Jaguar Mk. I až X
1930 ss100 Jaguar používá k označení modelů nejčastěji jedno (C, D, E, S, X) nebo dvě písmena (XJ, XK). Výjimkou byly série velkých luxusních vozů označovaných římskými číslicemi. Poprvé byl takto oficiálně označen Jaguar Mark V z roku 1948.
Chceme-li najít kořeny velkých Jaguarů, musíme se vrátit až do třicátých let minulého století. Dva mladí motocykloví nadšenci William Lyons a William Walmsley založili v roce 1922 v Blackpoolu firmu Swallow Sidecars (SS). Po přemístění továrny do Coventry začali v roce 1931 vyrábět první cestovní vůz, dvoudveřové kupé SS-I, využívající díly z automobilů Standard. V roce 1934 opustil firmu Walmsley a Lyons začal spolupracovat s Harrym Weslakem a Williamem Heynesem.
V roce 1935 se poprvé objevilo jméno Jaguar, když Lyons představil čtyřdveřový SS Jaguar s dvouapůllitrovým motorem Standard, upraveným Weslakem na 77 kW (105 k). Elegantní karoserie s dlouhou přídí se podobala tehdejším Bentleyům, ty však byly čtyřikrát dražší. V roce 1937 doplnily nabídku motorů menší 1,5 a větší 3,5 litru. Šéfem experimentálního oddělení se stal Walter Hassan.
Během války se výroba automobilů zastavila a továrna SS přešla na výrobu sidecarů pro armádu a částí letadel Spitfire a Wellington. Po válce se ve zničeném Coventry postupně obnovila výroba předválečného typu, který se dnes neoficiálně označuje jako Mark IV.
Z pochopitelných důvodů se po válce změnil název firmy SS Cars Ltd na Jaguar Cars Ltd. Vozy se dodávaly v provedení Saloon (sedan) a Drop Head Coupé (DHC neboli kupé se shrnovací střechou). Motory 2,5 a 3,5 litru vyráběl Jaguar na zařízení zakoupeném od automobilky Standard. Ta nadále dodávala motor 1,5 litru.
Mark V a motor XK
V září 1948 představil Jaguar svoji první poválečnou konstrukci, model Mark V. Karoserie se ještě příliš nelišila od předválečného modelu, jen světlomety byly vestavěny do blatníků. Vozy se opět dodávaly v provedení Saloon a Drop Head Coupé s plátěnou střechou. Hlavní inovací bylo nezávislé zavěšení předních kol navržené Heynesem a hydraulické ovládání brzd. Pro vůz se plánoval nový revoluční šestiválec, ale nakonec bylo rozhodnuto, že pro něj je Mark V příliš konzervativní, takže zůstalo u starých šestiválců 2,5 a 3,5 litru. Do roku 1951 bylo vyrobeno 1675 vozů s motorem 2,5 litru a 8791 vozů s motorem 3,5 litru.
Nový, mimořádně pružný řadový šestiválec s objemem 3442 cm3 a se dvěma vačkovými hřídeli v hlavách válců (DOHC) dostal jméno XK a byl poprvé vystaven na londýnské automobilové výstavě v Earl’s Court v říjnu 1948 pod kapotou sportovního roadsteru XK 120. Tento motor dostaly později i velké Jaguary.
Mark VII – rychlý obr
Na londýnské Motor Show 1950 měl premiéru nástupce modelu Mark V, Jaguar Mark VII. Lyons nikdy nepoužil označení Mark VI, neboť jej používal Bentley u svého slavného modelu. Mark VII byl navržen hlavně pro americký trh, takže na evropské poměry se jednalo o opravdu velký vůz. Pětimístná limuzína s délkou téměř pět metrů (4,98 m) již měla moderní karoserii bez stupátek na blatnících a se zakrytými zadními koly.
Mark VII měl ještě rámový podvozek a zadní kola byla odpružena podélnými listovými péry. Vůz s hmotností kolem 1,7 tuny však nebyl nijak líný. S vynikajícím šestiválcovým řadovým motorem XK o výkonu 118 kW (160 k) dosahoval maximální rychlosti přes 160 km/h. Zájem o nový velký Jaguar byl obrovský, takže továrna se musela v letech1951 – 1952 postupně přesunout do nových provozů na Browns Lane (předměstí Coventry).
Velký Mark VII ukázal svoje schopnosti i na závodním kolbišti. Ronnie Adams korunoval řadu úspěchů vítězstvím na Rallye Monte Carlo 1956. Jaguar se tak stal prvním výrobcem automobilů, který ve stejném roce vyhrál Le Mans (D-Type) a Rallye Monte Carlo.
Evoluce (Mk VIII a IX)
Koncem roku 1956 byl Mark VII nahrazen mírně upravenou verzí Jaguar Mark VIII. Zvenku se odlišoval hlavně dvoubarevnou karoserií, zaobleným předním oknem bez dělicí příčky a širší mřížkou chladiče. Motor dostal novou hlavu válců, nazvanou nelogicky B-type, neboť následovala za hlavou C-type. Nová hlava měla změněný úhel ventilů a umožňovala zvýšení výkonu na 154,5 kW (210 k).
V roce 1957 byla továrna Jaguar vážně poškozena požárem. Výroba modelů D-Type a jeho cestovní verze XK-SS byla z tohoto důvodu ukončena, ale výroba velkých Jaguarů brzy pokračovala dál. Na londýnském autosalonu 1958 se představil nástupce modelu Mark VIII. Jaguar Mark IX měl prakticky identickou karoserii se svým předchůdcem, ale pod kapotou se objevila nová verze spolehlivého motoru XK s objemem zvýšeným na 3781 cm3 a výkonem 164 kW (223 k). Vůz měl kotoučové brzdy na všech kolech, posilovač řízení a nabízela se i automatická převodovka.
V luxusní výbavě nechybělo obložení interiéru ořechovým dřevem, kožené čalounění a hustý koberec na podlaze. Cestující na zadních sedadlech měli k dispozici výklopné stolky.
Nová vlna (Mark I a Mark II)
Mezitím investoval Jaguar značné prostředky do vývoje zcela nové řady menších sedanů. Poprvé v historii značky měl nový Jaguar, představený veřejnosti na londýnském autosalonu 1955, samonosnou karoserii. Tento typ karoserie, používaný na kontinentu již celou řadu let, měl proti rámové konstrukci nižší hmotnost a vyšší pevnost. Obavy z přílišné hlučnosti karoserie rozptýlil Bob Knight, když použil vhodné izolační materiály a gumové montážní bloky.
Při vývoji motoru pro nový automobil se uvažovalo o čtyřválcové verzi motoru XK (dostal dokonce pracovní název XK100), ale nakonec se zvolilo snížení objemu 3,4 litrového šestiválce XK. Nový motor měl objem 2483 cm3 a výkon 84 kW (114 k), proto dostal nový sedan označení Jaguar 2.4 (teprve později se název změnil na Mark I). Pro Jaguar to byl velmi důležitý a úspěšný model, který zahájil novou éru výroby ve velkých sériích.
Elegantní čtyřdveřová karoserie s rozměry 4,59 x 1,69 x 1,46 m (délka x šířka x výška) měla tradičně zakrytá zadní kola a oválnou masku chladiče, která se od té doby stala pro vozy Jaguar typickým znakem. Jak se na Jaguar slušelo, byla karoserie velmi dobře vybavena koženým čalouněním a obložením z ořechového dřeva.
V roce 1957 byla nabídka motorů rozšířena o větší motor 3,4 litru (157 kW), se kterým Jaguar 3.4 dosahoval rychlosti 190 km/h a díky tomu byl úspěšný i na závodních tratích. Koncem roku 1959 došlo k rozsáhlé modernizaci tohoto úspěšného modelu. Jaguar Mark II se na první pohled příliš nelišil od svého předchůdce. Měl však zúžené střešní sloupky a v důsledku toho i zvětšenou plochu oken. Změnila se i přední maska a mlhovky byly zapuštěny do přídě. Interiér měl opět dřevěné obložení, navíc dostal pohodlnější sedadla.
Ještě větší modernizací prošly mechanické díly. K motorům 2,4 (88 kW) a 3,4 (154,5 kW) přibyl později výkonný šestiválec 3,8 litru (162 kW). Zvětšený rozchod zadních kol přispěl ke zlepšení jízdních vlastností. Když se k tomu přidala plně synchronizovaná převodovka, posilovač řízení a vylepšené kotoučové brzdy, nelze se divit, že Mark II měl výborné prodejní výsledky. Jezdili v nich například i tehdejší hvězdy formule 1 Mike Hawthorn, Stirling Moss, Graham Hill a Denny Hulme. Celkem se za 10 let vyrobilo přes 90 000 vozů typu Mark II, tedy skoro třikrát víc než typu Mark I. Vzniklo také několik tisíc levnějších verzí 240 a 340.
Mark X a S-Type
V roce 1960 koupil Jaguar prestižní anglickou značku Daimler a přesunul do jejího velkého závodu v Coventry výrobu motorů. Hned v následujícím roce předvedl nástupce velkého typu Mark IX. Zatímco typy Mark VIII a Mark IX byly jen mírně vylepšenými verzemi typu Mark VII, přišel Jaguar Mark X se zcela novou koncepcí. Vůz byl opět koncipován převážně pro americký trh a svojí délkou 5,13 m a hmotností blížící se dvěma tunám se opravdu blížil americkým „křižníkům“ silnic. Měl samonosnou karoserií a používal upravené nezávislé zavěšení zadních kol z modelu E-Type, který měl rovněž premiéru v roce 1961. K pohonu se používal výkonnější šestiválec 3,8 litru se třemi karburátory SU, takže jeho výkon vzrostl na 198 kW. V letech 1961-66 vzniklo přes 18 tisíc Jaguárů Mark X.
„Naroubováním“ zadní části Jaguaru Mark X (včetně nezávislého zavěšení zadních kol) na karoserii typu Mark II vznikl v roce 1963 Jaguar S-Type. Vznikla tak luxusní verze modelu Mark II s velkým zavazadlovým prostorem a dostatkem místa pro nohy cestujících na zadních sedadlech. Až na drobné detaily (např. směrové ukazatele) byla přední část vozu identická s typem Mark II. V letech 1963 – 1968 se jich vyrobilo přes 25 tisíc s motory 3,4 nebo 3,8 litru.
Jaguar Mark X se v roce 1966 dočkal ještě jedné modernizace, když dostal motor s objemem 4235 cm3 a z toho plynoucí označení Jaguar 420, resp. 420G. Tyto vozy se vyráběly až do roku 1970, ale to už se na scéně objevila zcela nová řada velkých Jaguárů – XJ. Byl to poslední model, který vznikl pod vedením zakladatele firmy sira Williama Lyonse před jeho odchodem do důchodu v roce 1972.
zdroj: auto.cz
