Ford - století Fordu

Veterán1964 Ford Mustang

     O uplynulém dvacátém století se říká, že bylo stoletím atomu a také automobilu. Druhý největší americký výrobce Ford byl u toho a jeho legendární Model T byl odborníky vyhodnocen jako automobil století. Zakladatel firmy Henry Ford (1863 – 1947) byl navíc nedávno odbornou veřejností vyhlášen podnikatelem století v automobilovém průmyslu.Podívejme se nyní ve stručném přehledu na nejvýznamnější události ve stoleté historii druhé největší americké automobilky.

1903-1907
     16. června 1903 zakládá čtyřicetiletý Henry Ford spolu s dalšími jedenácti společníky Ford Motor Company. Henry Ford se s 25 procenty akcií stal viceprezidentem a vrchním inženýrem. Továrna na Mack Avenue v Detroitu vyráběla zpočátku jen několik vozů denně. Menší skupiny dělníků sestavovaly součásti vyrobené na zakázku v jiných společnostech. První vyrobené auto bylo prodáno 23. července 1903. Výroba se postupně zvyšovala a jednotlivé modely byly označovány písmeny abecedy od A do S. Za prvních pět let bylo vyrobeno kolem 20 tisíc vozů. Na konci tohoto období se Henry Ford stal prezidentem a většinovým vlastníkem firmy.

1908-1912
     Henry Ford uskutečnil svůj sen o výrobě auta, které by bylo dostatečně velké pro rodinu a přitom nenáročné na údržbu a snadno ovladatelné. V roce 1908 se značení Fordů dostalo až k písmenu T. Model T byl spolehlivý a hospodárný automobil za rozumnou cenu. Tento „univerzální automobil,“ jak jej Henry nazýval, se začal vyrábět v nové továrně na Piquette Avenue v Detroitu a měl okamžitý úspěch, který odstartoval novou éru osobní dopravy. Brzy dostal přezdívku „plechová Lízinka“ (Lizzie bylo tehdy oblíbené slangové označení pro spolehlivou služebnou). Se zvyšováním výrobních čísel se postupně snižovala cena vozu (z původních 825 $ až na 259 $). Roku 1911 byla založena anglická pobočka společnosti Ford. Zpočátku se v Manchesteru montovaly vozy z dílů dovezených z USA, později byla výroba zmodernizována podle amerického vzoru. Sídlem společnosti Ford (England) Ltd. se pak stal Dagenham v hrabství Essex.

1913-1924
     Henry Ford zavedl společně s Dánem Sorensenem první pásovou výrobu a způsobil tím zásadní převrat ve výrobním procesu modelu T. Montážní linka v první Fordově továrně v Highland Parku v Michiganu se stala vzorem sériové výroby pro celý svět. Vozy byly montovány na pohyblivých pracovních stolech („kolébkách“), které se přesouvaly na jednotlivá pracoviště. Aby se ještě dále zefektivnila výroba, byly Fordy T vyráběny pouze v černé barvě, neboť tato barva schnula rychleji než jiné barvy. Tehdy vznikla Henryho proslavená poznámka o tom, že zákazník dostane vůz v libovolné barvě, pokud si přeje černou. Lízinka se postupně modernizovala a o její univerzálnosti svědčí například i poněkud neobvyklý způsob přepravy domácích zvířat. Dalším revolučním počinem Henryho Forda bylo rozhodnutí, že jeho dělníci dostanou plat 5 dolarů denně, tedy dvojnásobek průměrného platu v USA. Tím omezil fluktuaci dělníků a mohl zavést třísměnný provoz s osmihodinovou pracovní dobou. V roce 1919 Henry a jeho syn Edsel získali podíly všech menšinových akcionářů a stali se jedinými vlastníky společnosti. V tomto roce také Edsel nahradil svého otce ve funkci prezidenta firmy. V roce 1922 koupil Ford společnost Lincoln Motor Company a pod touto značkou začal prodávat velké luxusní vozy. Poválečná konjunktura však již pomalu končila.

