Monteverdi
Švýcarsko se pyšní nejdůležitějším, každoročně pořádaným autosalonem v Ženevě, ale až na několik výjimek nemá vlastní výrobu automobilů. Jednou z nich byla v letech 1952 – 1982 značka Monteverdi, vyrábějící v malých počtech zajímavé sportovní a...
Peter Monteverdi se narodil 7. června 1934 na předměstí švýcarské Basileje v Binningenu, kde jeho otec vlastnil malou opravnu automobilů. Už v dětství bylo nejoblíbenější Peterovou hračkou šlapací autíčko a v sedmnácti letech postavil první vlastní automobil. Z vraku starého Fiatu vytvořil malé sportovní dvoumístné vozítko, nazvané Monteverdi Special.
Závodní začátky
Po smrti otce v roce 1956 převzal Peter Monteverdi opravnu aut v Binningenu a brzy se stal uznávaným specialistou na sportovní vozy. Stal se oficiálním prodejcem vozů Ferrari a později i Lancií a BMW. Začal také navrhovat a stavět závodní vozy pod značkou MBM, znamenající Monteverdi Basel (nebo také Binningen) Motors. Jeho vozy, určené především pro formuli Junior, si získaly dobrou pověst a prodávaly se do řady zemí. Vyrobil také několik sportovních dvoumístných vozů MBM Sport s mechanickými díly a motorem Osca (1092 cm3, 74 kW/100 k).
V roce 1961 postavil Peter Monteverdi první švýcarský vůz formule 1 a zúčastnil se s ním Velké ceny v Solitude (po dvou kolech vypadl s poruchou motoru). Čtyřválcový motor Porsche měl objem válců 1488 cm3 a výkon 107 kW (145 k). Přesto, že vůz dosahoval rychlosti až 270 km/h, nebyl úspěšný a Monteverdi se zaměřil na konstrukci sportovně cestovních automobilů.
Výkon, luxus, elegance
Od roku 1966 se Peter Monteverdi plně soustředil na vysoce výkonné luxusní sportovní automobily. Frankfurtský autosalon, pořádaný na podzim 1967, byl místem světové premiéry modelu Monteverdi High Speed 375S s krásnou karoserií Frua a vpředu umístěným výkonným vidlicovým osmiválcem Chrysler se zdvihovým objemem 7206 cm3, pohánějícím zadní kola. Vůz dlouhý 4,56 m (rozvor 2,51 m), široký 1,79 m a vysoký jen 1,23 m měl elegantní nízkou příď s chromovanou maskou chladiče a čtveřicí hlavních světlometů. Maximální rychlostí 250 km/h potvrzoval oprávněnost názvu High Speed.
O půl roku později se na ženevském autosalonu 1968 představil další kousek z dílny karosárny Frua, dvoudveřové kupé High Speed 375L s prodlouženým rozvorem (2,66 m) a délkou 4,79 m. Větší rozvor umožnil umístění plnohodnotných zadních sedadel, takže vůz byl čtyřmístný. Motor a výkony zůstaly stejné jako u typu 375S. Vozy se prodávaly v cenách okolo 70 tisíc švýcarských franků, což tehdy nebylo zrovna málo. Pro méně majetné zákazníky chtěl Monteverdi vyrábět levnější variantu sportovního kupé, ale zůstalo jen u studie nazvané Monteverdi 2000 GTI, postavené na dílech BMW s dvoulitrovým čtyřválcem 96 kW (130 k). Karoserii navrhl sám Monteverdi, její výrobu ale opět svěřil karosárně Frua.
Italská krása (Fissore)
Kusově vyráběné vozy se dobře prodávaly a kapacita karosárny Frua přestávala stačit. Monteverdi se proto muset ohlédnout po jiném dodavateli karoserií a našel jej v italské firmě Carrozzeria Fissore. Čtyřmístné kupé High Speed 375L Fissore dostalo mírně přepracovanou karoserii s výraznější maskou chladiče. Změněnou příď s klasickým umístěním dvojice světlometů a nízkou maskou v celé šíři vozu mělo i dvoumístné kupé 1969_HS_375S_Fissore High Speed 375S Fissore. Se stejným rozvorem vzniklo i několik kabrioletů 375C.
Od roku 1971 vyráběl Monteverdi velký reprezentační pětimístný model High Speed 375/4, dlouhý 5,31 m (rozvor náprav 3,18 m). Čtyřdveřové sedany nebo limuzíny (s dělicí stěnou za předními sedadly) byly vyrobeny v celkovém počtu kolem 30 kusů. Vozy se dodávaly v nejluxusnější výbavě, včetně samočinné převodovky Chrysler Torqueflite.
