Zvuk motoru, vůně spáleného benzínu, šum větru v uších při jízdě, hezká krajina okolo, cesta ubíhající pod koly vašeho stroje, tak to je jen zlomek toho proč se vlastně všichni těšíme na společná setkání. I já se vždy těším a i tentokrát jsem se těšil a téměř jsem nemohl dospat. Večer před jízdou na sraz, jsem ještě dělal poslední kosmetické úpravy svého skůtříka a ani ve snu mě nenapadlo, že mám problém s palivovým filtrem.
Ráno jsem proto bez nejmenší nervozity vyrazil na sraz „Jaroměřice 2008“ a cestou jsem se těšil, jak si s kamarády povykládám o problematice skůtrů. Jelikož jsem byl domluvený s klukama z Blanska a okolí, tak jsem vyjel opravdu velmi brzo, abych stihl dojet do Blanska v dohodnutou dobu. Manetík po ránu sice trošku zlobil, než se zahřál, ale hned za naší vesnicí chytil dech a cesta začala být příjemná. Ráno sice bylo trošku chladněji, ale jakmile se skůtřík zahřeje (to známe asi všichni), tak je za plexi docela teplo. Dojel jsem tedy do Blanska (cca 60 Km) a na benzině OMW jsem netrpělivě očekával příjezd ostatních. Před tím jsem si ještě telefonicky ověřoval, zda je v Blansku pouze jediná pumpa OMW, a byl jsem ujištěn že ano! Během půlhodiny jsem zjistil, a můj informátor také, že pumpy rostou jako houby po dešti, a já jsem musel přijet k jiné čerpačce. Tam jsme se konečně všichni potkaly. Do této doby šlo všechno ještě velmi hladce. Spolu s ostatními jsem ještě natankoval a jelo se na obídek do vyhlášené restaurace v Ráječku.
Po obědě jsme měli všichni, tj. já tedy Uďa, Hajda, T505 a jeho otec a Manet 125, jet na nějakou rozhlednu. Ovšem to byl asi bod zlomu a zrovinka v této chvíli se mělo ukázat, že mi nebylo přáno si tento víkend náležitě užít! Pří výjezdu na rozhlednu se mi ucpal karburátor a to tak, že se mi nepovedlo ho na místě vyčistit. Naštěstí byl skůtr ještě pojízdný a tak jsem oželel cestu na rozhlednu a pokračoval jsem do místa srazu tedy do Jaroměřic a doufal jsem, že tam skůtra doopravím. V Jaroměřicích jsem byl jako první a po půlhodině se ke mně přidal ještě Anacron, myn a joda. Začaly jsme řešit ubytování a parkování našich miláčků. Naše stroje měly parkovat první noc za hospodou a to kvůli polským hostům, kteří zabrali „Skůtří garáž“. Trochu nás to rozladilo a asi i proto se nakonec stala další pohroma, která mě měla postihnout za celý víkend. Při parkování za hospodou se mi zaseklo lanko plynu (protože jsem ho neustále musel držet, aby „nechcípl“ motor), nepodařilo se mi vypnout zapalování (zřejmě se vlivem vysokých otáček slepilo relé) a při pokusu „chcípnout“ motor přes spojku mi skůtr mohutně poskočil a při tom cestou povalil kolečka a o míchačku (to vše bylo za hospodou) jsem si rozbil plexištít a sklo blinkru. V naprosté beznaději a zuřivosti jsem hleděl na tu spoušť a nebýt přítomnosti kamarádů, asi bych z těch krámů nadělal šrot. Došlo mi, že takhle nemohu absolvovat zbytek srazu a proto jsem požádal Anacrona, aby mě ubytoval a vydal jsem se s pochroumaným Manetkem na cestu domů pro druhou motorku. Naštěstí se mi podařilo cestu absolvovat bez problému a do hodiny jsem byl zpět v Jaroměřicích na Yamaze.
Všichni ostatní již byly v plné zábavě (hlavně díky mě) a tak jsem se přidal a těšil jsem se na druhý den na vyjížďku a návštěvu pivovaru Litovel. Sobotní vyjížďka začala celkem v poklidu a cesta do Opatovic, kde jsme měly navštívit kartografické muzeum, proběhla bez potíží! V Opatovicích, ale začaly problémy s poruchami strojů, které nebraly konce. Nejprve měl problémy se strojem Anacron. Problém v elektrice na jeho Tatranu se mu podařilo odstranit, a tak se pokračovalo dále. Z Opatovic se pokračovalo směr Konice a odtud dále do Litovle. Za Konicí, ale přišla další závada a to na Jodově nově zrenovovaném Manetovi. Přidřený píst nás sice trochu zdržel, ale měly jsme časovou rezervu a tak po zchladnutí přidřeného motoru se mohlo pokračovat v jízdě. Další zastávka již byla plánovaná a to u boce Savín, kde nás přijel podpořit můj kamarád Jirka se svou Jawou 250 se sajdou. Po 15 minutové přestávce přijelo vozidlo Městské Policie Litovel, aby nám udělalo doprovod až do pivovaru Litovel. Tato část se obešla bez závad a myslím si, že v Litovli docela hleděli a takové procesí.
Následoval oběd v restauraci „U Šmoldasů“, kde nás doprovodil jeden čechoameričan a zároveň příznivec československých skůtrů, který mě zpovídal po celou dobu oběda. Po obědě už následovala očekávaná exkurse v pivovaru. Exkurse skončila a nastalo další řešení problému tentokráte s Manetem M125, který odmítal dobíjet. I tento problém se nakonec podařilo částečně odstranit a tak začala zpáteční cesta. I ta se nakonec neobešla bez problému. Ten pro změnu postihl otce T505, kterému se zpříčil kryt řetězu na jeho Čezetě 502 a musel taktéž provizorně opravovat. Nakonec se i toto povedlo a mohlo se pokračovat dále. Co jsem, ale nevěděl, že můj díl smůly ještě nebyl vyčerpán. A tak asi 1,5 Km před Jaroměřicemi mi prasklo plynové lanko. Podařilo se mi pomalu dojet do cíle a místo klábosení s kamarádama jsem řešil problém jak opravit lanko.
Ještě štěstí, že češi jsou lid dobrosrdečný a tak se mi podařilo s pomocí místních lidí (teď si uvědomuji, že ani nevím jak se jmenovali) lanko provizorně opravit, ale polovina večera byla nenávratně pryč a já jsem opět přišel o téměř celou zábavu a povídání. No co říci závěrem! Odjezd v neděli ráno byl trochu rozpačitý, tedy alespoň pro mě, protože jsem měl obavy, abych vůbec domů dorazil. Ostatní, až na výjimky, na tom byli poněkud lépe. Přesto jsem si víkend užil. Tolik závad a improvizovaných oprav jsem již dlouho nezažil! Domů jsem nakonec dorazil bez problému, což bylo štěstí, které jsme neměli úplně všichni. Joda totiž svůj motor na Manetu nadobro zadřel a domů nakonec musel být odvezen. Já jsem se ještě cestou domů zastavil na srazu veteránů „Březský vrch“ a mohu říci, že všichni ostatní, kteří se mnou nejeli udělali chybu. Byla to super akce, na kterou příští rok určitě pojedu znova, stejně jako na další sraz T.M.Klubu.
Takže srazům zdar a skůtrům zvlášť !
