Rok se s rokem sešel a i letos, jako každoročně, uspořádal „Skútr Klub Čezeta Brno“ dne 5.6. - 7.6. 2009 celostátní sraz skútrů, tento rok nazvaný „Jeseníky 2009“.
Minulý rok jsem nejel, hlavně kvůli vzdálenosti, ale letos jsem to měl docela blízko, takže jsem nemohl chybět. Základna srazu byla v pěkném kempu „Losinka“ v obci Rapotín v podhůří Jeseníků. Na sraz jsem vyrazil, spolu ještě dalšími, z náměstí v Litovli v pátek okolo 13:00 hod. Cesta nám uběhla v pohodě , i když počasí nebylo zrovinka nejteplejší. Ovšem za plexisklem našich skútrů není nijak zvlášť zima, takže i tahle drobnost se dala přehlédnout. Na místo jsem dorazili okolo 15:00 hod. Mnoho lidí zde ještě nebylo, tak jsem se rozhodli, že navštívíme zdejší Veterán Muzeum. Po návratu už bylo v kempu docela živo, na místě již bylo několik skalních členů Skútrklubu a také někteří přátelé ze Slovenska a Polska. Sotva jsme zaparkovali, tak už přijížděli další a další. Někteří přijeli po vlastní ose, jiní zase přivezli své stroje na vozíku (hlavně přátelé z Polska a vzdálenější účastníci). Asi okolo 21:00 hod., nás již bylo opravdu požehnaně a celým kempem se rozléhal zvuk dvoutaktních motorů (bylo přece potřeba po cestě na přívěsu vyzkoušet, zda stroj přestál cestu bez úhony), trojjazyčné klábosení a smích. Hovory se většinou vedly na téma motorky, jejich renovace, odstíny laků, nevhodnější olej do benzínu a podobně. Také si všichni navzájem chválili pečlivě zrenovované stroje, ale i udržované stroje v původním, originálním stavu. Po setmění jsme se téměř všichni přesunuli do místní hospůdky na večeří a klábosení u dobrého pití.
Na druhý den ráno, nás čekala bohatá snídaně. Téměř všichni se zahřívali kávou, nebo čajem, neboť v noci bylo opravdu chladno, tedy na to, že je začátek června. Hory nám asi chtěly ukázat, že jsou, co se týče počasí, nevypočitatelné. Po snídani následovala rozprava před vyjížďkou na Červenohorské sedlo a exkursí do ruční papírny ve Velkých Losinách. Pak už se kempem rozlehl dunivý zvuk padesáti motorů, doprovázený modravou mlhou od spáleného benzínu našich studených strojů. Prvních pár kilometrů vyjížďky byl v celku po rovince, ale pak už následovalo šplhání do kopců jesenických hor. Okolo oběda jsme dorazili na Červenohorské sedlo. Přes stáří více jak 40-ti let téměř všechny motorky (jen tři stroje se opozdily, kvůli opravě) dorazily v pořádku. Na tomto místě nám jesenické hory naplno ukázaly svoji sílu, neboť teplota pouhých 7 stupňů celsia, překvapila skoro každého. Během zastávky (cca 2 hodiny) venku nejprve dost foukalo, pak mrholilo a v závěru dokonce na pár okamžiků vysvitlo slunce.
V hotelu na Červenohorském sedle jsme poobědvali, ale zdrželi jsme se více, než bylo plánováno. Proto následoval dost rychlý sjezd do Velkých Losin, kde nás již netrpělivě očekávala exkurse v ruční papírně. Zde jsme se dozvěděli, že Výroba ručního papíru, je velmi technologicky náročná a že papírna ve Velkých Losinách je jednou z posledních ve střední evropě a tím i velmi vzácná. Proto je zapsaná na seznam památek světového dědictví UNESCO.
Po návštěvě papírny většina z nás zjistila, že naše stroje byly do kopců poněkud žíznivé (u mého Maneta jsem spotřebu spočítal na 4l/100 Km, normálně mám spotřebu 2,5l/100 Km), tak jsme houfně tankovali na nedaleké čerpací stanici. Pak už jsme se vrátili zpět do kempu.
Večer v kempu jsme si mohli koupit trička s potiskem, jako památku na letošní sraz a pokračovaly započaté debaty ze včerejšího večera. Při tomto samozřejmě nesmělo chybět hromadné focení, dobré pití a v neposlední řadě dobrá nálada. Někteří přátelé mi dokonce, s humorem jim vlastním, ukázali zadní partie jejich těla, které při vyjížďce utrpěly největší škodu. Samozřejmě nebudu ony přátele jmenovat, vzhledem k intimnosti fotografií. Dobrou náladu nám nezkazila ani bouřka, která se přehnala nad Rapotínem.
V neděli ráno byla nachystána ještě exkurse do přečerpávací Elektrárny Dlouhé Stráně, které se již, bohužel, nemohli zúčastnit všichni. Naši Slovenští a někteří Polští kolegové se již ráno vydali na cestu k domovu. Rozloučili jsme se s nimi a následoval krátký přejezd do místa, odkud nás odvezli autobusy do zmíněné elektrárny. Tato exkurse ve mně zanechala veliký dojem z krásné přírody a monumentálního díla, které přes svoji velikost nenarušuje vzhled svého okolí. Jen nás všechny mrzelo, že jsme nemohli cestu absolvovat na našich strojích.
Po celou dobu srazu mi neunikl veliký zájem Polských přátel o mého Maneta. Nakonec se odhodlali a já jsem téměř celý večer byl pod palbou jejich otázek, protože, jak jsem zjistil, jeden z nich si Maneta sehnal a chtěl se dozvědět detaily k tomuto stroji. Rozdíl v jazycích nám po několika sklenkách dobrého pití ani nijak nevadil.
Závěrem chci poděkovat všem organizátorům za perfektní program a nádherný víkend, který jsem si opravdu dosytosti užil. Těším se na další setkání, které by se klidně mohlo honosit názvem „Mezinárodní sraz skútrů“, takže příští rok zase nashledanou.
text/foto Luděk Opletal
