Austin Healey 3000 MKIII – britská klasika
Název britských sportovních automobilů Austin Healey mají vlastně na svědomí dva pánové. Jednak Donald Healey, který automobil zkonstruoval a pak Leonard Lord, kterého automobil v roce 1952 zaujal natolik, že po dohodě odkoupil výhradní práva ještě před zahájením výroby.
Angličan Donald Healey byl posedlý automobily již od dětství. Nejdříve vedl automobilovou dílnu v Perranporthu, v roce 1930 začal pracoval u značky Invicta jako zkušební jezdec a inženýr, v roce 1934 přešel na pozici šéfkonstruktéra k Triumphu a teprve v roce 1952 založil ve Warwicku vlastní společnost Donald Healey Motor Company.
První automobil začal stavět ze součástek vozů Austin a poháněl jej benzinový čtyřválec o objemu 2660 cm³. Šasi navhrl jeho syn Geoffrey, karosérii Gerry Coken, ale poslední slovo měl vždy Donald Healey. Ještě s prototypem nesoucí název Healey Hunred vyrazil do Belgie, kde na závodním okruhu vytvořil rychlostní rekord své třídy – 179 km/h. Poté hned putoval vůz na výstavu do Londýna, kde byl pod tímto názvem prezentován údajně jen jeden den.
Auto vzbudilo zájem Leonarda Lorda, tehdejšího šéfa Austinu, který pro svoji firmu potřeboval kvalitní automobil, aby si vylepšil renomé hlavně v USA. Donald Healey zase potřeboval společnost schopnou ve velkém vyrábět jeho vůz. Slovo dalo slovo, a další den už nesl vůz název Austin Healey 100. Číslovka vyjadřovala rychlost v mílích za hodinu a vůz poháněl čtyřválec o objemu 2663 cm³ z Austinu A90 o výkonu 90 k, o čtyři roky později jej nahradil ve verzi 100 Six šestiválec o objemu 2639 cm³. Ten existoval ve dvou verzích, jako dvoumístný nebo v konfiguraci 2+2, díky prodlouženému rozvoru a prodloužením na čtyři metry.
Bezpochyby nejznámějším byl model 3000, přezdívaný také jako Big Healey, jenž se stal nejprodávanějším vozem Austin Healey. První verze 3000 MKI vycházela z modelu 100 z roku 1952, resp. 100 Six z roku 1956.
Austin Healey 3000 MKI měl pod kapotou řadový šestiválec 2912 cm³ o výkonu 124 k, což mu s dvěma karburátory SU zaručovalo rychlost 185 km/h a na rozdíl od předchůdců byl již vybaven kotoučovými brzdami. V roce 1962 přišel na trh modernizovaný MK II s výkonem 132 k, s třemi karburátory, shrnovací střechou a stahovacími okny.
V roce 1964 spatřil světa nejsilnější a nejrychlejší MK III (na snímcích) s novou přístrojovou deskou s obložením z ořechového dřeva a novou centrální konzolí. Kvůli americkým přísným emisním a bezpečnostním normám byl vybaven dvojitými karburátory a posilovačem brzd. O pár let později byla zvětšena světlá výška a překonstruován celý podvozek. To byla také poslední větší změna poslední řady, jejíž výroba skončila v roce 1967. Mezitím se automobil neustále vylepšoval, ale také zároveň zdražoval.
Přední kola byla zavěšena nezávisle na příčných ramenech a odpružena vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči. Vzadu byla tuhá náprava, podélná listová pera a panhardská tyč. Většinu verzí 3000 MK III poháněl zážehový třílitrový šestiválec o výkonu 124 k, který byl ještě v pozdějších letech navýšen na 148 k, což umožňovalo rychlost 195 km/h.
Celkem bylo vyrobeno 42 926 těchto legendárních anglických sportovních vozů padesátých a šedesátých let.
Text a foto: J. Lasík - www.eurooldtimers.com
