Volvo P1800
V letošním roce si připomeneme padesát let od okamžiku, kdy se objevil první prototyp Volvo P1800. Jen asi málokdo ví, že název automobilky, kterou nyní získali Číňané, má původ v latinském slově volvo – což v překladu znamená „kutálím se“.
Když v padesátých letech viděl tehdejší šéf firmy v Americe evropské a anglické sporťáků, dostal nápad postavit také ve Švédsku podobný automobil. Na zkrácený podvozek sedanu PV 444 umístil plastovou karoserii od kalifornské firmy Glasspar. Automobil však nezaujal, naopak úplně propadl. Ještě pod označením P1900 existoval jako kupé s pevnou střechou nebo jako otevřený kabriolet. Neúspěch automobilku neodradil a ještě s větší chutí se pustila v roce 1957 do nového projektu.
Volvo oslovilo renomované karosářské firmy Frua a Ghia, aby vytvořily návrh 2+2místného sportovního kupé. Vlastní návrh je však spíše připisován Pietru Fruovi, který jej nejdříve rozpracoval u firmy Ghia, ale pak dokončil ve vlastním podniku Frua. Konečnou podobu mu dodal Pelle Petterson, který vystudoval v USA průmyslový design a jako volný designer pracoval pro obě firmy. President Volva se však rozhodl spontánně pro vizi studia Frua, aniž by tušil, že tím vlastně favorizuje práci syna šéfkonstruktéra.
Na svojí dobu mělo kupé velice atraktivní tvary s italským rukopisem, zatímco ostré hrany na zadních blatnících připomínaly křídla amerických křižníků. Za základ posloužila platforma s rozvorem 2,4 metru z modelu P120 Amazon včetně přední nápravy s dvojitými lichoběžníkovými rameny a poháněné zadní nápravy vedené dvěma podélnými rameny. Pérování bylo vinutými pružinami, brzdy vpředu bubnové, vzadu kotoučové.
Nejdříve bylo kupé představeno na fotografiích v roce 1958, ale prezentace nového sportovního vozu, respektive ještě prototypů, proběhla v roce 1960 na výstavách v Bruselu a v New Yorku. Do výroby se však dostal až na podzim 1961. Vyvstal totiž problém, kde kupé vlastně vyrábět, neboť kapacita švédských závodů byla naplněna. Původně přicházela v úvahu karosárna Karmann, ale po zásahu Volkswagenu, jako prioritního zákazníka, ke spolupráci nedošlo. Následovala další jednání, například s NSU, Hanomagem nebo karosárnou Drauz, ale také bezúspěšně. Nakonec našlo Volvo společníky v Anglii. Skelety karoserie vznikaly ve skotské firmě Pressed Steel Company a celá auta se kompletovala společně s mechanickými díly dovezenými ze Švédska, v automobilce Jensen. Do roku 1963 vyjelo z Anglie na dva tisíce vozidel, ovšem s nepříliš dobrou kvalitou. Anglické modely lze poznat především podle zakřiveného tvaru nárazníku a dekoračních lišt na bocích. Teprve pak byla výroba přenesena do Švédska.
První sérii poháněl kapalinou chlazený řadový zážehový čtyřválec s visutými ventily o objemu 1780 cm³, který s dvojicí karburátorů dosahoval výkonu 90 k při 5500/min. Větší inovace se vůz dočkal při přeložení výroby do Švédska (karoserie se v Anglii lisovaly až do roku 1968). Zvýšením kompresního poměru včetně modernějšího vačkového hřídele získal 6 koňských sil navíc, měl nová sedadla a dostal označení 1800S jako Sverige. Také zakřivené nárazníky byly nahrazeny klasickými rovnými.
Modernizace pokračovaly také v dalších letech, v roce 1968 se výkon vyšplhal na 107 k při 5600/min, o rok později byl objem motoru zvýšen na 2 litry, dostal elektronické vstřikování paliva řízené počítačem, větší sací ventily a nový vačkový hřídel. Výsledkem bylo 120 k při 6000/min. S novou mechanickou čtyřstupňovou převodovku, vybavenou funkcí Overdrive, dosahoval rychlosti až 185 km/h a na stovku se rozjel za 11 sekund. Při jízdě na čtyřku stačilo zatáhnou za páčku na středovém tunelu, čímž se elektricky přiřadila „pětka“ tzv.Overdrive.
Třebaže mělo nové Volvo větší objem, označení 1800 zůstalo, pouze přibylo E jako označení pro vstřikování paliva. Právě tento automobil vidíte na našich snímcích. Vpředu i vzadu je vybaven kotoučovými brzdami, přední kola jsou nezávisle zavěšena na lichoběžníkových ramenech a odpružena vinutými pružinami, vzadu byla tuhá náprava a podélná rameny, torzní tyč a vinuté pružiny.
Přístrojová deska svým charakterem připomínala kokpit letadla, jak bývalo ostatně u sportovních vozů šedesátých let zvykem. Všude spousta budíků, páček, ruční brzda byla umístěna nezvykle vlevo vedle sedadla řidiče.
Do roku 1972, kdy skončila výroba Volva P1800, jednoho z nejstylovějších klasických vozů za přijatelnou cenu, bylo vyrobeno necelých čtyřicet tisíc.
Jindra Lasík
