Ettore Bugatti – světová legenda
Bugatti 57C Ventoux Coupé Ettore Bugatti, nadaný konstruktér, motoristický nadšenec, ale i umělec, sochař, pěstitel siamských koček, čistokrevných foxteriérů i závodních koní. "Patron", jak mu říkali všichni, nebo též "Kouzelník z Molsheimu", sice už od roku 1947 nežije, ale vozy s jeho jménem a zejména závodní speciály dodnes udivují klasickou technickou krásou a tvarovou dokonalostí.
Ettore Bugatti vyrostl v rodném Miláně. Jeho otec, malíř, sochař a architekt, ve svém domě přijímal kulturní představitele té doby, ať už to byli Puccini nebo Leoncavallo. Není divu, že mladý Ettore se chtěl stát také umělcem, zatímco jeho bratr Rembrandt zase mechanikem. Ale pak se nečekaně Ettore v roce 1895, tedy ve svých čtrnácti, pustil do stavby motorové tříkolky. Později zhotovil vylepšenou dvoumotorovou tříkolku a vyhrál s ní devět z deseti závodů, jichž se zúčastnil. Pak si postavil automobil, který měl čtyři motory! S dalším automobilem vlastní konstrukce získal na mezinárodní výstavě Velkou cenu města Milána.
V roce 1908 zkonstruoval ve sklepě rodného domu první "čistokrevný" vůz nesoucí značku Bugatti a o rok a půl později zakládá výrobní závod v Nolsheimu. Pak už přichází jeden sportovní úspěch za druhým a vozy s typickou přední maskou ve tvaru koňské podkovy se stávají slavnými. Nikdo přesně neví, kolik typů a modelů Bugatti vlastně postavil, ale bylo jich nejméně 75. Ti, kteří s ním pracovali, často vzpomínali, že u něho nikdy neviděli logaritmické pravítko. Nosil v kapse pouze malý štůsek ušmudlaných lístků, na které si načrtával potřebné číselné údaje a kóty. A vždycky na milimetr přesné a správné.
Těsně před vypuknutím první světové války Bugatti raději zakopal tři nové hotové motory typu 13; když válka skončila, vykopal je, zamontoval do vozů a v roce 1920 s nimi zvítězil v Le Mans. Na tomto okruhu, ještě poničeném od těžkých vojenských transportů, začal opět porážet výkonnější stroje konkurenčních značek. Tehdy panovalo přesvědčení, že na nerovném silničním povrchu se mohou uplatnit jen mohutná, těžká monstra. Bugatti dokázal, že právě jeho lehký vůz s tuhým rámem se zejména v zatáčkách ovládá mnohem snáze, než těžké závodní vozy.
V roce 1939 se objevil na okruhu v Le Mans nový vůz Bugatti typu 57 a vedl od startu až do cíle, aniž bylo třeba během 24 hodin závodění jedinkrát otevřít kapotu. Ale v témže roce nalezl ve voze tohoto typu smrt mladší Bugattiho syn Jean, když se na silnici vyhýbal opilci. Zdrcený "Patron" se okamžitě odstěhoval do Paříže a vedení závodu předal o patnáct let staršímu Jeanovu bratrovi Rolandovi.
Druhá světová válka přerušila jakoukoliv konstrukční činnost. Jezdci ukryli závodní auta ve stodolách a opustili Francii. "Patron" odmítl naléhání fašistického vládce Itálie Mussoliniho, aby se usadil v rodné Itálii. Po obsazení Francie nacisty začal kreslit v Paříži nové typy vozů pro poválečnou výrobu. Zůstaly však jen na papíře. Neměl už je kdo vyrábět. Bugatti umírá v roce 1947 ve stáří 66 let. Jeho vozy, typické svou modrou barvou, ještě dlouho vítězily na závodních drahách světa.
