VW Typ 2 - Transporter I.díl
Jen málokterý automobil se stane legendou ještě za svého života. Zřejmě vůbec jediným užitkovým vozem, kterému se to podařilo, byl VW Typ 2, nebo chcete-li Bus či Transporter. Stal se kultovním vozem amerických hippies, pomohl postavit válkou zdevastovanou Evropu na nohy a dnes jej opatrují nadšenci po celém světě. Někteří své staré Transportery uchovávají v úzkostlivě původním stavu, jiní je modifikují až do neuvěřitelných podob. V našem seriálu se zaměříme postupně na všechny generace Transporterů s motorem vzadu.
Po skončení druhé světové války spadala továrna ve Wolfsburgu do britské okupační zóny. Byla těžce poškozena spojeneckými nálety z roku 1944 a teprve v roce 1947 se ji podařilo obnovit tak, že mohla být znovu spuštěna výroba Volkswagenu Typ 1, zvaného Brouka. V továrně byl mimo jiné zoufalý nedostatek manipulační techniky, která by pomáhala s přesunem dílů a rozestavěných vozů v rámci výrobního procesu. Pracovníci vývojového oddělení proto navrhli zvláštní valníček s pracovištěm řidiče umístěným až za nákladní plochou, který spočíval na podvozku Kübelwagenu, válečné mutace platformy Brouka. Toto nouzové řešení bylo až nečekaně úspěšné.
Holandský prodejce vozů Volkswagen Ben Pon několik takových vozidel v továrně viděl a silně na něj zapůsobily. Navrhnul proto tehdejšímu správci Volkswagenu plukovníku Charlesi Radclyffovi, ať podobné užitkové vozidlo uvede po boku Brouka do sériové výroby, že by šlo jistě o výrobek výborně prodejný. Celá továrna však napínala veškeré úsilí k udržení výroby Brouka alespoň na 250 vozů denně, o osudu automobilky totiž ještě nebylo definitivně rozhodnuto, a tak musel plukovník Radclyff Ponův návrh zamítnout. Ale hned 1. ledna 1948 převzal vedení Volkswagenu Heinz Nordhoff a když uviděl Ponův primitivní náčrtek, začal podnikat vše proto, aby takové vozidlo Volkswagen mohl začít vyrábět.
Nordhoff později poznamenal: "Pokud je potřeba vytvořit krabici na kolech, je krabice na kolech tím nejlepším řešením." Věci okolo budoucího lehkého užitkového vozu záhy vzaly rychlý spád. Už 20. listopadu 1948 měl Nordhoff před sebou plány dvou konceptů, označených jako A a B. Vybrána byla druhá verze a již 5. dubna 1949 bylo zahájeno testování prvního prototypu.
Spočíval na podvozku běžného Brouka, samozřejmě patřičně vyztuženém pro větší zatížení. Brzy byl posílen brzdový systém, zároveň došlo i k zesílení přední nápravy a tlumičů. Do nábojů zadních kol byly také přidány redukční převody pro podpoření akcelerace, šlo tedy o stejné řešení jako v případě válečného Kübelwagenu. Vzhledem k objemu motoru pouhých 1 131 ccm a uvedené úpravě převodů činila nejvyšší rychlost vozu jen asi 80 km/h. Současně byla změněna konstrukce sedadel, dveře byly odlehčené a vyztužené, prostor pro náklad byl zvětšen odstraněním zbytečných výčnělků a úpravou vnitřního krytu motoru, čímž bylo možno do zádi instalovat výklopné dveře a okno.
Prototyp podstoupil 12 000 testovacích kilometrů a 19. května 1949 Nordhoff oznámil, že sériová produkce začne v listopadu, nebo nejpozději v prosinci téhož roku. Současně vydal pokyn ke stavbě čtyř předváděcích dodávek a dalších dvou testovacích vozů. Dvě dodávky měly zvláštní provedení interiérů a jedna byla řešena jako osmi až devítimístný mikrobus. U tohoto vozu byl na návrh Nordhoffa doplněn horní kryt motoru izolační vrstvou zamezující přehřívání interiéru od motoru.
Úpravou vnějších tvarů založenou na aerodynamických zkouškách se podařilo docílit snížení součinitele odporu vzduchu z 0,75 až na 0,44. Také díky tomu vzrostla nejvyšší rychlost plně vytíženého vozu na 86 a prázdného až na 92 km/h.
Cílem bylo vytvořit automobil, který by uvezl tolik, kolik sám váží. Objem prostoru Transporteru určeného pro náklad tvoří téměř dvě třetiny celkového objemu karosérie. Posádka sedí nad přední nápravou, motor s převodovkou je zase uložen až úplně vzadu, takže rozložení hmotnosti mezi nápravami je téměř za všech okolností dokonale rovnoměrné. Velké boční dveře a relativně nízko uložená podlaha umožňují snadnou manipulaci s nákladem.
Volkswagen Transporter ve své definitivní podobě byl světu oficiálně představen 12. listopadu 1949 s tím, že pro veřejnost bude k dostání od března následujícího roku. Dodávka byla už v květnu 1950 doplněna verzí Kombi s prosklenou karosérií a vyjímatelnými sedadly v nákladovém prostoru a hned za měsíc následovalo provedení Mikrobus s komfortně vybavenou karosérií a konfigurací sedadel 7, 8, nebo 9. Už na sklonku roku 1950, pět let po skončení války, vyjíždělo z bran automobilky ve Wolfsburgu již 60 vozů VW Typ 2 každý den sedm dní v týdnu.
K jednotlivým verzím první generace Volkswagenu Transporter se vrátíme v příštím pokračování.
Laskavostí nakladatelství Bay View Books Ltd, s použitím publikace VW Bus Custom Book zpracoval Jiří Duchoň, Laskavostí magazínu TIPpro Oldtimer
Popisky k obrázkům:
1. Prototyp z roku 1949. Jeho záď se vyznačovala velkým hrdlem palivové nádrže a
absencí zadního okna a nárazníku.
2. První sériové Transportéry byly přísně účelově vybavené, karoserie bez
chromových ozdob měla pouze jednoduché nárazníky. Vozy vyrobené před rokem
1955 jsou snadno rozpoznatelné podle chybějící „stříšky“ nad čelními skly a
zpětným zrcátkem uchyceným přímo na „A“ sloupku.
3. Takovéto valníčky postavené na podvozcích „válečného Brouka“ Kübelwagenu
inspirovaly Bena Pona při jeho úvahách o lehkém užitkovém voze.
4. Dochoval se náčrt Bena Pona, holandského prodejce vozů Volkswagen, v němž
vuvádí své představy o budoucí dodávce na podvozku „Brouka“. Jeho kresba
zachycuje základní charakteristiku potencionálního užitkového automobilu.