Na ženevském autosalonu 1972 se Monteverdi pochlubil dvousedadlovým kupé Berlinetta se sedmilitrovým motorem Chrysler V8 Hemi, který byl ještě o 10 koní výkonnější než předchozí modely s Chryslerovými motory. Při pohotovostní hmotnosti 1700 kg vzrostla maximální rychlost na úctyhodných 290 km/h. Z Berlinetty byla odvozena otevřená verze Palm Beach, vyrobená jen ve dvou exemplářích.
Žralok proti Ferrari
Monteverdi se nespokojil s dosaženými úspěchy ve výrobě luxusních sportovních vozů a chtěl se porovnat s absolutní automobilovou špičkou, jakou tehdy představovaly vozy Ferrari nebo Lamborghini. Už v roce 1966 začal pracovat na konstrukci vozu s motorem umístěným před zadní nápravou. V roce 1970 jej představil na „domácím“ ženevském autosalonu pod názvem Monteverdi hai 450SS (hai znamená německy žralok), charakterizujícím jeho agresivní tvary. Prototyp dvoumístného kupé dostal aerodynamicky vyzrálou karoserii Fissore se zakrytými světlomety a výkonný vidlicový osmiválec Chrysler Hemi, který z objemu 6974 cm3 dával podle specifikace SAE výkon 450 koní. Menší rozměry (4,28 x 1,79 x 1,09 m) a nižší hmotnost (1290 kg) umožňovaly dosahovat až 290 km/h a zrychlovat z nuly na sto za 4,9 s.
Plánovaná výroba v počtu kolem jednoho vozu měsíčně se ale neuskutečnila. Kromě prototypu z roku 1970 se do roku 1974 vyrobilo jen několik kusů s rozvorem delším o 6 cm, označením hai 450 GTS a velkým nápisem MONTEVERDI na bocích.
Do terénu, na cesty i do F1
Výroba superluxusních automobilů byla v roce 1976 nahrazena neméně exkluzivními offroady. Prvním terénním Monteverdi se stal model Sahara z roku 1978, což byl vlastně typ International Scout s upravenou maskou chladiče a vylepšeným interiérem. Dodával se s různými motory (4, 6 a 8 válců) a nechyběla ani prodloužená verze (Long). Dalším modelem této třídy byl upravený Range Rover, nazvaný Safari. Vůz dostal karoserii s hliníkovými panely, navrženou firmou Fissore a místo motoru Rover V8 se montoval větší Chrysler V8. Vůz se díky italskému vzhledu dobře prodával nejen v Evropě, ale i na Středním východě.
K výrobě cestovních vozů se Monteverdi vrátil v roce 1977, kdy byla série 375 (celkem bylo vyrobeno kolem 1 300 kusů) nahrazena typem Sierra. Šlo vlastně o poevropštěný Plymouth Volaré (úprav designu se opět ujal Fissore). Byl to prostorný sedan délky 4,88 m s motorem Chrysler V8 5,2 nebo 5,9 litru. Zajímavé bylo použití světlometů z Fiatu 125 a zadních světel z Renaultu R12. O rok později byla Sierra doplněna dvěma kusy dvoudveřového kabrioletu vycházejícího z typu Dodge Diplomat Coupé a jediným exemplářem kombi, který se už ani nepodařilo prodat.
Posledním pokusem Petera Monteverdiho prosadit se na sportovním poli bylo zakoupení britského týmu formule 1 v roce 1990. Závodní stáj Onyx byla přejmenována na Monteverdi – Onyx a jezdci Foitek a JJ Lehto se s modře zbarvenými monoposty Monteverdi zúčastnili (bez úspěchu) několika Velkých cen. Tyto formulové vozy s motory Ford Cosworth se pak staly základem prototypu Monteverdi hai 650 F1, kterým Peter Monteverdi zakončil svoji tvůrčí činnost.
Z továrny muzeum
V roce 1982 skončila výroba vozů s korunkou ve znaku a budova továrny Monteverdi v Binningenu byla upravena na muzeum, otevřené v roce 1985. Pokusil jsem se toto muzeum na Oberwilerstrasse osobně navštívit, ale otevírá se jen po předchozí telefonické domluvě a pro skupinu nejméně desíti osob. Hned vedle muzea je umístěn bar nazvaný high speed, připomínající zašlou slávu prestižní švýcarské značky.
Kromě výroby automobilů a závodění se Peter Monteverdi (zemřel v roce 1998) zabýval průmyslovým designem a navrhl celou řadu automobilových studií, člunů a hodinek (vždyť byl Švýcar).
zdroj: auto.cz