Trekka - legendární projekt
Novozélandský rozhlasový redaktor Todd Niall v roce 2004 publikoval svoji knihu s názvem „The TREKKA Dynasty“. Autor se zde soustředí na unikátní a i u nás málo známý projekt, jenž vzniknul skloubením podvozku Škody Octavia s novozélandskou karoserií ve stylu prvních Land Roverů. Jeho kniha však vyčerpávajícím způsobem popisuje i celkový automobilizmus na Novém Zélandu od jeho počátku až do sedmdesátých let. Ačkoli jde o Niallovu literární prvotinu, snese nejpřísnější měřítka s ohledem na kompletnost a ucelenost informací, které jsou řazeny velmi pečlivě a podrobně, součástí publikace je také řada unikátních fotografií. Kniha „The TREKKA Dynasty“ vyšla v Anglickém jazyce.
Todd Niall se ve své knize zaměřil především na osudy osob stojících na počátku novozélandského automobilizmu a na jejich historické role. První kapitoly popisují život sourozenců Noela a Arthura Turnerů, britských imigrantů, kteří se od začátku třicátých let dvacátého století v novozélandském Aucklandu živili obchodem s auty. Zejména díky charismatické Arthurově osobnosti se jim záhy podařilo spustit úspěšné aukce ojetých vozidel, které vozili z Anglie. Automobily byly na Novém Zélandu nedostatkovým zbožím, a to vzhledem ke striktním vládním opatřením omezujícím import cizího zboží, jejichž cílem byla ochrana skromných státních devizových fondů. Poptávka však byla velmi silná, zejména po malých dodávkových autech. Bratři Turnerové proto nalezli řešení, které danou situaci řešilo: navázali spolupráci s britskou automobilkou Jowett Javelin, začali do své domoviny v dřevěných bednách dovážet podvozky jejích lehkých dvouválců opatřených motorem a přední částí kabiny a v Aucklandu je prodávali pod značkou Bradford. Ale samozřejmě až po instalaci dodávkové karosérie, která probíhala ve sto padesát kilometrů vzdáleném Whangarei, kam holé podvozky vozili řidiči po vlastní ose.
Po druhé světové válce se Jowett dostal do velkých nesnází a bylo třeba hledat jiného dodavatele. Ted Fort z vedení aucklandské továrny se proto vydal do Evropy na průzkum. Po řadě peripetií nakonec navázal spolupráci s Volkswagenem a od roku 1954 se v nové moderní továrně ve městě Otahuhu z dovážených dílů montovaly VW Typ 1. Todd Niall zde prokazuje obdivuhodně přesnou znalost poměrů panujících ve Volfsburgu těsně po válce, včetně zvyků tamního ředitele Heinricha Nordhoffa. Ve stejné době byl na Nový Zéland z Volkswagenu poslán nekonvenční inženýr Ulrich Hans Adolf Jakubassa, který zde se svojí pojízdnou školou objížděl jednotlivé prodejce. Školil je na specialisty na opravy vozů VW typu 1, ale i Transporterů, které se zde ještě v roce 1955 začaly také montovat. V hlavním městě Wellingtonu však záhy postavily své montážní závody koncerny Ford a General Motors a Turnerům bylo jasné, že musí zakoupit licenci na výrobu dalších aut. Noel Turner do nejužšího výběru vybral automobilky Peugeot, Fiat, Simca, Renault, Citroën a - Škoda.
