Americký bagr
V době, kdy znechucený Trevithick přerušil v Anglii své další pokusy s parním vozem, v americké Filadelfii, největším městě ve státě Pensylvánie a druhém největším americkém přístavu na řece Delaware, se chystala velká podívaná.
Tamní konstruktér a stavitel parních strojů Oliver Ewans dokončoval právě stavbu dosud největšího parního bagru pro zdejší přístav. O jeho mohutném stroji se již několik měsíců vzrušeně vyprávělo po celém městě. Ewansovy mechanické dílny stály ve středu města, daleko od přístavu, kam musel být mohutný bagr dopraven. Dostat jej do zátoky znamenalo znovu jej rozebrat a po částech převézt do přístavu. Ewans měl i jinou možnost: stavět bagr přímo na břehu pod širým nebem. Ale on zvolil třetí možnost a ta právě tolik vzrušila místní obyvatele. Rozhodl se, že bagr sestaví ve svých dílnách, ale rozebírat jej nebude, nýbrž dopraví na vodu po vlastní ose.
Ewans se pustil do odvážného díla. Plovoucí bagr, postavený na plochém pontonu, vybavil čtyřmi koly a jedno z nich opatřil zubovým převodem. Ten propojil se setrvačníkem parního bagru. Pak už jen stačilo zatopit pod parním kotlem, otevřít záklopku přívodu páry - a celý kolos se dal pozvolna do pohybu. Stačilo jen řídit přední kola a bagr se vlastní silou dopravil až k přístavišti, kde ho pak snadno spustili na vodu. A tak se i v Americe uskutečnila první jízda samohybného vozu. Ve skutečnosti ovšem nešlo o klasický parní vůz, ale spíše o stroj, který byl pomocí převodů z parního stroje transportován na místo určení. Ještě v roce 1790 se v Americe pokusil Nathan Read ze Salemu ve státě Massachusetts o konstrukci modelu dvouválcového parního vozu, ale nikdy jej ve skutečné velikosti nepostavil.
