William Murdock a ďáblův vynález
William Murdoch (1754 - 1839) Jmenoval se Murdock. Inženýr William Murdock (1754 - 1839). Měl to štěstí, že byl nadaný, průbojný a neodbytný. Neštěstí bylo v tom, že se narodil a žil v Anglii. Tam vynález parního stroje nepřijali s nějakým nadšením, ba zbrojili proti "parním novotám", kde to jen šlo. Pro Anglii byl vždycky představitelem dopravy ušlechtilý kůň a nikdo ho za žádnou cenu nemínil vyměnit za supící a prskající "ďáblův vynález". Na druhé straně se ovšem i v té staré dobré Anglii našli odvážní vynálezci, kteří viděli kousek dál, než na špičku nosu; ti ovšem museli své vynálezy, často velmi odvážné a pokrokové, dávat do souladu s domácími tradicemi. A tak nevíme, zda se spíš smát anebo vážně obdivovat pokusům, jak prosadit parní automobil, ale přitom zachránit koně.
Jeden z takových ztřeštěných nápadů představovala konstrukce koňského automobilu. Tvořil ho čtyřkolový vůz, na němž po pohyblivé plošině klusal kůň, svými kopyty jí pohyboval a pohon se pak přenášel na zadní kola. Jiný takový podivuhodný anglický samohyb představoval rozměrný dostavník, na jehož střeše chodil do kruhu kůň zapřažený do žentouru a jeho pohyb otáčel koly dostavníku. V roce 1824 vynálezce Snowden tento nápad vylepšil a navrhl přemístit koně i žentour do útrob dostavníku, aby to vypadalo, že vůz jede sám.
Starší čtenáři ještě pamatují žentoury, na našich vesnicích, kde kůň nebo kravka dlouhé hodiny chodili do kruhu a otáčeli žentourem, pohánějícím mlátičku. V oněch dobách, na které vzpomínáme, lidé ještě neznali spalovací ani elektrický motor.
Jediným zdrojem pohonné síly v dolech, drtírnách kamene, tavírnách rud či mlýnech byly velké žentoury, do kterých se zapřahalo někdy dvacet, někdy ještě více koní. Výkon se proto srovnával s výkonem koně - odtud název koňská síla. Proto výrobci prvních parních strojů udávali, kolik živých koní jejich parní stroj nahradí, aby si zájemci o technickou novinku uměli vůbec představit, co pro ně nákup parního stroje bude znamenat. Proto také James Watt zavedl jako měrnou jednotku výkonu koňskou sílu -" Horse Power - HP. A tak ten bláznivý dostavník, poháněný na střeše kroužícím koněm zapřaženým do žentouru, měl výkon jedné koňské síly.
Ale vraťme se k vynálezci Williamu Murdockovi. Ten si doma postavil model malého parního vozu a jezdil s ním po pokoji sem a tam. Murdock byl novou hračkou nadšený, méně však majitelka domu a ostatní spolubydlící. Stěžovali si, že v bytě pana inženýra se dnem i nocí ozývá hlasité syčení, supění, skřípání a rány ,které nedovolují lidem v noci spát. Proto paní domácí jednoho dne navštívila podivného nájemníka a důrazně mu dala na vybranou: buď okamžitě přestane s experimenty, které v jejím domě dělá, nebo se musí vystěhovat. Murdock slíbil, že už žádným hlukem nebude rušit své spolubydlící, ale v duchu si umínil, že se dalších úspěšných pokusů s parním modelem nevzdá. Rozhodl se zkoušet jej večer po setmění přímo v opuštěných ulicích ctihodného města Redrudhu, kde bydlil.
A tak vpodvečer jednoho letního dne roku 1786 vynesl svůj vozík na ulici, nařídil přední kola přímým směrem a zapálil pod kotlem lihovou lampu. Za chvilku, jakmile se začala tvořit pára, otevřel kohoutek jejího přívodu. A pak se přihodilo to, co značně zpomalilo a ohrozilo další práce na tomto zdárně se rozvíjejícím prototypu parovozu, a co se dostalo do dějin motorismu jako tragický případ první oběti, položené na oltář automobilismu. Vozík se totiž rozjel po nerovné dlažbě takovou rychlostí, že mu vylekaný Murdock brzy nestačil. Za večerního šera mu pak zmizel z očí a vzápětí se ozval zděšený výkřik. Parní vůz totiž na konci ulice vylekal z domu vycházejícího vikáře, před nímž se převrátil. Důstojný kněz s úděsem hleděl na podivný předmět u svých nohou, z něhož unikala pára, létaly ohnivé jazyky jisker a který převrácený na bok se točil na místě, jak parní stroj ustavičně poháněl jedno kolo. Kněz zoufale křičel: "Ďábel! Zjevil se mi ďábel!" Chtěl se před ním dát na útěk, ale ranila ho mrtvice a na místě zemřel.