1925-1931
     V roce 1925 byla založena německá pobočka Ford AG v Berlíně. Zpočátku se vozidla dovážela z USA, pak se začala vyrábět v licenci. Firma si vedla úspěšně a proto byl v roce 1930 položen základní kámen nové továrny v Kolíně nad Rýnem. Na popud svého syna Edsela založil Ford leteckou společnost Ford Airlines a v roce 1925 začal vyrábět třímotorová dopravní letadla Ford Tri-Motor, která dostala přezdívku „plechová husa.“ Do roku 1933 bylo postaveno 196 těchto spolehlivých letadel s celokovovou konstrukcí a dvanácti pohodlnými sedadly pro cestující. Ford se tak významně zasloužil i o rozvoj civilní letecké dopravy. V roce 1927 byl vyroben patnáctimiliontý Model T, jeho prodej však začal váznout. Ford proto ukončil jeho výrobu a na šest měsíců uzavřel svoje továrny, aby mohl v klidu připravit nový automobil. Model A (se jmenovcem z roku 1903 neměl pochopitelně nic společného) byl proti modelu T výrazně modernější. Měl například hydraulické tlumiče, elektrické stírače čelního skla, měřidlo stavu benzinu, rychloměr a brzdy na všech kolech (model T měl brzdy jen vzadu). V letech 1927 až 1931 vyrobil Ford téměř 5 milionů vozů modelu A a nákladních automobilů.

1932-1937
     Ford se musel opět přizpůsobit měnící se situaci na trhu. Američané se stále více ohlíželi po výkonnějších automobilech s šestiválcovými nebo osmiválcovými motory. Tomuto trendu vyšel Ford vstříc uvedením modelu Ford V-8 s vynikajícím vidlicovým osmiválcovým motorem, který měl stejný výkon jako konkurence, ale byl levnější. Automobil se vyráběl v nové továrně Rouge a v roce 1935 překonal počtem prodaných vozů značku Chevrolet.

1938-1945
     Ford měl proti zbývajícím členům „velké trojky“ nejchudší paletu modelů, neboť nabízel vozy jen dvou značek – Ford a Lincoln. General Motors měl v té době šest značek a Chrysler čtyři. Byla proto vytvořena třetí značka koncernu Ford – Mercury, zařazená v hierarchii mezi levnější Fordy a dražší Lincolny. V roce 1939 byl představen první model této značky, proudnicový Mercury 8 s motorem V8 (silnějším proti Fordu o 10 k) a kapalinovými brzdami.

     Když Spojené státy vstoupily v roce 1941 – po japonském útoku na Pearl Harbour – do války, skončil Ford s výrobou civilních automobilů a začal vyrábět bombardéry B-24, letecké motory, tanky a další vojenská zařízení. V roce 1943 předčasně umírá Edsel Ford a do čela společnosti se krátce vrací Henry Ford, aby v roce 1945 předal „žezlo“ vnukovi Henrymu Fordovi II. Po skončení války se Ford opět vrátil k výrobě civilních vozidel. První poválečné Fordy vyjely z továrny už v červnu 1945, ale naplno se výroba rozjela až v říjnu.

1946-1949
     Poválečné americké Fordy vycházely z vozů ročníku 1942. Modely Deluxe měly šestiválcové motory a Super Deluxe motory V8. Také v britském Dagenhamu se začaly po válce vyrábět předválečné modely Anglia (dvoudveřové s motorem 993 cm3) a Prefect (čtyřdveřové s motorem 1172 cm3). V roce 1947 zemřel zakladatel firmy Henry Ford. Ve válkou zničené továrně v Kolíně nad Rýnem se výroba osobních vozů obnovila až v roce 1948. I zde měly Taunusy zpočátku předválečnou konstrukci s karoserií, která byla zmenšeninou amerických fordů. Fordy se začaly vyrábět i ve Francii. Moderně řešený Ford Vedette vyjížděl z továrny v Poissy. Na všech frontách se však již připravovaly nové modely. Ford Custom model 1949 se představil již v červnu 1948. Měl moderní konstrukci s mnohem nižší stavbou proti předešlým modelům a v historii automobilky Ford je považován za stejně přelomový jako model A v roce 1928. Dodával se s karoseriemi sedan, kupé, kabriolet a kombi.

