Ještě mi doznívá v uších burácení motorů závodních strojů, které uzavíraly jezdecké pole Ecce Homo historic. Ještě cítím vůni spáleného ricínového oleje a už se ze Šternberka přesouvám o pár desítek kilometrů severněji. Do Branné.
Tam probíhá ve stejný čas rovněž jeden z vrcholných podniků pro historická vozidla – Kolštejnský okruh. Jeden termín, jeden kraj, relativní blízkost a dva vynikající veteránistické podniky. A situace každoročně opakující se. Ten termín ...
Po příjezdu do Branné je umožněno přijedším motorkářům postavit a zaparkovat svůj stroj na místě hned u trati. Za chvíli tam bylo více motorek než na leckterém motorkářském sraze.
Vlastní trať závodu vede po původní silnici, která vede prostředkem městyse Branná. Ještě v sedmdesátých letech tam vedl hlavní tah na Jeseník, než byl vybudován nový tah mimo obec.
U zámku jsou nádherné esíčkovité zatáčky s poměrně vysokým stoupáním. Výjezd z obce je dlouhá rovinka zakončená ostrou levou zatáčkou. Tam se najíždí na obchvat, který je vlastně dlouhá klesající rovinka. Uprostřed je start a cíl soutěže, na konci rovinky je prudké brždění závodních strojů, zatáčka doleva a opět do města. Obec sama o sobě se během závodního víkendu mění na jedno velké motoristické mraveniště. Depo závodních strojů je prakticky kdekoli v obci tam, kde se najde kousek rovného místa. Všude pobíhají mechanici, jezdci. Do toho se proplétají návštěvníci a diváci. Nádherná atmosféra, burácení závodních motorů. Prostě motoristický ráj.
Jelikož se jezdí motocykly vyrobené v 20. letech až po stroje z let 70., různé objemy, třídy, úpravy, tak pořadatelé přísně rozdělují převzaté stroje do různých kategorií a skupin. Samozřejmě každá z nich má svůj závod.
Proto už od ranních hodin probíhá jedno zápolení za druhým. Bez jakéhokoliv zdržování, vždy jen s kratičkou přestávkou, která umožní množství diváků přesun z jednoho místa na trati na druhé. Během dne takto proběhlo 12 na sobě nezávislých soutěžních jízd.
A co zde bylo k vidění? Zhruba 300 závodních motocyklů. Nepřeberné množství značek a typů v různých úpravách a variantách. Z nejstarších bych jmenoval např. Sunbeam Speciál z roku 1932, Rudge Ulster 1938, BSA Blue Star 1935, NSU Sport OS 1936, dále množství strojů Jawa a ČZ, čtyřtaktní Waltery, klasické evropské značky jako např. Triumph, Laverda, Benelli, Bortin, Motro Guzzi, BMW, Ducatti. Také celkem hodně japonců z 70. let. Prostě motorkářská všehochuť.
Co dodat? Nevšední motorkářský zážitek, který potěší jak znalce motocyklové historie, tak milovníky rychlé závodní jízdy. Takže v roce 2011 se přijeďte také podívat. Stojí to opravdu za to.
Mgr. Tomáš Kunštátský - www.eurooldtimers.com
Startovní listina:
