DeTomaso Pantera
Vášnivý závodník a podnikatel argentinského původu Alejandro De Tomaso odjel do Evropy, aby si splnil svůj sen, vytvořit supersportovní automobil nesoucí jeho jméno. S vydatnou pomocí od Forda se mu to podařilo a na autosalonu v New Yorku v roce 1970 ukázal světu krásné kupé s motorem Ford a karoserií Ghia, nazvané Pantera.
Alejandro deTomaso se narodil 10.července 1928 v Buenos Aires v rodině význačného politika. Jako mladík propadl kouzlu automobilových závodů a po vzoru otce se začal zajímat o politiku. Když se ocitl v opozici k diktátorovi Péronovi, odešel v roce 1955 do Itálie, kde pokračoval v závodění. Poitalštil si křestní jméno na Alessandro a oženil se s dcerou bohatého amerického bankéře Isabellou Haskellovou, se kterou se účastnil vytrvalostních závodů. V automobilovém sportu to dotáhl až ke dvěma startům ve formuli 1 a v roce 1959 založil v Modeně firmu De Tomaso Automobili.
Začínal kusovou výrobou závodních automobilů a na začátku šedesátých let minulého století se pustil i do stavby sportovních vozů. Kupé Vallelunga (1963) s laminátovou karoserií a čtyřválcem z Fordu Cortina našlo jen několik desítek kupců. Lépe na tom bylo pohledné kupé Mangusta (1966) s karosérií od Giorgetta Giugiara (tehdy ještě pracoval pro Ghiu) a pětilitrovým motorem Ford V8. De Tomaso jich do roku 1970 prodal čtyři stovky.
Triumvirát s Fordem a Ghiou
Koncem šedesátých let začal de Tomaso rozšiřovat svoji firmu nákupem dalších akvizic. V roce 1967 koupil karosárnu Ghia a brzy potom se pod jeho vlivem ocitla značka Maserati, výrobci motocyklů Benelli a Moto Guzzi a podíl měl i v automobilce Innocenti. Ford se v této době pokoušel o zvýšení image značky nákupem renomovaného výrobce vozů třídy GT. Když se mu po dlouhých námluvách nepodařilo získat Ferrari, bylo celkem logické, že se jeho zájem obrátil na DeTomaso Automobili, které již předtím dodával motory pro typ Mangusta. V září 1969 byla podepsána dohoda o technické spolupráci mezi americkým Fordem, továrnou DeTomaso a karosárnou Ghia na vývoji prototypů a vozů třídy GT (Gran Turismo), které se měly vyrábět v počtu 5 000 kusů ročně a prodávat v USA v rámci dealerské sítě Lincoln-Mercury. Očekávané počty karoserií nebyl de Tomaso sám ve své továrně schopen vyrobit a proto zakoupil blízkou karosárnu Vignale.
Designem samonosné ocelové karoserie Pantery byl pověřen stylista karosárny Ghia Tom Tjaarda. Ten sice v roce 1961 odešel ze studia Ghia, ale znovu se vrátil, tentokrát do funkce šéfstylisty. Výsledkem jeho práce bylo mimořádně nízké (110 cm) dvoumístné kupé s výklopnými halogenovými světlomety v ploché přídi a splývající zádí se svislým zadním oknem a čtyřmi mohutnými koncovkami výfuků. Celá horní část zádi byla výklopná a usnadňovala tak přístup k motoru umístěnému podélně za sedadly. Vzhled vozu vylepšovala litá magnéziová kola Campagnolo. Pod přední kapotou byl umístěn chladič, posilovač brzd a akumulátor, takže na zavazadla zbývalo jen symbolické místo. Pár tašek se ještě vešlo dozadu, pod zadní víko. Interiér vozu měl agresivní design s řadou přístrojů před volantem a na středovém panelu. Nechyběla klimatizace a elektrické stahování oken.
Pod konstrukcí podvozku byl podepsán Gianpaolo Dallara. Zkušený konstruktér závodních automobilů použil plně nezávislé zavěšení všech kol s dvojitými trojúhelníkovými rameny a vinutými pružinami. Všechna kola měla výkonné kotoučové brzdy. K pohonu byl zvolen tehdy nový Fordův motor 5,7 litru V8 „Cleveland“ s rozvodem OHV. Poháněl zadní nápravu přes plně synchronizovanou pětistupňovou převodovku ZF (systém transaxle). Se čtyřnásobným karburátorem Autolite dosahoval tento motor výkonu 228 kW (310 k).
Vozy vyrobené v letech 1971 a 1972 měly vpředu i vzadu malé chromované nárazníky. Koncem roku 1972 byl představen model Pantera L s černými nárazníky vpředu i vzadu, zlepšeným chlazením a dalšími vylepšeními. Mírnými úpravami prošla i přístrojová deska. Poslední Pantery konstruované pro americký trh byly vyrobeny na konci roku 1974 a zahrnovaly kolem 150 modelů GTS. Zvnějšku se modely GTS prakticky nelišily od svých předchůdců. Jen na kapotě se začaly objevovat větrací otvory a zvětšil se spoiler nad zadním oknem.
