Ariel - čtyři válce ve čtverci
Red Hunter Ariel a Squariel
Valná většina dnešní populace, uslyší-li slovo Ariel, vybaví si zajisté prací prášek nekonečně podporovaný vtíravou reklamou. Jen hrstka zasvěcených vzpomene na kdysi slavnou birminghamskou značku, jejíž stroje se proháněly po cestách i necestách již od počátku století. Málokdo však ví, že vše začalo v roce 1898 výrobou moto-rizovaných tříkolek a později i čtyřkolek (De Dion).
Dřív než motocykl, objevil se automobil, který zůstal ve výrobě téměř dvě desetiletí. Po přesídlení z Birminghamu do Coventry se Ariel vyznamenal výrobou jednoho z největších osobních automobilů své doby o objemu téměř 16 l a výkonem 60 HP. Motocykly šly však svojí cestou a původně montované konfekční motory De Dion Bouton nahradily až do příchodu geniálního konstruktéra Edwarda Turnera motory MAG. Nadějný konstruktér byl inspirací k tomu, aby Ariel vsadil na vlastní pohonnou jednotku. Zpočátku to byly robustní jednoválce s rozvodem SV, z nichž nejvíce proslul model 557, který lze považovat za legendu ve spolehlivosti a odolnosti.
Po roce 1932 přichází Red Hunter (Rudý Lovec), který měl konkurovat rychlým Nortonům. Vyráběl se v objemových třídách 350 a 500 ccm a díky svým sportovním úspěchům neztratil nic ze své popularity dodnes, kdy je předmětem zájmu mnoha sběratelů.
Ve stejném roce se však objevuje na trhu technická senzace Square Four - čtyřválec OHV (OHC) s válci uspořádanými do čtverce. Nesmírně zajímavý nápad předběhl dobu. Motor měl dva zalomené hřídele běžící na kuličkových ložiskách spojené ozubenými koly na zvláštní skříni (viz. schéma).
Čtyři válce tvořily rovněž jediný blok. Odnímatelná hlava válců byla složitý odlitek, jehož součástí bylo i sběrné potrubí výfuku. Po koncepční stránce se jednalo o unikát. Podařilo se tak uvést do života zcela nové pojetí čtyřválce, zatímco předchozí snahy konstruktérů narážely u řadových motorů na značnou stavební šířku, či délku, o problémech s chlazením nemluvě. I když o těch se psalo i u motoru Ariel.
Dodnes však nejsem přesvědčen o tom, zda to z větší části nebyl tah nepřející konkurence. Před časem jsem záležitost diskutoval s Milanem Křečkem, který má motocykl ve vynikajícím stavu a ani po letech tento problém nezaznamenal. Jednou z hlavních deviz tohoto Fouru zůstává sametový chod a zátah jako u elektromotoru. Kultivovaný chod, krásný zvuk a impozantní vzhled to jsou hlavní přednosti tohoto stroje, který vlastní skutečně jen několik sběratelů. Jedním z nich, který stroj pečlivě renovoval a dosáhl vynikajících výsledků je Petr Brábník, který dokonce vyhrál před časem v Glaucestru (poblíž Jižního Walesu) cenu za nejlépe zrenovovaný motocykl. Že si takovou cenu odnese český sběratel s anglickým strojem, to hovoří za vše.
Ariel Square Four 1000 ccm Squariel
Tímto zkráceným názvem byl často nazýván tento čtyřválcový motocykl, který jak jsem již uvedl, zaujímal ve výrobním programu zcela vyjímečné postavení. Svůj debut slavil tento stroj na „Olympia Show“ v Londýně, na podzim roku 1930. Uvedená výstava se konala každý rok a byla zaměřena především na motocyklové novinky.
Square Four – byl dílem již vzpomínaného konstruktéra Edwarda Turnera. Mladému technikovi se podařilo spojit veškeré výhody, které může poskytnout uspořádání motoru čtyři ve čtverci. Motor o objemu 500 ccm byl natolik kompaktní, že mohl být vestavěn do běžného podvozku z jednoválcového stroje. Základem této konstrukce byly dva klikové hřídele, spojené čelními ozubenými koly a přes primární převod poháněly čtyřstupňovou převodovku Burman. Litinový blok válců a hlava z téhož materiálu jsou upevněny 12 šrouby k hliníkovému bloku. Rozvod ventilů OHV obstarávaly poměrně krátké zapouzdřené tyčky. Později byla vyráběna i varianta s motory OHC, u kterých bylo zcela jednoduchým způsobem upraveno víko rozvodů a vačkový hřídel byl poháněn jednoduchým řetězem. Toto provedení bylo však poněkud hlučnější a výkonový rozdíl nebyl natolik výrazný. V roce 1932 byl objem motoru zvětšen na 600 ccm a v r. 1936 byl představen model 1 000.
Litrový motor poskytoval výkon 38 PS při 5 500 ot./min. a měl velmi vynikající kroutící moment a na svou dobu disponoval raketových zrychlením. V roce 1939 je stroj poprvé vybaven odpružením zadního kola a po válce jsou vybaveny všechny stroje teleskopickou přední vidlicí.
K podstatným úpravám však dochází až v roce 1949, kdy jsou nové modely vybaveny lehčím motorem s hliníkovým válcem a hlavou, díky kterému se podařilo snížit váhu stroje o 12 kg. Z důvodu nižší kvality poválečného benzínu je snížen i kompresní poměr a tím i výkon (provedení MK–I), pak přichází Square Four MK II. – v roce 1954 byl představen veřejnosti nejvýkonnější sériově vyráběný model, který měl zlepšené chlazení a dýchání motoru, což se projevilo zvýšením výkonu na 42 PS při 5 800 ot./min. Stroj dosahoval rychlosti 170 – 180 km/hod. a čtvrt míle zvládal za 13 sec. To je však již labutí píseň tohoto konstrukčně velmi zdařilého čtyřválce. V roce 1959 byl vyvinut ještě model MK III, který se však nikdy nedostal do sériové výroby.
Firma Ariel pak postupně přechází na výrobu dvoudobého dvouválce, který je podstatně levnější (Leader, Arrow Super Sports). V té době je ale podnik již součástí bývalé konkurenční skupiny BSA a tím končí i jeho velmi zajímavá historie.
Autor: Miroslav Gomola
Foto: archiv a autor
laskavostí magazínu TIPpro Oldtimer
