Lagondu „proslavil“ Bentley

Veterán

   Mezi významné britské značky patří bezpochyby Lagonda. Automobily s tímto názvem začal na přelomu minulého století stavět Angličan Wilbour Gunn, který původně vyráběl motocykly a tříkolky s vodou chlazeným čtyřválcem.

   Název Lagonda si Wilbour Gunn, který toužil po kariéře operního pěvce, přinesl s sebou z Ohia, kde v řeči indiánského kmene Shawnee představuje říčku Buck Creek. Spíš než zpěvem se však proslavil konstrukcí parního člunu.
   Zhruba kolem roku 1907 postavil lehký vůz 12/24 k se čtyřválcem vlastní konstrukce. Prodával se natolik dobře, že se vyráběl ještě po první světové válce. Ve speciální verzi dosáhl na závodní trati v Brooklandsu rychlosti 128 km/h, což znamenalo vytvoření rekordu na jednu míli.
   V roce 1926 jej vystřídal dvoudobý čtyřválec 14/60 HP Two Litre a z něho odvozená verze Speed 20, která měla oslovit sportovně orientované zákazníky. V rukou talentovaných jezdců získal vůz několik vítězství v Brooklandsu, čtvrtou příčku v Rallye Monte Carlo a v roce 1933 prvenství v Alpském poháru. Komu nestačil výkon 44 kW (60 k) ten si jej mohl nechat zvýšit zabudováním kompresoru. Lagonda vyráběla menší i větší automobily, které však byla vzhledem k vysoké kvalitě hodně drahé. V roce 1927 vyjel první šestiválec 2.7, jenž byl záhy převrtán na objem tří litrů.

Nástup W.O.  Bentleye
   Největšího rozkvětu zaznamenala firma v roce 1935, kdy ji vykoupil Alan Good a jako technický ředitel do ní nastoupil  W.O. Bentley, jenž prodal svoji firmu společnosti Rolls-Ryce. Tehdy Good pronesl, že postaví nejlepší automobil světa. Ovšem pouze Bentley věděl o čem mluví. Kromě třílitrového šestiválce M 45 poslal všechny ostatní modely „do důchodu“ a po měsíci předvedl první vlastní Lagondu – model LG 45 s větším interiérem, zčásti synchronizovanou převodovkou, centrálním mazáním a vestavěným heverem. Karosérie se pomalu, ale jistě vzdalovala myšlenky obřích sportovních vozů.
   V té době také britskou značku nejvíce proslavily závodní stroje, neboť automobilovému sportu přikládala Lagonda velký význam. Nejvíce se o to zasloužil model M45, jehož řadový kapalinou chlazený šestiválec OHV a objemem 44870 cm³ postavila firma Meadows a už předtím jej s úspěchem použila ve vozech Invicta. Měl výkon 89 kW (115 k) při 4000/min, dvojité zapalování s dvěma magnety a dva horizontální karburátory SV. V roce 1935 tento automobil zdolal zásluhou dvojice Hindmarsch a Fontenes slavný závod v Le Mans průměrnou rychlostí 124 km/h. Jeho upravený motor společně s podvozkem modelu 3.5 s menším rozvorem tvořil základ M 56 Rapier, přičemž přímým pokračovatelem modelu M 45 byl LG 45 s méně sportovními tvary z roku 1936. Šestiválec 4,5 litru mu udělil rychlost 150 km/h. O dva roky později byl přepracován ještě na LG 6 s nezávisle zavěšenými předními koly a hydraulickými tlumiči nastavitelnými z kokpitu.
   Když Bentley přestal mít zájem o šestiválce, začal se poohlížet po 12 válcích. Přestože Rolls-Royce Phantom III měl motor o objemu 7,4 l, podávala čtyř a půl litrová Lagonda takové výkony, které musely každého nadchnout. První dvanáctiválec z roku 1936 dosahoval při 5500/min výkon 132 kW (180 k) a zrychloval vůz až k magické hranici 100 mil/h (166 km/h).
   O této pohonné jednotce se mluvilo v superlativech a při jejím představení se odbornému světu tajil dech. Točivý moment byl přenášen spojovacím hřídelem do vzadu umístěné synchronizované převodovky. Se sportovní karosérií jel 180 km/h, přičemž s výkonem zvětšeným na 166 kW (225 k) dosáhl až 220 km/h. S tímto modelem se Lagonda zúčastnila opět Le Mans, ale na vítězné bugatky nestačila. S průměrnou rychlostí 142 km/h obsadila 3. a 4. místo. Na trhu byl však dvanáctiválec neúspěšný.

Poválečné éra
   Po druhé světové válce vyjela Lagonda 2.6 Coupé, rovněž dílo W.O. Bentleye. Její šestiválec měl dva vačkové hřídele v hlavě válců a podvozek s nezávisle zavěšenými koly. Takřka identické auto ovšem existovalo také pod značkou Aston Martin, neboť v té době obě firmy spadaly do koncernu Davida Browna. Doba slavné značky se však začala pomalu naplňovat, v roce 1953 vznikl sice ještě šestiválcový třílitr a o rok později pak dvanáctiválec, ale to bylo prakticky všechno. V roce 1961 se historie slavné britské značky definitivně zavřela.

Text a foto: J. Lasík - www.eurooldtimers.com

Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
 

 
img img img img img img img img
Eurooldtimers.com - Veterání, oltimer, historická vozidla Eurooldtimers.com - Veterání, oltimer, historická vozidla
19.9.2024
Copyright © 2000 - 2024 EuroOldtimers.Com TOPlist Reklama | Kontakt