Murdocka pak předvolali před soud, který mu zakázal další pokusy. Obrátilo se proti němu i veřejné mínění celého městečka. Nejhorší však bylo že Murdockovi další pokusy zakázal samotný James Watt. Co měl William Murdock společného s Jamesem Wattem? Watt postavil první parní stroj na světě. Cugnot jej umístil na vůz a dokázal, že vozidlo bez koní může jezdit. Watt v roce 1784 požádal o patent na „podstatné vylepšení strojů ohňových a parních“ a zároveň na stroje, které mohou být jejich prostřednictvím poháněny. To znamená, že nezapomněl na svou původní myšlenku, že by parní stroj přece jen mohl pohybovat nějakým způsobem vozidlem. Alespoň o tom svědčí poznámka v jeho deníku: "Pracuji nyní na svém sedmém vynálezu. Jde v podstatě o to, jak využít parního stroje k dopravě osob i zboží z místa na místo, ovšem za předpokladu, že vozidlo se bude pohybovat samo. "
Nakonec Watt svého úmyslu zanechal a rozhodl se napřít všechny své síly na dokončení vynálezu, který v té době považoval za důležitější a potřebnější: využít parního stroje k čerpání vody z dolů. Proto si dal pohon vozu párou pouze patentovat, ale víc už se jím nezabýval. Byl však zřejmě kromě dobrého vynálezce i dobrým obchodníkem a dobře si spočítal, že nebude na škodu stát se společníkem majitele továrny na důlní čerpadla. Tak vznikla v roce 1775 v Soho na předměstí Londýna firma Boulton a Watt. Zdálo by se, že novým výrobcům tehdejší majitelé šachet utrhají ruce, protože spodní vody ohrožovaly těžbu ve všech dolech a tehdy nebyl známý jiný způsob čerpání než ruční nebo pomocí koní.
Ale opak byl pravdou. Nový vynález se po celé Anglii setkával s nedůvěrou a často i výsměchem. Navíc angličtí horníci se z pochopitelných důvodů bránili tomu, přijít o zaměstnání jen proto, že je nahradí nějaký "čertův vynález". A tak instalovaná parní čerpadla poškozovali nebo zcela ničili. Firma proto přijala mladého inženýra Williama Murdocka, aby šachty postupně objížděl a nový vynález - parní důlní čerpadlo - všude nabízel. Murdock příliš úspěšný nebyl. Těžko říci, zda proto, že se příliš nesnažil, či proto, že první čerpadla firmy Boulton a Watt byla značně poruchová - a nespolehlivá. V majitelích továrny zase budilo podezření, proč Murdock přináší tak málo nových objednávek, a poslali za ním tajně své inspektory, aby si ověřili, zda jejich výrobky přesvědčivě propaguje. Ukázalo se, že Murdock parní stroje obhajoval přímo ohnivě. Když se mu horníci vysmívali, a z některých šachet ho dokonce vyháněli za bránu, Murdock, mimochodem zdatný boxer, vyzýval nejsilnější horníky na souboj. Protože většinou vždycky zvítězil, získával si pomalu mezi havíři úctu a sympatie. V městě Redrudhu jej potom jmenovali inspektorem důlního závodu.
Poněvadž byl tak upoután na jedno místo po delší dobu, trávil volný čas stavbou modelů parních vozů. Práce tehdejšího vynálezce parních vozů se spíš podobala práci vojenského pyrotechnika: přetopený parní kotel hrozil každou chvíli výbuchem a přitom tlak páry v kotli byl pro potřeby pohonu vozu směšně nízký. Murdock se však nebezpečí nezalekl a rozhodl se postavit nový typ parního kotle, v němž by mohl podstatně zvýšit tlak páry.
Začal nejprve se stavbou modelu, který měl výšku 30 cm a úspěšně popojížděl po pokoji. Když tento model poprvé uviděl v provozu v roce 1786 spolumajitel firmy Boulton, nadšeně o tom psal svému společníkovi Wattovi: "Vozík jezdí sám dokola po pokoji a uveze lopatku, pohrabáč nebo celý kbelík na uhlí." Watt se nenechal strhnout nadšením svého firemního společníka a zakázal Murdockovi další pokusy pod hrozbou, že jej okamžitě propustí z místa inspektora a podá na něj žalobu pro porušení jeho patentního práva. Murdock, poněvadž byl sám nemajetný a proto na firmě finančně závislý, musel nakonec slíbit poslušnost.
