky a celkem jich vzniklo přes dvě stovky.
Nebe nad hlavou (Silhouette a Jalpa)
Továrna Lamborghini pokračovala dál ve výrobě sportovních automobilů a v roce 1976 se pokusila oživit nabídku typem Silhouette, který vycházel z modelu Urraco, měl ale odnímatelnou střechu Targa. Stal se prvním vozem značky s otevřenou karoserií. Úpravou designu byl pochopitelně znovu pověřen Bertone. Prostor pro střešní díly se našel za předními sedadly za cenu toho, že se Silhouette stala pouze dvousedadlovou. Vůz dostal osobitější rysy díky rozšířeným podběhům blatníků a velkému přednímu spoileru.
Dalším vývojem byl model Silhouette přepracován na typ Jalpa s motorem V8 3,5 litru, který se vyráběl až do roku 1988 a stal se levnější alternativou modelu Countach. Jalpou končí výrazná stopa, jakou se Urraco zapsalo do automobilové historie.
Kupé Lamborghini Urraco se vyrábělo necelých osm let a celkem vzniklo 791 těchto krásných automobilů, potvrzujících kvality italského designu a technického umu. Urraco je dnes vyhledávaným typem sběratelů na celém světě a jeho ceny na aukcích převyšují po třiceti letech ceny, za jakých se prodávaly nové. Asi něco bude na výroku Franka Sinatry: „chceš-li být někým, kup si Ferrari, když jsi někým, kup si Lamborghini“.
zdroj: auto.cz