Výroba se postupně zvyšovala, ale plánovaných objemů se nikdy nepodařilo dosáhnout. V roce 1972 se vyrobilo 1550 kusů a v dalším roce 2030 kusů. Na konci roku 1974 byl v důsledku špatných výsledků v nárazových (crash) testech a nesplnění emisních limitů ukončen dovoz Panter do USA a skončila i těsná spolupráce s Fordem. Pantera se ale v malých počtech vyráběla dál a procházela dalším vývojem.
Na vlastních nohách
Následovalo několik dalších modelů. Ze závodní verze pro skupinu 4 byl odvozen typ Pantera GT4 s rozšířenými podběhy blatníků umožňujícími montáž širokých závodních kol s pneumatikami Pirelli P7. GT4 měl motor vyladěný na 243 kW (330 k) a dosahoval 250km/h. Vozy se vyráběly kusově a zákazníci si mohli objednat individuální úpravy, včetně barev a vybavení.
V roce 1980 se objevil model Pantera GT5 s velkým zadním spoilerem připevněným na víku motoru a přepracovanou spodní částí karoserie využívající tzv. „přízemní efekt,“ usměrňující proud vzduchu od spoileru pod přední maskou pod vůz. Dalším vývojovým stupněm byl model GT5-S z roku 1985, který představoval první výraznější facelift karoserie od uvedení Pantery v roce 1970. Změny zahrnovaly nové širší přední a zadní podběhy kol, boční větrací mřížky před zadními koly a nový předek vozu. Také interiér byl přepracován směrem k většímu luxusu a pohodlí.
Závodní verze
Nebylo žádným překvapením, když bývalý závodník Alessandro de Tomaso přišel koncem roku 1971 se závodní verzí Pantery, určené pro závody FIA ve skupině 4, ve které v té době dominovaly vozy Porsche 911, Chevrolet Corvette a Ferrari Daytona. Po řadě úprav se u závodní Pantery Gruppo 4 dosáhlo snížení hmotnosti pod 1250 kg. Úpravami prošel samozřejmě i motor a jeho výkon byl postupně zvyšován až na 346 kW (470 k). Na rovince Mulsanne při 24hodinovém závodu v Le Mans v roce 1972 překonala Pantera rychlost 280 km/h. První starty přinesly vítězství ve třídě na závodech v Monze, Spa a Zeltwegu, v Le Mans však dokončila závod jen jedna ze čtyř nasazených Panter na celkovém 16. místě (za volantem seděl Claude Dubois).
Zatímco pro skupinu 4 bylo podmínkou homologace 500 vyrobených kusů, u skupiny 3 bylo minimem 1 000 kusů. Jakmile De Tomaso dosáhl tohoto počtu, připravil typ Pantera Gruppo 3, který se prakticky nelišil od sériového provedení a mohl se pohybovat na veřejných komunikacích. Při hmotnosti 1360 kg dosahoval maximální rychlosti 260 km/h. Také tyto vozy dosáhly ve své třídě řady vítězství na silničních okruzích i závodech do vrchu. Z mnoha jezdců si zmínku zaslouží hlavně Antonio Trenti, Giuseppe De Gregorio a Chris Meek.
Pro rok 1973 byl připraven motor s výfukovým systémem z Fordu GT40, jehož výkon stoupl na 361 kW (490 k). Soukromé stáje dosáhly v tomto roce se závodními Panterami několika dalších vítězství (např. v Imole a na Hockenheimu), ale továrna De Tomaso ztrácela o přímou podporu závodní činnosti zájem.
Druhá míza
Na konci osmdesátých let se de Tomaso rozhodl k radikální modernizaci Pantery a využil přitom talentu italského návrháře Marcella Gandiniho. Nová Pantera SI prošla celou řadou úprav. Změnila se především celá spodní část karoserie, vzadu se objevilo velké přítlačné křídlo ve stylu Ferrari F40 a před dolním okrajem čelního skla našel místo unikátní aerodynamický spoiler. 17palcová kola s litými ráfky, obutá do pneumatik Michelin Z, umožňovala montáž velkých větraných kotoučových brzd Brembo.
Pod značně modernizovaným kabátem se skrývalo i velké množství mechanických změn. Původní samonosná karoserie byla nahrazena konstrukcí s pomocným trubkovým rámem. Dosáhlo se tím úspory hmotnosti a zvýšení tuhosti karoserie. Letitý motor Ford V8 Cleveland byl nahrazen upraveným pětilitrovým motorem Ford V8 z typu Mustang (stejný motor používal typ Mangusta). Motor vybavený elektronickým vstřikováním paliva měl výkon 224 kW (305 k) a Pantera s ním dokázala uhánět maximální rychlostí 270 km/h.
V interiéru došlo k výraznějším změnám již u typu GT5-S, takže model SI jej převzal jen s malými úpravami při zachování vysoké kvality zpracování a bohatého využití kůže. Tohoto posledního modelu Pantery se vyrobilo jen 41 kusů, z toho čtyři byly předělány na verzi „targa“ s odnímatelnou horní částí střechy (ta mohla být uložena pod zadním víkem). Konverzi provedla milánská firma Pavesi.
zdroj: auto.cz