1950-1952
     V roce 1950 následoval s novými modely i britský Ford. Consul se čtyřválcovým motorem a Zephyr s šestiválcem měly prakticky stejnou karoserii, Zephyr však byl o 100 mm delší a měl nezávislé zavěšení předních kol. Jako poslední přišel s poválečnou konstrukcí německý Ford. Taunus 12M s moderní samonosnou karoserií se představil v roce 1952. M znamenalo Meisterstück, tedy mistrovské dílo a 12 objem motoru (1,2 litru). Později byl nabízen i model 15M s motorem 1,5 litru, stejnou karoserií, ale odlišnou maskou.

     Do druhého padesátiletí své existence vstoupil Ford v období výrazného hospodářského oživení v USA. Začátkem padesátých let zde byl spuštěn velkolepý program výstavby dálniční sítě, propojující východ se západem a sever s jihem. Americké rodiny si začaly pořizovat druhé auto, výroba i prodej šly opět nahoru. Ford si nejen udržel svoje druhé místo mezi americkými výrobci, ale rozšířil ještě svoje globální aktivity.

1953-1960
     Ford se představil novými modelovými řadami s novými názvy: Crestline, Customline a Mainline. Zastaralé šestiválce s postranními ventily byly vystřídány modernějšími motory s rozvodem OHV. Také vidlicový osmiválec, vylepšovaný od roku 1932, se v roce 1954 dočkal své moderní verze s rozvodem OHV. Při objemu 3,9 litru dosahoval výkonu 95 kW (v nabídce byl i motor 4,1 litru). Světlo světa spatřil model Fairlane, vyráběný v několika generacích až do sedmdesátých let a sportovní Thunderbird, který se v desáté generaci vyrábí dodnes.

     Rok 1956 přinesl zrod další značky koncernu Ford – Continental. Nový vůz nesl označení Mark II, neboť první Continental si postavil v roce 1940 Edsel Ford pro svoji vlastní potřebu a potěšení. Označení Mark II nesly i evropské (britské) modely Consul a luxusnější Zodiac. V roce 1957 představil Ford dlouho očekávaný model pojmenovaný podle jediného syna Henryho Forda - Edsel. Jeho design byl zajímavý, zvláště maska chladiče ve tvaru koňského chomoutu a vodorovná zadní světla. Svojí velikostí a spotřebou však velkou oblibu nezískal a Ford utrpěl velkou ztrátu, když do roku 1960 prodal jen málo přes 100 tisíc těchto vozů.

     V dubnu 1959 byl ve Fordově továrně v Dearbornu vyroben padesátimiliontý vůz značky Ford. V následujícím roce představil Ford svůj první „kompakt“ Falcon jako reakci na zvýšené dovozy menších aut do USA. Byl to první americký vůz se samonosnou karoserií a první Ford skutečně vyráběný (ne jen montovaný) v Austrálii. Ve stejném roce se prezidentem firmy stal Robert McNamara, ale jen na několik měsíců, neboť byl jmenován ministrem obrany USA.

1961-1970
     V šedesátých letech se postupně prohlubovala spolupráce mezi britskou a německou pobočkou koncernu Ford. Ve Velké Británii slavila velké úspěchy Cortina (1962), prodávaná i u nás, a v Německu Taunus (1960), pro svoje tvary přezdívaný "baadevanne" (koupací vana). Byl položen základní kámen továrny v belgickém Genku a v roce 1967 byla založena evropská centrála s názvem Ford of Europe se sídlem v britském Essexu. Hned v následujícím roce bylo představeno první "evropské auto" – Escort, vyráběné v Anglii i v Německu. Escort první generace se uplatnil i na sportovním poli (rallye a mistrovství Evropy cestovních vozů). Také sportovní Ford Capri (1969) se vyráběl v obou zemích, měl ale odlišné pohonné jednotky.

      Také na sportovním poli byla šedesátá léta pro značku Ford úspěšná. Henry Ford II si umínil, že zvítězí v nejprestižnějším evropském vytrvalostním závodě v Le Mans. Když se mu nepodařilo koupit značku Ferrari, nechal ve Velké Británii postavit vozy Ford GT 40 (číslovka v názvu je odvozena od výšky vozu 40 palců). Ty pak skutečně v letech 1966 až 69 v Le Mans zvítězily.

