Toyota Corolla |

Toyota Corolla

1975 Corolla

     V roce 2007 oslavila japonská Toyota 70. výročí založení automobilky, která je dnes po GM druhou největší na světě. Zároveň se pravděpodobně na některých trzích rozloučí s modelem Corolla, jehož se v devíti generacích vyrobilo za 40 let přes 30 milionů.

     Kořeny světoznámé automobilky Toyota sahají až do 19. století a jsou spojeny se jménem Sakichi Toyoda (1867 – 1930). Nadaný syn tesaře vynalezl jednoduchý tkalcovský stav a založil řadu firem na výrobu textilních strojů. Volné prostředky z úspěšného podnikání věnoval vývoji automobilů. Po jeho smrti se vedení podniku ujal jeho syn Kiichiro Toyoda, který zdědil jeho technické nadání. V roce 1934 založil automobilové oddělení firmy Toyoda Automatic Loom Works, Ltd. a od roku 1936 začal vyrábět první osobní automobil Toyoda AA. V následujícím roce založil samostatnou automobilku nazvanou Toyota Motor Company, Ltd.

     Během druhé světové války se továrně v Aichi vyhnulo bombardování, takže po válce se mohla rozběhnout výroba modelu Toyopet SA, dosti připomínajícího německý Volkswagen „Brouk.“ Pak začala Toyota vyrábět terénní osobní automobily ve stylu amerického Jeepu. Po smrti Kiichiro Toyody (1952) se vyráběly typy Crown a Corona, prodávané v dealerské síti Toyopet. Tím se dostáváme až do poloviny šedesátých let minulého století, kdy firmu vedl synovec Kiichiro Toyody, Eiji Toyoda. Po krátkém období spolupráce s Fordem se Toyota pustila do vlastního vývoje velkosériově vyráběného vozu, nazvaného Corolla. Měl nahradit malý model Publica, vyráběný od roku 1961.

1. generace (1966 – 1969)
     První generace Corolly (dostala interní označení E10) byla představena v říjnu 1966 a okamžitě se začala vyrábět. Malý dvoudveřový automobil s rozměry 384,5 x 148,5 x 138 cm (délka x šířka x výška) a rozvorem náprav 228,6 cm poháněl čtyřválcový motor s objemem 1077 cm3 (výkon 60 koní SAE, rozvod OHV) a pohonem zadních kol. Maximální rychlost 140 km/h a spotřeba kolem šesti litrů na 100 km vyhovovala běžným uživatelům, pro které byla Corolla určena.

     Dvoudveřový model byl brzy doplněn čtyřdveřovým sedanem i verzemi kupé a kombi, nazvaném Wagon. V roce 1968 se začaly Corolly exportovat do USA s motorem 1,2 litru a došlo k prvnímu faceliftu. Začala tím tradice uvádění faceliftované verze zhruba po dvou letech výroby a další generace každé čtyři roky. Už v roce 1969 byla Corolla prvním japonským vozem, jehož celková výroba převýšila milion kusů.

2. generace (1970 – 1978)
     Rok 1970 přinesl premiéru Corolly druhé generace (série E20), která byla větší (rozvor se prodloužil na 233,5 cm) a měla výkonnější motory. Nejslabší měl objem 1166 cm3 (41 kW/55 k), novinkou byly motory 1,4 a 1,6 litru (56 – 86 kW). Karoserie byla ještě poplatná japonskému vkusu a její boční profil připomínal tvar láhve od Coca-Coly. Podstatně bylo vylepšeno zavěšení předních kol, vzadu ale zůstalo vše při starém.

     Výrobní čísla neustále stoupala, takže Corolla se stala druhým nejvíce prodávaným typem na světě. K dvou a čtyřdveřovému provedení přibyla verze kupé a kombi. K menšímu faceliftu došlo v roce 1973, kdy Corolla dostala novou masku chladiče a jinak řešené přední směrovky a zadní koncová světla. Kombi se vyrábělo pro japonský trh i po uvedení třetí generace.

