Fiat 500 a 600
Italská automobilka Fiat neprožívá v současné době zrovna nejšťastnější období své více než stoleté existence. Připomeňme si proto tu etapu vývoje, kdy přivedla na svět malé „lidové“ automobily, které dokázaly motorizovat Itálii a velké oblibě se těšily i u nás. Pro mnoho motoristů (včetně autora) byly „pětistovky“ nebo šestistovky“ Fiat prvními vlastními auty a na ty se většinou rádo vzpomíná.
Chceme-li sledovat osudy malých fiatů od začátku, musíme se vrátit do třicátých let minulého století. Po velkém úspěchu modelu Fiat 508 - Balilla (u nás se licenčně vyráběl pod názvem Walter Junior) rozhodl prezident Fiatu Agnelli, že je třeba vyvinout další malý vůz, ještě menší než Balilla. Technický ředitel Antonio Fessia pověřil návrhem konstrukce mladého technika Danteho Giacosu. Tomu se v roce 1936 podařilo zkonstruovat automobil, který v historii Fiatu sehrál důležitou roli. Malý Fiat 500 měl mít původně pohon předních kol, ale nakonec zůstalo u klasické koncepce. Čtyřválcový motor se zdvihovým objemem 569 cm3, rozvodem SV a výkonem necelých 10 kW (13 k) měl poprvé v historii firmy hlavu z hliníkové slitiny. Malý Fiat, dlouhý 321,5 cm a široký pouhých 127,5 cm, se okamžitě stal v Itálii i na zahraničních trzích prodejním bestsellerem a jeho přezdívka - Topolino (myška) se brzy stala součástí oficiálního názvu.
Poválečné začátky Fiatu byly více než krušné. Během druhé světové války byly oba hlavní závody v Lignottu a Mirafiori těžce poškozeny, takže osobní auta se ve větší míře začala vyrábět až v roce 1947. Rozběhla se produkce předválečných modelů, mezi nimi i typu 500 Topolino. Ten se v roce 1948 dočkal modernizace a pod názvem 500 B se prodával s motorem o výkonu 12 kW (16,5 k) a rozvodem OHV. V následujícím roce přišel typ 500 C s modernizovanou karoserií 2+2 s plátěnou nebo pevnou střechou. Vozítko již bylo vybaveno topením využívajícím teplý vzduch od motoru. Velkou oblibu si získalo čtyřmístné kombi Giardiniera.
Na scénu přichází šestistovka
V roce 1955, tedy přesně před padesáti lety, přišel Fiat s novým, moderně řešeným malým vozem Fiat 600, který se na trhu setkal s ještě větším úspěchem než Topolino a který velkou měrou přispěl k masové motorizaci Itálie. Šestistovka dostala dvoudveřovou čtyřmístnou karoserii s čtyřválcovým motorem o objemu 633 cm3 umístěným vzadu. Stala se tak prvním fiatem s touto tehdy populární koncepcí. Čtyřstupňová převodovka měla synchronizovanou dvojku až čtyřku. Vozu s kompaktními rozměry (délka 321,5 cm) a hmotností 685 kg stačil motor s výkonem 16 kW (22 k) při 4600 otáčkách za minutu udělit rychlost až 95 km/h. Spotřeba se přitom pohybovala pod hranicí 6 litrů paliva na 100 km.
Prostor pro zavazadla v přední části byl velmi omezený, většinu místa zabírala benzinová nádrž a rezervní kolo. Proto byl zavazadlům vyhrazen i menší prostor za zadními sedadly. Díky propracovanému nezávislému zavěšení všech kol mělo toto sympatické autíčko velmi dobré jízdní vlastnosti. Využitím nových technologií a racionalizací práce dosáhl Fiat i poměrně nízké ceny, takže není divu, že za prvních pět let prodal milion vozů. Závod v Mirafiori už pomalu přestával stačit a proto byla vybudována nová továrna Mirafiori Sud, spojená s původním závodem tunelem.
Malý Fiat procházel postupným vývojem. Krátce po zahájení výroby se objevila varianta s plátěným stahovacím vrchním dílem střechy, která si získala značnou oblibu. V roce 1957 dostala šestistovka stahovací okna a o dva roky později silnější motor. Současně se přední směrová světla přemístila pod světlomety a menší na boky. V létě roku 1960 se představil model 600D s motorem o objemu 767 cm3 a výkonu 21 kW. Maximální rychlost se zvýšila na 110 km/h. Hlavním vnějším rozlišovacím znakem proti předcházejícím modelům byla trojúhelníková větrací okénka.
Až do roku 1964 měly šestistovky dveře otevírající se proti směru jízdy. Současně s bezpečnějším uchycením dveří vpředu se skryly dříve vyčnívající závěsy dveří. K dalším změnám došlo v roce 1965, kdy vůz dostal větší palivovou nádrž, větší světlomety, modernější přední masku a nárazníky s gumovými dorazy.
Fiat 600 se kromě Itálie vyráběl licenčně i v Jugoslávii jako Zastava 600, v NSR jako NSU Jagst a ve Španělsku jako Seat 600. Až do počátku osmdesátých let se dokonce vyráběl v Argentině s motorem 800 cm3. Na základě modelu Fiat 600 stavěly některé italské karosárny speciální verze malých sportovních automobilů. Příkladem může být úhledné kupé Siata Amica 600 nebo Viotti 600. Speciální karoserie vyráběly i další firmy, například Fissore, Moretti, Savio, Vignale a další. Abarth zase upravoval šestistovky pro závodní účely, především pro závody na okruzích. Nedostatečné chlazení motoru se obvykle řešilo nazdvižením zadního víka.
