Před několika roky přišel MSC Daun s nápadem přiřadit ke klasické rallye soudobých automobilů ještě historická rallye auta, která by jela po identických zkouškách, ale čas by se jim neměřil.
Spojil se s klubem Slowly Sideways sdružující majitele těchto automobilů a hned prvního ročníku se zúčastnilo několik desítek vozů. Nápad se ujal a v dalších letech se uskutečnily obě soutěže společně, až do roku 2011. Vzhledem k tomu, že oba německé šampionáty skomírají a trpí nedostatkem posádek, rozhodl se Peter Schlömer a jeho kolegové z pořádající organizace, zkusit uspořádat pouze rallye pro historiky. Pro svůj nápad získali Waltera Röhrla, dvojnásobného mistra světa a také jeho spolujezdce Christiana Geistdorfera. A na světě byl Rallye Eifel Festival.
Loňská repríza ukázala, že šlo o výborný nápad a přestože se jedná stále pouze o demonstrační jízdy bez měření času, tak si na nezájem posádek rozhodně nemohou stěžovat a přijely i hvězdy největší, které v nejednom případě usedaly do automobilů, s nimiž kdysi bojovaly o body a o sekundy. Tentokrát zůstaly stopky doma a všichni si přijeli rallye hlavně užít. „Díky festivalu jsem o pětadvacet let mladší a také mám možnost zajezdit se špičkovými automobily. Opouští mě sice soutěžní horečka, ale přesto mám velice zvláštní pocit. Připadám si jako za starých časů,“ prohlásil Walter Röhrl a Harald Demuth jej doplnil: „Mohu říct jen jedno slovo – geniální. Řidiči, auta, atmosféra, všechno pasuje dohromady. Člověk může jet bez tlaku, a když chce, tak hezky dveřmi napřed, jen tak pro radost v kokpitu a hlavně diváků“.
Vedle Waltera Röhrla, který střídal vozy s nimiž jezdil v letech 1974 až 85: Opel Ascona a Ascona 400, Porsche 911 nebo Audi Sport Quattro, se za volantem objevili také Stig Blomqvist (Ford RS200, s nímž absolvoval dvě světové rallye), Björn Waldegaard (Porsche 911, Toyota Celica, Ford Escort), Harald Demuth (Mercedes Benz 500), Philippe Wambergue (Citroën BX 4TC, sk. B), Armin Schwarz (Lancia Stratos), z mladších jezdců pak junioři Ayron Burkart (Subaru Impreza WRC, ex-C.McRae) nebo Sepp Wieggand (VW Golf G60).
Na horké sedadlo zavzpomínala Yvonne Mehtová, pětinásobná vítězka Safari nebo Hans Schuller, který africkou soutěž vyhrál dvakrát. A všichni neskrývali nadšení a společně také oslavili Safari Rallye, která byla do mistrovství světa naposledy zařazena před deseti roky a letos uplyne šedesát let od prvního ročníku.
V duchu Safari se nesla také první okruhová zkouška s brodem, skokem i krásnou šotolinovou pasáží. Aby to bylo se vší parádou, tak na ní vyjela dvacítka originálů ze Safari rallye. Ani počasí by nikdo lepší nevymyslel. Nejdříve vedro k padnutí, které později vystřídala průtrž mračen s pořádnou bouřkou. Co víc si mohli hlavní protagonisté přát.
Druhý den ráno připomínalo počasí v pohoří Eifel, které je známé tím, že tady hodně prší, zase britskou RAC Rally – mlha, déšť, sychravo jako v listopadu.
Většinu startovního pole tvořili sběratelé nebo renovátoři soutěžních automobilů, postavených i zbarvených přesně podle tehdejších originálů s náležitou parádou, včetně nálepek i jmenovek. Každý jede tak, jak si troufá a jak si věří. Někteří ale své vozy vůbec nešetří a jedou i pěkně ostře, zvláště pak tam, kde je hodně diváků. Člověk si připadá jako na mistrovství světa někdy před třiceti roky. Jen s tím rozdílem, že automobily, které startovaly v Eifelu, se prakticky nikdy nemohly na jedné rallye potkat. Sto padesát soutěžních originálů a replik, včetně třiceti speciálů skupiny B pocházely totiž z let 1958 až 2001. Jmenovitě od Wartburgu 311 a Dafu 555 přes nejrůznější Opely, Renaulty, Audi, Triumphy, Toyoty až po Ford Focus WRC z roku 2001. Z vozů, které psaly dějiny rallysportu,chybělo jen hodně málo modelů – například Lancia Fulvia a S4, Lada, Moskvič, Škoda 130 LR, Datsun 240 Z. Jinak mohli diváci vidět úplně všechno. I Škodu 130 RS v barvách továrního týmu z druhé poloviny 70. let.
Text a foto J. Lasík
