Steve McQueen a jeho Jaguar
Slavný hollywoodský herec byl známým příznivcem rychlých aut, dokonce i sám závodil v profesionálních soutěžích a často se za jejich volanty objevoval i na stříbrném plátně. Vzpomeňme třeba slavnou honičku z filmu Bullitův případ, o níž jsme v souvislosti s novodobou sérií Mustangu Bullit psali v loňském srpnovém vydání magazínu TIPpro Oldtimer.
Předmluva
Mezi McQueenovy nejoblíbenější soukromé závodní speciály, jimiž brázdil běžné silnice, přitom nepatřilo pouze Ferrari 250 GT Lusso z roku 1963. Nyní tak bude řeč o jeho soužití s Jaguarem XKSS. Pro milovníky Steva McQueena a jeho rychlých aut je třeba připomenout znamenitou knihu Matta Stonea s názvem McQueen´s Machines z nakladatelství Motorbooks.
Padesátá léta patřila na závodních tratích Jaguaru. Velmi úspěšně bodovaly i týmy Aston Martin nebo Maserati, přičemž začala stoupat nová hvězda v podobě značky Porsche. V Coventry však u Jaguaru produkovali odzkoušené série modelů XK 120 a C a D-type, které dominovaly řadě vytrvalostních soutěží. Jaguar na prestižní čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans zvítězil ve zmíněné dekádě pětkrát, nemluvě o řadě triumfů v amatérských soutěžích v Evropě i Americe. Vrcholným modelem a výkladní skříní dílen Jaguaru se stal model D-type, jenž mezi sportovními vozy kraloval konstrukcím s motorem vpředu. Konstruován byl na přelomu let 1952 a 1953 a tovární tým jej používal do sezóny 1956. Jednalo se o vrchol konceptu XK, který však byl již silničními provedení nahony vzdálen. Pod dlouhou, hliníkovou kapotou se ukrýval řadový šestiválec s dvojicí vačkových hřídelů. Karosérie spočívala na prostorovém a velmi lehkém trubkovém rámu pevně spojeném s motorem a závěsy předních kol. Celý projekt vznikal pod patronací Williama Lyonse a vlastního designéra Malcolma Sayera, který byl zároveň skutečným expertem na aerodynamiku.
Většina vozů řady D-type byla osazena šestiválci XK s objemem 3,4?l s trojicí dvojitých karburátorů, suchou klikovou skříní a tovární čtyřstupňovou, plně synchronizovanou převodovkou, jenž dával zhruba 250 koní. Krom továrních speciálů bylo postaveno celkem 67 vozů D-type a řada z nich závodila až do šedesátých let, přičemž tovární tým se z mezinárodních kolbišť stáhl po sezóně 1956. Dnes se již neví, kdo přišel s nápadem zhotovit sérii odvozených vozů určených pro silniční provoz, ale toto rozhodnutí nakonec padlo. Tato auta dostala široká čelní skla, záď obdržela nosiče zavazadel a dveře odnímatelná okénka, úprav doznal výfukový trakt, jenž poněkud omezoval nezřízený řev závodního speciálu. Příď byla osazena světlomety podle požadavků předpisů běžného provozu, kolem vozu se objevily náznaky tenkých nárazníků a interiér dostal dveře na straně spolujezdce a čalouněná sedadla, to bylo v podstatě vše. Produkční stroj dostal označení XK-SS a vyrobilo se jen 16 jeho exemplářů, zbytek z předpokládané série pětadvaceti kusů pak strávil ničivý požár, který v únoru 1957 zachvátil tovární haly z rozestavěnými vozy XK-SS a D-type. Některé vozy XK-SS byly později přestavěny do podoby závodních D-type, naopak se objevily i případy, že někteří majitelé vozů D-type nechali své stroje přebudovat pro silniční provoz. Podle historika Phila Portera byl vůz XK-SS s číslem 713 (což zároveň odpovídá číslu 569 v řadě D-type!) původně vyveden v bílém laku