3. generace (1974 – 1981)
     Toyota Corolla třetí generace (série E30) již byla více přizpůsobena potřebám evropského trhu a velké prodejní úspěchy zaznamenala i v USA, neboť tehdy vrcholila palivová krize, na kterou nebyly americké automobilky připraveny. Vlivem celosvětové recese zůstala třetí generace Corolly ve výrobě až do roku 1981. Podvozkové díly Corolly byly využity příbuznou značkou Daihatsu v modelu Charmant.

     Jak se stalo dobrým zvykem, nabídka verzí zahrnovala kromě dvoudveřového i čtyřdveřové provedení, sportovně vyhlížející kupé, poněkud exoticky vyhlížející provedení Liftback (v Japonsku se jmenovalo Levin GT) a sportovní varianta Corolly nazvaná Sprinter, dosahující s motorem 1,6 litru (81 kW/110 k) rychlosti až 190 km/h. Nesmělo samozřejmě chybět kombi Wagon. Přísné americké emisní předpisy si v roce 1978 vynutily náhradu původně dodávaných motorů typu 3K (1,2 litru) za motory 4K (1,3 litru). Většina vozů dodávaných do USA a prodávaných na domácím trhu ale používala větší motory 2T (1,6 litru) s výkonem kolem 56 kW.

4. generace (1979 – 1983)
     Poslední generací Corolly s klasickým uspořádáním pohonu (motor vpředu, pohon zadních kol) byla čtvrtá, představená v roce 1979. V této době dosáhla celková produkce Corolly úctyhodných 7 milionů vozů a denní produkce přes 2 300 vozů. Kromě hranatější karoserie, jejíž rozměry opět narostly (délka 410,5 cm, rozvor 240 cm), dostala Corolla nové řešení zadní nápravy s vinutými pružinami a panhardskou tyčí.

     Nabídka motorů byla doplněna o čtyřválec s objemem 1770 cm3 a v roce 1983 o první motor s rozvodem OHC (1588 cm3). Poprvé měla Corolla posilovač řízení. Modely ročníků 1980 – 81 dostaly pro některé trhy 4 přední světlomety, ale v dalších dvou letech se opět vrátily ke dvěma. Příchod další generace přežily jen verze kombi a van, které se vyráběly až do roku 1987.

5. generace (1983 – 1987)
     Pátá generace Corolly z roku 1983 byla první s předním pohonem a motory umístěnými vpředu napříč. Téměř současně s jejím uvedením na trh vyrobila Toyota desetimiliontou Corollu. Nabídka motorů zahrnovala třináctistovku s výkonem 51 kW (69 k) a motor 1,6 litru (62 kW/84 k). Novinkou byl vznětový motor se zdvihovým objemem 1839 cm3 a výkonem 43 kW (58 k).

     Základní čtyřdveřová karoserie se stupňovitou zádí měla proti předcházející generaci opět o něco větší rozměry (délka x šířka x výška: 413,5 x 163,5 x 138,5 cm, rozvor 243 cm). Kromě sedanu byl k dostání i pětidveřový Liftback a úhledné dvoudveřové kupé Corolla GT 16V s 16ventilovým motorem dosahujícím špičkového výkonu 91 kW (124 k). Nebylo divu, že s tak výkonným motorem jezdilo kupé až 195 km/h a že se uplatnilo i ve sportu. S Corollou GT 16V jezdil například český jezdec Antonín Charouz, který se spolujezdci Georgem Albertem a Helmutem Maierem skončil v závodě Evropského mistrovství cestovních vozů 1986 v Zolderu na 25. místě.

     Se stejným motorem se v USA prodával model GT-S s výklopnými světlomety a splývající zádí s velkým výklopným víkem kufru. Ty ale používaly starší podvozek se zadním pohonem. Milovníkům počítačových her je tento model znám z honičky Need for Speed: Underground 2. Velkou oblibu si také získal třídveřový hatchback Corolla Compact.

     V roce 1987 se začaly Corolly vyrábět kromě Japonska i přímo v USA, v závodě NUMMI (New United Motor Manufacturing, Inc) v kalifornském Fremontu. Zdejší Corolly nesly označení FX, respektive FX-16 s šestnáctiventilovými motory DOHC. Corolla se tak začala stávat celosvětovým vozem a její obliba dál rostla. Za vše mluví čísla: jen vozů páté generace se prodalo na 3,3 milionu.