Fiat 600 Multipla
Samostatnou zmínku si zaslouží velkoprostorová čtyřdveřová verze Fiatu 600, nazvaná Multipla. Začala se vyrábět v roce 1956, jen krátce po zahájení výroby základního modelu. Trambusová koncepce poskytovala prostor šesti cestujícím nebo se dvěma sedadly umožňovala naložit velké množství zavazadel. Variabilitu interiéru usnadňovala dvě sklopná nouzová sedadla. Pohonné ústrojí Multiply bylo převzato ze základního modelu šestistovky a přední náprava z Fiatu 1100. Multipla si získala hlavně v Itálii velkou popularitu a hojně byla využívána jako vozidlo taxislužby.
Fiat 600 se vyráběl v mateřském závodě v Turíně až do roku 1969 a celkový počet vyrobených vozů překročil 2,6 milionu, z toho 132 tisíc kusů Fiatu 600 Multipla. Na šestistovku navázal v roce 1964 podobně koncipovaný, ale větší Fiat 850. Multipla se teprve nedávno (v roce 1998) dočkala jmenovce, ten však již neměl s původní multiplou nic společného.
Pětistovka – ještě menší drobeček
V roce 1957 přišel Fiat s dalším malým vozem, ještě menším než šestistovka, Fiatem 500. Svými rozměry a velikostí motoru se ještě více hlásil k tradici slavného Topolina, měl však koncepci "vše vzadu," po vzoru většího Fiatu 600. Délka nové pětistovky (dostala označení Nuova) nepřekročila tři metry a k pohonu ji musel stačit vzduchem chlazený dvouválec. Jeho konstruktérem byl opět Dante Giacosa, který k utlumení vibrací motoru použil vyvažovací závaží na klikovém hřídeli a speciální pomocný rám. Motor o objemu 479 cm3 dával výkon necelých 10 kW (13 k). Vůz s hmotností 470 kg dosahoval nejvyšší rychlosti 85 km/h a spotřeboval 4,5 litru benzinu na 100 km. O rok později byl výkon motoru zvýšen na 12 kW.
K větší modernizaci došlo až v roce 1961 u typu 500D. Objem válců byl zvětšen na 499 cm3 a výkon rekonstruovaného motoru stoupl na 13,2 kW. V roce 1965 byla zahájena výroba typu 500F, u kterého došlo k řadě změn od motoru až po zadní nápravu. Největší změnou na karoserii je přemístění závěsů dveří dopředu. Proti provedení z roku 1961 dále stoupl výkon motoru na 16,2 kW a maximální rychlost na 95 km/h. V roce 1968 přišla na trh luxusní verze 500L se sklopnými sedačkami a koberečky. Na nárazníku byla přivařena ochranná trubka a přístrojová deska se podobala desce typu 600D. Poslední model 500R měl motor z modernějšího Fiatu 126 o objemu 594 cm3.
Od roku 1960 se pětistovka vyráběla také v úpravě kombi nazvané Giardiniera. Vozítko s ležatým motorem pod podlahou překvapivě rozměrného zavazadlového prostoru přežilo základní verzi o dva roky. Od roku 1966 vyráběla Giardinieru firma Autobianchi. Závěsy dveří zůstaly přitom až do konce výroby vzadu.
Stejně jako šestistovka se i Fiat 500 stal základem četných přestaveb, úprav a speciálních karoserií. Italské karosárny Farina (později Pininfarina), Frua, Ghia, Monterosa, Vignale, Siata a další vytvořily na podvozkových dílech pětistovky řadu zajímavých kreací, z nichž některé se dostaly do výroby. Úspěšně se například prodávala otevřená plážová vozítka Ghia Jolly 500 s proutěnými sedadly. Závodním úpravám se věnoval hlavně Abarth, jehož motory o objemu 594 a 695 cm3 dosahovaly výkonů 23,5 kW (32 k) respektive 27,9 kW (38 k). Továrna Fiat připravila pro závody skupiny 5 vozy, které měly při zdvihovém objemu 700 cm3 úctyhodný výkon 52 kW (70 k). Také rakouská továrna Steyr-Puch v Grazu, která licenčně vyráběla malé Fiaty až do roku 1969, se intenzivně věnovala závodům na okruzích i soutěžnímu sportu.
Italská automobilka Fiat slaví letos 50 let od zahájení výroby legendárního Fiatu 600. Jelikož nástupce, představený v roce 2004 pod názvem Trepiúno, ještě není připraven do sériové výroby, připravil Fiat k tomuto výročí model Fiat 600 50th. Jedná se o upravený model Seicento s novým lakem a bohatší základní výbavou. Pod kapotou má čtyřválec o objemu 1,1 litru s výkonem 40 kW.
Za dvacet let výroby obou malých Fiatů se prodalo hodně přes 6 milionů těchto nezapomenutelných vozítek a patří jim čestné místo v automobilové historii. Topolino, 500 Nuova a Multipla byly právem zařazeny mezi 100 nejvýznamnějších vozů dvacátého století.
zdroj: auto.cz