s červeným čalouněním a do USA dovezen místním importérem v dubnu roku 1957. Jeho prvním majitelem se stal stavební podnikatel James Peterson z kalifornského Altadena, jenž se podílel i na budování závodní trati Riverside International Raceway. Ten jej záhy prodal místní mediální osobnosti Billymu Leydenovi, jenž svůj vůz často a s patřičnou hrdostí parkoval na Sunset Boulevardu v Hollywoodu. A právě zde tento Jaguar XK-SS poprvé spatřil Steve McQueen. V roce 1958 jej koupil za 5 000 dolarů. „Vím přesně, kolik jsme za něj zaplatili.“ Vzpomínala McQueenova žena Neile. „To já jsem podepisovala šek!“
A Steve na voze číslo 713 nechal svůj nesmazatelný otisk. Nechal jej opatřit decentním lakem v odstínu British Racing Green a čalouník Tony Nancy tento automobil ozdobil novým čalouněním černou kůží. Firma Von Dutch pak původní přihrádku v palubní desce nahradila kovovou uzavíratelnou schránkou, zřejmě aby Steveovi při jeho prudké akceleraci nepadaly osobní věci do klína. McQueen ke svému vozu přilnul a něžně jej nazýval Zelená krysa. Teprve v roce 1967 jej prodal sběrateli Williamu Harrahovi, ovšem pod podmínkou, že bude součástí jeho stálé, veřejně přístupné kolekce v Renu. Deset let nato se však Steveovi po jeho Jaguaru zastesklo a chtěl jej koupit zpět. Podle dobových svědků byla jednání dosti tuhá, trvala dva roky, ale McQueen nakonec dosáhl svého.
V roce 1984 v rámci pozůstalostní dražby koupil tento vůz Steveův někdejší soused Richard Freshman za 147 500 dolarů. Freshman pak zadal britské firmě Lynx požadavek na prvotřídní renovaci vozu, ovšem s podmínkou, že McQueenovy úpravy zůstanou zachovány. Roku 2000 pak vůz prodal jeho současným majitelům, Margie a Robertu Petersenovým, kteří jím doplnili svoji sbírku automobilů filmových hvězd. McQueenův vůz disponoval výkonem okolo 300 koní a z 0 na 100 km/h prý zrychloval pod 5 s, což je znamenitý výsledek i z dnešního pohledu. V současnosti se hodnota tohoto stroje odhaduje na tři miliony dolarů.
Doslov
Slavná ulice Mulholland Drive běží po hřebenech hollywoodských kopců a východní části pahorků Santa Monica. Odtud snadno zahlédnete filmová studia Warner Brothers, Universal nebo velký nápis Hollywood. Směrem na jih z nich shlédnete centrum Los Angeles i pacifické pobřeží. Mulholland Drive se jako stuha vine směrem k městu v délce několika mil. Právě zde si Steve McQueen, většinou s několika kamarády, hrál s auty, a to mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní. Často mu tehdy stačilo jen několik minut na to, aby ze svého domova na Solar Drive (bydlel zde v letech 1960 až 1963 a toto místo dalo jméno jeho vlastní společnosti Solar productions) dorazil až do Mulhollandu. Místní legenda praví, že jistá losangelesská právní agentura vypsala odměnu v podobě večeře v nejlepší místní restauraci pro policistu, jemuž se podaří McQueenovi doručit pokutu za překročení rychlosti. Podle tohoto příběhu byl McQueen ve svém Jaguaru několikrát pronásledován kolonou policejních vozidel, ale vždy se mu podařilo ujet, takže večeře nakonec nikomu nepřipadla. Ale najdeme zde ještě jednu legendu. Podle ní se Steve McQueen v pokutových blocích takřka topil a jen těsně a díky různým kličkám unikal ztrátě svého řidičského oprávnění …
Autor: Miroslav Gomola
Foto: Magazín Life, Motor Trend, William Claxton a archív autora
magazín TIPpro Oldtimer