Již několikrát jsem se, vždy s několikaletou přestávkou, zúčastnil soutěže historických vozidel pod Orlickými horami. Poprvé byla uskutečněna před 27 lety a dodnes ji pořádá Podorlický veteran car club.
Pátek 6. srpna k večeru se sjíždí do prostor Střední školy v Dobrušce první účastníci akce. Přestože byl celý týden ve znamení teplého slunečného počasí, tak jako téměř každý letošní prázdninový víkend bylo opět mokro. Jakoby symbolicky si s sebou přivážíme temné deštivé mraky se spoustou vody. To ještě netušíme, jak bude v sobotu a jaké strašné škody tato přicházející oblačnost napáchá v různých částech naší republiky. Přesto nic nezabránilo výborné atmosféře předzávodového večera, klasická veteránská temata byla probírána ze všech možných i nemožných hledisek.
Sobotní ráno bylo opět ve znamení deště. Zprvu mírného, ale později sílícího a sílícího. Přesto se na start v Dobrušce kousek od náměstí vydalo přibližně 60 historických automobilů a motocyklů. Všehochuť. Od předválečených vozů Aero, přes anglické a německé sporťáky, rodinné limusiny východního i západného bloku, včetně ohromných amerik, k vojenské technice a nákladnímu Garantu.
Vlastní soutěž byla na pozvánkách prezentována jako turistická, případně sportovní rallye historických vozidel. Přeloženo, jde o jednu z nejtěžších a dle mého názoru nejpropracovanějších, pořadatelsky a účastnicky nejnáročnějších akcí, které znám. Mé domněnky se potvrdily. Rallye tak, jak má být. Poctivě udělaná náročná soutěž.
Úderem desáté hodiny odstartoval starosta města vlastní akci, kdy se startovalo systémem „Le Mans“, Čili všichni vyrazili současně a rozptýlili se podle mapy po městě. Šlo o to, aby v dané době našli 5 různých stanovišť, kde bylo přiděleno písmeno, z pěti písmen soutěžící vytvořil slovo, což bylo místo startu do druhé etapy. Zpestřeno neskutečným množstvím padající vody.
Vypočítat jízdní průměr do každé další etapy je samozřejmostí. Druhá etapa s cílem v Novém Městě je psána klasických šipkovým itinerářem okořeněným chytákem v podobě zrcadlově otočeného pole na jedné z křižovatek. Nachytalo se nás dost, přestože už některé finty známe z předchozích ročníků. Část etapy se jela podle „chlupaté čáry“, což je méně obvyklý, ale naprosto dokonalý záznam trasy jízdy. Zajímavostí byl měřený úsek policejním radarem, kdy se mělo jet rychlostí 30 km / hod. To všichni věděli, ale ve skutečnosti jela většina nás pomaleji, než měla. Z této průjezdní kontroly byla vytvořena fotografie a posléze předána jako úpomínkový list.
Po vydatném obědě opět počítáme čas a vyrážíme podle itineráře s podivně psanými vzdálenostmi (systém se mi podařil rozluštit asi až po deseti kilometrech) ven z města. Jelikož itinerář je napsán přesně, nic nebrání správnému pokračování množstvím různých malých asfaltových silniček zpestřenému zajímavými průjezdními kontrolami do obce Doly. Tam někteří z nás poprvé drželi v ruce golfovou hůl a snažili se, v rámci soutěže, trefit míčkem do prostoru jamky. Prý se to nepovedlo nikomu.
Závěrečná etapa se jela do Dobrušky podle vtipně popsané přiložené mapy.Opět samoobslužné úkoly v podobě hledání vyfotografovaných objektů a řada chytáků na průjezdních kontrolách.
Do cíle dorazili všichni více, či méně mokří. Motocyklisté a posádky otevřených aut spíše více mokří až promočení, ale všichni nadmíru spokojení. Následovalo vyhlášení vítězů s předáním množství cen.
Závěrem chci poděkovat hlavním pořadatelům manželům Hanouskovým z Dobrušky a celému pořadatelskému kolektivu, že i v dnešní době si dají práci zorganizovat takovou náročnou soutěž. Proto pro ty, kteří si chtějí opravdu zasoutěžit - Podorlická je ta, která vám to umožní.
Mgr.Tomáš Kunštátský - www.eurooldtimers.com