     V USA se v těchto letech objevila řada nových modelů. V roce 1964 zaujal sportovně laděný čtyřmístný Mustang, který se na americkém trhu skvěle prodával a stal se splněným snem mnoha mladých lidí. Jeho duchovním otcem byl Lee Iacocca, který se později stal prezidentem společnosti Ford Motor Company. Také Mercury Cougar (představil se v roce1966, na obrázku je model 1970) měl sportovní charakter s dlouhou přídí skrývající motor V8. U cestovních vozů pokrýval Ford široké spektrum modelů od velké Galaxie (1965) až po „malý“ Maverick (1970).

1971-1980
     Další zbraní proti invazi japonských automobilů na americký trh mělo být subkompaktní Pinto. Tento vůz již měl opravdu evropské rozměry (délka 414 cm), měl však problémy s palivovou nádrží, neboť při kolizi zezadu mohlo dojít k výbuchu. 1,5 milionu těchto vozů bylo povoláno k opravě. Sedmdesátá léta tedy nezačala nejlépe a podíl Fordu na americkém trhu klesl v tomto desetiletí z 20% na necelých 17%. Velký podíl na tom měla ropná krize a recese v USA. V Evropě se Ford rozhodl vybudovat velkou továrnu v Almusafes, poblíž španělské Valencie a v roce 1976 tam začal vyrábět malou Fiestu s předním pohonem. Již v následujícím roce se prodalo 441 tisíc vozů a byl překonán Fordův rekordní prodej Mustangů. V roce 1980 odešel na odpočinek Henry Ford II a vystřídal jej Phil Caldwell. Poprvé tak stanul v čele firmy někdo jiný než člen Fordovy rodiny.

1981-1990
     Rozsáhlé investice do vývoje, nových zařízení a produktů spolu s radikálními úspornými programy vedly k obnově prosperity automobilky Ford. Nejúspěšnějšími modely se v tomto období staly Sierra v Evropě a Taurus v USA. Sierra (1982) nahradila řadu Taunus/Cortina a vyznačovala se moderními karoseriemi v provedení hatchback, kombi a později i sedan se stupňovitou zádí. Brzy následoval Ford Scorpio, luxusní vůz vyšší střední třídy, který získal evropský titul "Automobil roku 1986". Taurus (1986) měl společnou platformu s modelem Mercury Sable a zpočátku se potýkal s kritikou svého vzhledu. Dostal dokonce přezdívku „létající brambora,“ ale prodejně byl úspěšný. Stal se dokonce americkým vozem roku. Nejprodávanějším Fordem v USA však byla americká verze modelu Escort. V roce 1987 zemřel Henry Ford II, který se velice zasloužil o rozšiřování zahraničních aktivit společnosti Ford Motor Company. V osmdesátých letech vytvořil Ford také největší americkou leasingovou společnost Ford Credit a získal podíl v půjčovně automobilů Hertz. V roce 1990 koupil Ford tradičního výrobce britských sportovních vozů, Jaguar Cars Ltd.

zdroj: auto.cz

1908 Model T
1908 Model T
1913 Assembly Line
1913 Assembly Line
1917 Model T
1917 Model T
1927 Model T
1927 Model T
1928 Model A
1928 Model A
1932 Model IV8
1932 Model IV8
1932 v-8
1932 v-8
1948 Taunus
1948 Taunus
1949 Vedette
1949 Vedette
1952 Taunus 12M
1952 Taunus 12M
1953 Customline
1953 Customline
1955 Thunderbird
1955 Thunderbird
1960 Falcon
1960 Falcon
1960 Taunus 17M
1960 Taunus 17M
1962 Cortina
1962 Cortina
1964 GT40
1964 GT40
1965 Galaxie
1965 Galaxie
1968 Escort
1968 Escort
1969 Capri
1969 Capri
1970 Cougar
1970 Cougar
1970 Maverick
1970 Maverick
1976 Fiesta
1976 Fiesta
1978 Pinto
1978 Pinto
1982 Sierra
1982 Sierra
 

 
img img img img img img img img
Eurooldtimers.com - Veterání, oltimer, historická vozidla Eurooldtimers.com - Veterání, oltimer, historická vozidla
6.11.2024
Copyright © 2000 - 2024 EuroOldtimers.Com TOPlist Reklama | Kontakt