Ford Thunderbird

Veterán1955 Ford Thunderbird

     V roce 1954 měl na autosalonu v Detroitu světovou premiéru dvoudveřový sportovní roadster Ford Thunderbird. Automobilka Ford tak rychle reagovala na úspěch konkurenčního Chevroletu Corvette, představeného v roce 1953.

     Na jméno nového automobilu byla vypsána soutěž, ve které vítěz získal „úplnou sadu oblečení.“ Název Thunderbird pochází od indiánů z pouští Arizony a Nového Mexika, kteří tak pojmenovali bůžka pomáhajícího lidem. Jeho mohutná rozepjatá křídla, neviditelná pro smrtelníky, vyvolávala větry, bouřky a tolik potřebný déšť. Mladí lidé však pro tohoto „hřmícího ptáka“ brzy našli přezdívku T-Bird. Za 50 let prošel Thunderbird mnoha změnami, úspěchy i neúspěchy, ale určitě se stal americkou automobilovou legendou.

     První sériový Ford Thunderbird, navržený Williamem P. Boyerem, sjel z výrobního pásu v Dearbornu (stát Michigan) 9. září 1954 jako model 1955. Thunderbird slavil okamžitý úspěch, neboť spojoval funkce sportovního vozu s americkými standardy komfortu. Vytvořil vlastně novou třídu osobních luxusních vozů (personal luxury), které vypadaly sportovněji než sedany, ale nebyly to pravé sportovní vozy. Dlouhá kapota motoru, zavěšená vpředu podle vzoru evropských sportovních vozů, byla opatřena elegantním nasávacím otvorem. Chromovaná mřížka chladiče, nárazníky s „raketovými“ výstupky a boční průduchy dávaly tušit sílu vidlicového osmiválce. Od začátku byl roadster standardně dodáván s pevnou snímatelnou střechou (hardtop).

     Model 1956 měl proti modelu 1955 jen několik menších kosmetických úprav. Zvnějšku se odlišoval krytem náhradního kola za zavazadlovým prostorem. Tento módní výstřelek se u amerických vozů čas od času objevoval a opět mizel. Stylistické prvky první generace T-Birdu se objevily i na běžných rodinných automobilech Ford. Příkladem je Ford Customline ročníku 1956, který převzal „stříšky“ nad předními světlomety, zadní skupinové svítilny a čelní sklo silně zaoblené do boků. Model 56 patří k nejvzácnějším T-Birdům neboť jich bylo vyrobeno jen 15631.

     Thunderbird pro modelový rok 1957 již přinesl více změn. Boční kulatá okénka v pevné střeše (porthole) se objevily již u modelu 56 a staly se jedním z typických stylistických prvků Thunderbirdů. U modelu 57 došlo především k prodloužení délky z původních 445 cm na 461 cm, ke změně přední masky a ke zvětšení „ploutví“ nad zadními blatníky. Náhradní kolo se opět vrátilo do zavazadlového prostoru, tentokrát však bylo umístěno svisle, takže nezabíralo tolik prostoru zavazadlům. V nabídce bylo i sedadlo řidiče s pamětí nastavení polohy (Dial-O-Matic). Na výběr byly čtyři motory. Série C měla vidlicový osmiválec o objemu 4,8 litru a výkonu 156 kW. V největším počtu byla vyrobena série D. Ta měla motor V8 5,1 litru (180 kW). Série E měla motor „High Performance Special“ o výkonu téměř 200 kW. Motor série F měl plnící dmychadlo Paxton-McCulloch VR57 a dosahoval výkonu přes 220 kW. Vůz s ním dokázal překonat rychlost 210 km/hod. Celkem bylo v letech 1955-1957 vyrobeno 53166 vozů první generace.

     Druhá generace byla představena na silvestrovské party roku 1958 v exkluzivním golfovém klubu Thunderbird v kalifornském Palm Springs. Jednalo se tentokrát o čtyřsedadlový vůz s karoserií prodlouženou na úctyhodných 522 cm. Jeho hranatější karoserie mu vynesla přezdívku „Square Bird.“ V roce 1959 se Thunderbird stal načas samostatnou značkou koncernu Ford. Kromě kabrioletu se prodávalo i kupé. Model na obrázku je z roku 1960.

     Rok 1961 přinesl třetí generaci Thunderbirdu. Z jeho tvarů je dobře patrné, proč dostal přezdívku „Projectile Bird.“ Kromě automatické převodovky, posilovače řízení a brzd nabízel i odklápěcí volant k usnadnění vstupu do vozu. Tento model chytil za srdce i nově zvoleného prezidenta USA Johna F. Kennedyho. Byl tímto vozem tak nadšen, že jich zařadil do inauguračního průvodu celou padesátku(!).

     V roce 1964 nastoupila móda tzv. Muscle Cars, tedy vozů s dlouhou přídí a krátkou zádí, která se nevyhnula ani Thunderbirdům. Tato čtvrtá generace již neměla s původním T-birdem prakticky nic společného. Motor V8 povyrostl na 6,4 litru a dosahoval výkonu kolem 220 kW.

     Pátá generace z roku 1967 byla typická světlomety skrytými v mohutné masce chladiče. Rozměry a výkony dále narůstaly. Sedmdesátá léta přinesla Thunderbirdům další zvětšení rozměrů, zvýšení luxusu a pohodlí a samozřejmě i ceny. Objevil se i čtyřdveřový sedan Landau. Pozadu nezůstaly ani objemy (přes 7 litrů) a výkony motorů (přes 260 kW). Příkladem může být model 1974, u kterého se opět objevila okénka v zadních sloupcích.

     Naftová krize v roce 1973 učinila přítrž tomuto trendu, takže model 1979 již měl menší rozměry a hranatější karoserii. V nabídce motorů se kromě vidlicových osmiválců objevily i motory V6 3,3 a 3,8 litru. Délka vozu jen o málo přesahovala 5m. Tato éra hranatých karoserií trvala jen krátce a v roce 1982 se objevil nový Thunderbird osmé generace s oblejší, „evropštější“ karoserií.

     Devátá generace měla premiéru v roce 1989 a znamenala návrat ke sportovnějším tvarům. Vydržel ve výrobě až do roku 1997. Po krátké přestávce se již v roce 1999 objevila studie nového Thunderbirdu, která se stala moderní interpretací klasické první generace. Sériový Thunderbird desáté generace se začal vyrábět v roce 2002 s motorem V8 3,9 litru o výkonu 188 kW. Dvousedadlový roadster s pohonem zadních kol má opět odnímací pevnou střechu hardtop a nechybí ani typické kruhové okénko v bočních sloupcích. T-bird tak může směle vstoupit do druhé padesátky let své výroby. Tím se může pochlubit jen málo vozů automobilové historie.

zdroj: auto.cz

1956
1956
1957
1957
1958
1958
1960
1960
1961
1961
1964
1964
1967
1967
1974
1974
1979
1979
1982
1982
 

 
img img img img img img img img
Eurooldtimers.com - Veterání, oltimer, historická vozidla Eurooldtimers.com - Veterání, oltimer, historická vozidla
6.11.2024
Copyright © 2000 - 2024 EuroOldtimers.Com TOPlist Reklama | Kontakt