Společnost Motor Lines na Nový Zéland dovážela auta značek Renault či Alvis a od roku 1956 získala i značku Škoda. Ještě téhož roku sem dovezla několik sedanů Škoda 1200, které se díky svému šestimístnému uspořádání umístily většinou v taxislužbě, ale nebyly příliš oblíbené kvůli slabému motoru. Rok nato sem začali dovážet československou novinku: model 440, záhy přejmenovaný na Octavia. Ten zaznamenal již větší úspěch, síť zastoupení značky Škoda na území Nového Zélandu se rozšiřovala, ale mladoboleslavská automobilka nebyla schopna expedovat potřebné množství kompletních vozů. Problém s dodávkami vyřešilo zahájení montáže Octavií z dovážených dílů v roce 1961. Téhož roku byl Phil Andrews, spolumajitel. společnosti Motor Lines, pozván Motokovem do Československa na prezentaci nového modelu 1000MB. Todd Niall zde cituje z jeho pozdějšího vyprávění. Andrews byl prý překvapen mimořádně vstřícným jednáním ze strany Motokovu, který by prý dal cokoli za uzavření kontraktu, z něhož by do komunistické země plynula „tvrdá měna“. Autor knihy zde opět dokazuje precizní znalost problému a prostředí. Popisuje tu specifika zahraničního obchodu v komunistických ekonomikách, ale i „švestkový burbon slivovice“. Z Andrewsova jednání vzešel kontrakt na dovoz nových sedanů 1000MB, které se na Novém Zélandě začaly s úspěchem prodávat jako Škoda Sabre. Již v roce 1965 však byl Andrews v Mladé Boleslavi znovu: tentokrát zde uzavíral kontrakt na dodávky kompletních podvozků vozů Octavia, na něž se na Zélandě budou stavět víceúčelové karosérie. A zde se příběh Phila Andrewse protnul s životem Noela Turnera: Andrews s ním uzavřel dohodu o spolupráci na projektu, protože se náhle zděsil jeho plánovaného rozsahu, protože jím daleko přesahoval vše, co dosud sám podniknul. Již na počátku roku 1967 se v továrně v Otahuhu naplno rozběhla výroba vozu Trekka, jemuž je vlastně celá kniha věnována. Vzniklo auto, které se na Novém Zélandě stalo legendou.
Trekka byl automobil, na němž byl největší podíl místní práce ze všech vozů dosud vyrobených na Novém Zélandě. Na robustní a spolehlivý podvozek Octavie s motorem 1 221 cm3 o výkonu 47 koní se montovala lehká a jednoduchá karosérie. Vůz byl určen na silnici a do lehčího terénu, pro převoz osob i nákladu, a jedinou konkurencí mu byl nedostupný Jeep a příliš drahý Land Rover. Trekka však měla poháněna pouze zadní kola, ačkoli provoz mimo silnice záhy usnadnil nový svorný diferenciál Balance Traction místní konstrukce. Karosérie umožňovala širokou škálu modifikací, Trekka se stala vhodným a dostupným dopravním prostředkem pro většinu novozélandských motoristů. Ve prospěch Trekky hovořila také cena 899 liber, levnější byly jen malý Austin Mini, zastaralý Ford Anglia a dovážená Škoda 1000MB alias Sabre. Trekka vstoupila do každodenních životů všech novozélanďanů, kteří si značku Škoda zamilovali. Jednoduchá a spolehlivá konstrukce vydobyla škodovce velmi silnou pozici. Ta byla navíc hned od počátku podporována nejrůznějšími propagačními jízdami a účastí na sportovních podnicích, jež měly za úkol zdůraznit spolehlivost vozů Škoda a jejich výkonnost. Časy se však rychle měnily. Komunistický ekonomický „systém“ na přelomu šedesátých a sedmdesátých let opět prokázal svoji životaneschopnost, když bezradně začal přepouštět místo na výsluní moderním a levným japonským autům. Začátek sedmdesátých let byl charakterizován nákladními automobily bloudícími Novým Zélandem a plnými nových vozů Škoda 100L, pro něž bez propagace mateřské automobilky nebyl Noel Turner schopen prostřednictvím chřadnoucí dealerské sítě najít nové majitele. A to ani přes sportovní úspěchy, kterých vozy Škoda i na místní půdě stále dosahovaly. Poslední Trekka byla na Novém Zélandě registrována roku 1974.
Kniha Todda Nialla zasvěcená unikátnímu vozu Trekka končí zmínkou o smrti Arthura Turnera v roce 1989. Součástí publikace jsou autentické vzpomínky některých manažerů a zaměstnanců, kteří se na přípravě a produkci tohoto vozu podíleli. Kniha „The TREKKA Dynasty“ se vyznačuje kvalitní angličtinou a přesnými a objektivně interpretovanými informacemi, jakož i bohatou obrazovou dokumentací. Sáhnou po ní nejen obdivovatelé vozů Škoda, ale také ti, kteří se rádi dozvědí o historii automobilového průmyslu na Novém Zélandě, kam se automobilka Škoda Auto vloni, po třiceti letech, vrátila se svojí současnou typovou řadou.
Niall, Todd: The TREKKA Dynasty. Auckland, Nový Zéland: Iconic Publishing, 2004. ISBN 0-476-00757-7. Kniha k dispozici v knihkupectví Peter Milbank-Jones, 113 Seabrook Rd., CT215RB Hynte, Kent, England.
Autor: Jiří Duchoň
Laskavostí magazínu TIPpro Oldtimer
